Víte, že...
Za možnost návštěvy Uffizi vděčíme poslední člence rodu Medičejských? Anna Marie Luisa totiž nechala po své smrti odkázat všechen majetek státu za podmínky, že veškeré sbírky navždy zůstanou ve Florencii a zároveň musí být zpřístupněné veřejnosti. Tak se také stalo a Galleria degli Uffizi je návštěvníkům zpřístupněna už od roku 1769!
Nejstarší a jedna z nejslavnějších galerií světa obsahuje největší sbírku renesančního výtvarného umění na světě. Na dvou podlažích ve více než 100 výstavních prostorách je umístěno přes 2000 uměleckých děl. Jak si však prohlédnout všechna ta nádherná díla, když na to máte jen omezený čas, omezenou kapacitu vnímání a jednodenní vstupenku? Náš malý průvodce vám napoví...
Dvě tisícovky vystavených děl a dalších 1500 je uloženo v místním depozitáři. Nejranější malířská díla s církevními náměty tu volně přecházejí přes vrcholné renesanční práce a přehled završují práce barokní a klasicistní.
Budova galerie Uffizi byla původně využívána jako zázemí rozsáhlého úřednického aparátu rodiny Medičejských. Někteří členové tohoto slavného velkovévodského rodu byli nadšenými podporovateli umění a kultury a svůj život zasvětili sbírání uměleckých skvostů a mecenášství.
Galerie je ve tvaru písmene U a rozkládá se na dvou patrech. S počtem vystavených děl by tak člověk potřeboval několik dní, ne-li týdnů, než by se důkladně pokochal všemi exponáty... Které z nich upřednostnit a jak neminout to nejdůležitější? Tady je malý návod.
1. Sál č. 2 – Raná vyobrazení Madony s dítětem
Raná vyobrazení Madony s dítětem
Celá místnost s popisným číslem dvě je zasvěcená raně středověkému znázornění Panny Marie s dítětem. Téma, jež bylo ve 13. století velmi časté, nese souhrnné italské umělecké označení Maesta.
Při uspořádávání sbírek, které probíhalo v 50. letech 20. století, umístili kurátoři galerie obrazy toskánských mistrů zabývající se stejným tématem do jedné místnosti, aby bylo pro návštěvníka snazší srovnat rozdílnost a ocenit jednotlivá provedení.
Dnes tak můžete vedle sebe obdivovat díla nejvýznamnějších středověkých toskánských malířů, Giotta, Cimabueho a Duccia di Buoninsegna.
2. Sál č. 7 – Portrétní díla rané renesance
Nejznámějším dílem v této výstavní síni je jednoznačně dvojportrét vévodů z Urbina. Byl nakreslen mezi léty 1465–1472 významným toskánským umělcem Piero della Francescou. Dvojitý profilový obraz býval klasickou tradicí medailových portrétů, jenž ztvárněným osobám dodává na vznešenosti.
Výběr zobrazení levé strany tváře u Federica da Montefeltra bylo racionální volbou. Vévoda měl pravou tvář včetně oka znetvořenou, když utržil porážku v jednom souboji. Vévodova žena Battista Sforza je podle dobového zvyku zdobně oblečena a má neúměrně vysoké čelo, což bylo považováno za znak středověké krásy.
Čtení: Zájezdy do Itálie – srovnání a doporučení3. Sál č. 18 – Soukromá expozice Medičejských
Soukromá expozice Medičejských
Místnost číslo 18 byla první místností vytvořenou v 16. století se záměrem vystavit drahocenné exponáty, které rodina Medičejských vlastnila.
Pětistěnná oktagonální hala dostala název Tribuna, v jejímž zdobení převládaly barvy rodinného erbu a stěny byly ověšeny nejslavnějšími obrazy. O století později byly do této síně umístěny antické sochy přivezené z vily Medičejských v Římě. Nejslavnější z nich je socha Venuše Medičejské, jež dominuje středu místnosti.
4. Sál č. 29 – Manýrističtí malíři z kraje Emilia-Romagna
V místnostech 29 a 30 jsou vystavena díla nejlepších malířů ze sousedního regionu. Za ostatní jmenujme alespoň Dossa Dossiho, Amica Aspertiniho, Ludovica Mazzoliniho, Garofala, ale především Parmigianina, parmského rodáka, jenž byl přirovnáván k Raffaelu Santimu.
Protáhlé proporce a spirálovitý pohyb jsou typické pro jeho malby. V sále číslo 29 nalezneme jeden z jeho nejslavnějších obrazů, Madonu s dlouhým krkem.
5. Sál č. 35 – Florentští mistři 16. století
Nejdůležitější výtvarná díla z rané renesance jsou soustředěna v místnosti číslo 35. V předchozích sálech jsme mohli sledovat vývoj figurativního umění a počátků renesančního období až po svou vrcholnou finální formu, kterou dosáhlo právě v 16. století.
Nejvíce pozornosti přitahuje tzv. Tondo Doni od Michelangela. Jedná se o jedinou malbu, kterou Michelangelo v rodné Florencii po sobě zanechal. Znázorňuje Svatou rodinu a svatého Jana.
6. Sál č. 51 – Botticelliho galerie
Sál věnovaný dílům jen jediného umělce, jehož život byl těsně spjat s Florencií a dvorem Medičejských. Díky mnoha vystaveným obrazům tohoto umělce je zde patrný jeho umělecký vývoj a směřování.
Práce z jeho raného mládí jsou zastoupeny díly Madonna del Roseto a Madonna in gloria di serafini, u nichž je jasně znatelný jistý vliv předchůdců Filippa Lippiho a Verrocchia. V dalších dílech je patrné umělcovo důkladné studium realismu. Vrchol jeho kariéry se objevuje ve dvou hlavních dílech – Primavera a Zrození Venuše.
Obě velkorozměrná plátna byla vytvořena v 80. letech 15. století a jedná se o první renesanční díla, která zachycují světská témata.
7. Sál č. 66 – Sbírka Raffaelových děl
Nenechte si ujít díla obdivovaného italského renesančního malíře Raffaela Santiho. V sále číslo 66 jsou uloženy jak práce z jeho působení v Toskánsku a Umbrii, tak práce z jeho „římského“ období. V první zmiňované skupině můžete obdivovat portréty urbinských vévodů Elisabetty Gonzaga a Guidobalda da Montefeltra či portrét Mladíka s jablkem.
Plátna, jež vytvořil v Římě, jsou charakteristická svou monumentalitou a plným využitím barev. Tuto malířskou techniku představují portrét papeže Lva X. s kardinály Giuliem Medici a Luigim de´Rossi. Za nejkrásnější Raffaelovo dílo uffizké sbírky je však považována Madona se stehlíkem.
8. Sál č. 79 – Velikán Leonardo da Vinci
Místnost číslo 79 ve spodním patře galerie hostí plátna Leonarda da Vinciho. Annunciazione neboli Zvěstování pochází z počátků Leonardova malířství. Na obraze se spíše jen podílel po boku svého mistra Verrocchia, jemuž se autorství připisuje.
Při detailnějším prozkoumání jsou však patrné typické známky da Vinciho malířského stylu. Zejména tvář archanděla Gabriela vykazuje obdobné rysy, které se objevují u dalších Leonardových děl, jako je Mona Lisa či La Belle Ferronniere.
Dalším dílem je Klanění tří králů. Ačkoli se jedná o nedokončené dílo, inovativní smysl génia da Vinciho je i zde naprosto zřejmý. Za originální je rovněž považována kompozice, jež do středu klade Pannu Marii s dítětem.
9. Sál č. 83 – Benátští mistři
Tato místnost je věnovaná sbírkám obrazů benátských malířů. Zvláštní pozornost zasluhuje zejména Tizian Vecellio. Talentovaný portrétista, vyhledáván všemi bohatými a slavnými dvory v Evropě, je předním představitelem benátské renesance. Galerie Uffizi vlastní dobrou desítku Tizianových děl. Většinou se jedná o portrétní zobrazení vévodů, biskupů či papeže.
Největší obdiv však sklízí jeho slavná Urbinská Venuše, vytvořena v polovině 16. století. Tizian v obraze zachytil smyslnost nahého těla v kontrastu s barvami lůžka a závěsu. Jedná se o jeho nejreprezentativnější dílo, u kterého čerpal inspiraci a poučení od svých předchůdců Michelangela a Raffaela.
10. Sál č. 90 – Caravaggio a následníci
Jeden z posledních výstavních sálů je věnován slavnému Caravaggiovi a jeho následovníkům. Milánský rodák, jenž žil a pracoval zejména v Římě, Neapoli a na Sicílii, po sobě ve Florencii zanechal tři ze svých obrazů. Realistické vyobrazení pohanského boha vína Baccha s pohárem vína je známo po celém světě.
Neméně známá je také Hlava Medusy, v jejímž obličeji se údajně zračí umělcův autoportrét. Kulatý obraz byl ve skutečnosti dřevěným štítem, vyrobeným k reprezentačním účelům při příležitosti turnaje.
Z Caravaggiového zralého tvůrčího období pochází obraz Obětování Izáka, ve kterém jsou zřetelně vyjádřené emoce, násilí a upřímnost. To vše uměl Caravaggio vyjádřit také díky své mistrné práci se světlem a stínem.
