Nádherná země plná krásných pláží, odlehlých údolí a rozlehlých jezer je ještě 28 let po pádu režimu poseta desítkami tisíc bunkrů, které připomínají temné období vlády Envera Hoxhy. Po celém území byla plánována výstavba až 221 143 železobetonových bunkrů, nakonec se počet dostal „pouze“ na 173 271 kusů. A každý má svůj příběh... i dnes!
Více či méně můžeme říci, že každý 11. obyvatel Albánie vlastnil jeden jednomístný/dvoumístný bunkr. Během výstavby, která trvala 8 let, se v průměru postavilo něco přes 21 000 bunkrů ročně.
Hoxhův program tzv. „bunkeringu“ nezapomněl na žádný kout země. Bunkry tak můžeme najít například v ulicích měst, horských průsmycích, na plážích, vinicích, pastvinách i na hřbitovech.
Architektonický otec bunkrů Josif Zagali
Ač se to zdá zvláštní, i bunkry mají svého „architekta“. S hlavním návrhem tzv. QZ bunkrů přišel vojenský inženýr Josif Zagali. Konstruovány byly z betonu, oceli a železa a jejich velikost se pohybovala od jednokomorového až po komplexy v horách se 100 místnostmi!
Nejběžnějším druhem jsou betonové kupole, dostatečně velké na to, aby se v nich postavil člověk. Říkalo se jim Qender Zjarri nebo jednoduše a zkráceně QZ.
Plně sestavené kupole mají v průměru 8 metrů a váží kolem 350–400 tun. Samotný Josif byl povýšen na plukovníka a stal se hlavním inženýrem ministerstva obrany. Ale Hoxhova paranoia neznala mezí a vedla k tomu, že Zagali byl během „čistky“ uvězněn a obviněn ze sabotáže.
Pěšky nebo autem? Šlo by to i tunelem!
V Tiraně i po celé zemi byly vybudovány tisíce kilometrů tunelů, které měly chránit členy ministerstva vnitra a tajnou policii před jaderným útokem nebo sloužily k umístnění vojenských zbraní. Albánie se tak po Severní Koreji stala nejvíce tunelovanou zemí na světě.
Aby se udrželo tajemství chodeb, a hlavně využití bunkrů, které jimi byly propojeny, žádný tým inženýrů nesměl vidět stavbu od počátku až do jejího dokončení. Každý měsíc tak byly party přesouvány jinam.
Čtení: Zájezdy do Albánie – srovnání a doporučeníZemě v rukou paranoidního vládce
Enver Hoxha vládl Albánii od konce 2. světové války do jeho smrti v dubnu 1985. Jeho režim usiloval o militarizaci civilistů. 800 000 lidí z populace cca tří milionů nějakým způsobem sloužilo v civilní obraně.
Založeny byly také studentské ozbrojené jednotky mládeže. Od tří let věku se děti musely učit ostražitosti, vycvičeny pro boj pak byly od 12 let.
Samotný výcvik se konal nejméně dvakrát do měsíce, kdy byly lidem různého věku a pohlaví rozdány pušky (ale bez munice, té bylo paradoxně nedostatek).
Mladí měli za úkol bránit zemi proti vzdušným jednotkám tím, že umísťovali špičaté hroty na koruny stromů, aby odradili zahraniční parašutisty.
Říká se, že jedna stavba bunkru vyšla finančně stejně jako dvoupokojový byt. Podle Josifa Zagaliho postavit dvacet menších bunkrů stálo stejně jako výstavba 1 km dálnice a nesla s sebou i lidské ztráty. Během budování zemřelo kolem 70–100 lidí ročně!
Pizza z bunkru, soláry na střeše
Některé bunkry využili pro tvorbu pizzy
Po pádu komunismu zůstaly bunkry opuštěny. Nedostatek bydlení vedl Albánce k tomu, že se usidlovali v prázdných bunkrech. Některé však byly využity jiným způsobem, např. v pobřežním městě Durrës se jeden z nich přeměnil v restauraci, další v Gjirokastëru se změnil v kavárnu, ostatní se používají jako sklady nebo přístřešek pro zvířata a pastevce.
Našly se ale i originálnější návrhy: pece na pizzu, úly, solární ohřívače, houbové farmy, kiosky nebo mládežnické ubytovny.
Ostatně mládež používá bunkry pro svá romantická dostaveníčka i dnes. Jak píše jeden cestovatel: „O panenství přichází Albánci v Hoxha bunkrech stejně často, jako Američané o svá na sedadlech aut“.
Kam na koncert? Do BUNK'ART
V roce 2014 byla otevřena pro veřejnost nová atrakce BUNK´ART věnována historii albánské komunistické armády a každodennímu životu Albánců během režimu.
BUNK'ART je jedním z antiatomových bunkrů postavených pro armádu. Má více jak 100 pokojů a prostor tak poskytuje více jak dvěma stům návštěvníků.
Toto novodobé muzeum sklidilo takový úspěch, že o dva roky později byl otevřen BUNK'ART 2, a to hned v centru hlavního města. K vidění je tu kolem 20 pokojů zobrazujících historii albánské policie.
Najdete tady ale i jména 6 000 osob popravených během komunistického režimu, 34 000 uvězněných a více než 50 000 lidí vyslaných do táborů.
Po otevření kontroverzního muzea došlo k několika demonstracím, kde si lidé stěžovali, že komunistická strana takto oslavuje temnou minulost země. Ať je to tak nebo tak, BUNK'ART je dnes místem, kde se mimo jiné můžete zaposlouchat do rytmu jazzu na jednom z mnoha koncertů.
Místo je ale spojeno i s dalšími tajnými objekty v Tiraně, které se staly turistickými památkami. Řeč je například o červené zděné vile ukryté mezi stromy, která byla centrem tajné policie a srdcem telefonní sítě.
Temná historie jako symbol země
Mezi suvenýry najdete vždy něco s bunkrem
Albánské bunkry se staly symbolem země. Nejoblíbenějšími suvenýry turistů jsou tak držáky na tužky a popelníky ve tvaru bunkrů.
Ačkoliv jsou stavby zároveň temnou připomínkou minulosti, Albánci mají smysl pro humor, a tak na některých suvenýrech najdete nápis: „Pozdravy ze země bunkrů, nemohli jsme si dovolit koupit vlastní originál“.
