Víte, že...
Mnoho perugijských uměleckých skvostů ukradli Francouzi za Napoleonských válek? Proto jsou vystaveny v Pařížském muzeu Louvre.
Italské město Perugia je vedle Sieny nejvýznamnější město ležící mezi Florencií a Římem. Je to typické umbrijské město plné historických památek, mladistvé město díky místním i zahraničním studentům, příjemné město, do jehož centra takřka nesmějí vjet skoro žádná motorová vozidla a také město nekonečných úžasných výhledů.
Perugia byla ve své dávné minulosti jedním ze dvanácti etruských měst. Ovládaná byla i starými Římany a největší rozkvět zažila ve 14. a 15. století. Město, ve kterém dnes žije přes 150 000 obyvatel, vzniklo na rozsáhlé vyvýšenině a obyvatelé i návštěvníci Perugie si tak mohou užívat nekonečných výhledů na město i do jeho širokého okolí z bezpočtu vyhlídkových míst.
NEJ městské výhledy a minimetro
Z některých vyhlídkových míst jmenujme alespoň některá. Například náměstí Piazza Biordo Michelotti, nejvýše položené náměstí, zahrady Giardini Carducci, odkud se naskýtá výhled na celé údolí Valle Umbra, na severní část města je zase moc pěkný výhled z ulice Via Cesare Battisti, která vede podél někdejších etruských hradeb. Bezkonkurenční daleký rozhled se nabízí i z terasy paláce Palazzo del Capitano del Popolo z roku 1472 na náměstí Piazza Matteotti a tím výčet zdaleka nekončí.
Návštěvníci Perugie jistě ocení fakt, že téměř celé historické centrum města je pěší zónou. Vjezd je povolen jen některým motorovým vozidlům. Většina lidí proto do výše položeného historického centra města přijíždí ze spodní části zvláštním minimetrem. Jedná se o plně automatizovanou lanovku, která se pohybuje rychlostí přibližně 25 km / hod a cestující vozí na jedné lince dlouhé přibližně 4 km. První cestující se mohli svézt na začátku roku 2008.
Gotický Palác priorů hrdě vévodí městu
Historických památek je v historickém centru mnoho, soustřeďují se zejména kolem hlavního náměstí Piazza IV Novembre, které bylo odjakživa důležitým místem setkávání lidí. Zdobí ho nejstarší městské budovy, jako například Palác priorů Palazzo dei Priori neboli Palazzo Comunale - radnice. Ten byl postaven mezi lety 1293–1443 v přísně gotickém slohu, zkrášlují ho například elegantní dvoudílná gotická okna.
Býval nejenom sídlem priorů a notářů, ale i shromaždištěm cechů. Proto jsou jeho součástí také Sala dei Notari – sál s nádherně malovaným dřevěným stropem, ve kterém se scházeli notáři, Sala del Colleggio della Mercanzia – sál obchodní komory, či Colleggio del Cambio – sídlo penězoměnců. V prvním patře paláce se nachází velký zasedací sál s freskovou výzdobou, ve třetím patře zase galerie Galleria Nazionale dell’Umbria, ve které si návštěvníci mohou prohlédnout například díla Perugina či Pinturicchia.
Hlavní průčelí radnice zdobí kopie bronzových plastik odlitých roku 1274, které představují mimo jiné ptáka Noha, erbovní zvíře Perugie.
Zvláštním dojmem může na návštěvníky zapůsobit procházka přilehlou ulicí Via dei Priori. Z oken Paláce priorů směřujících na tuto ulici se totiž svého času vyhazovali odsouzenci na smrt. Na zdech paláce jsou dodnes patrné boltce, na něž se hlavy odsouzenců napichovaly.
Další skvosty hlavního náměstí
V centru hlavního náměstí přímo před radnicí stojí skutečná chlouba náměstí: kašna Fontana Maggiore. O její výzdobu se postarali otec a syn Pisanové mezi lety 1275–1278. Zejména její spodní část zdobí sochy a reliéfy, které jsou mistrovským dílem středověké plastiky v Itálii. Představují měsíce roku a rolnické práce, sedm svobodných umění, Adama a Evu, Davida a Goliáše, zakladatele Říma Romula a Rema i s kapitolskou vlčicí a další biblické, historické i alegorické postavy. Završuje ji bronzová mísa, kterou zhotovil domácí umělec Robeus.
Na náměstí dále stojí významná gotická katedrála San Lorenzo s přilehlou lodžií. Na její mramorové obložení už v minulosti nezbyly peníze, o to více se před ní vyjímá socha sedícího zamračeného papeže Julia II., který město spolu s mnoha dalšími připojil do sféry vlivu papežského státu. Katedrála uchovává pozoruhodné relikvie, jako například svatební prsten Panny Marie, jehož originál ovšem veřejnost může obdivovat každoročně pouze 30. července.
Památky středověké, římské, etruské…
Městská čtvrť západně od Piazza IV Novembre je známá svými úzkými strmými uličkami a schodišti. Můžete si tu prohlédnout i 46 metrů vysokou Torre degli Sciri, jedinou dochovanou rodovou věž ve městě. Rodové věže byly ve středověku neodmyslitelnou součástí měst ve střední Itálii, zejména v regionech Umbrie a Toskánsko. Nejvíce se jich dochovalo v malebném městečku San Gimignano.
Jednou z nejvýznamnějších památek města je i nedaleký etruský oblouk Arco Etrusco, známý také jako Augustův oblouk – Arco d’Auusto. Jedná se o někdejší hlavní bránu do etruského města. Etruská je spodní část oblouku, pocházející z 3.–2. století př. n. l. Horní část je římská, je z doby kolem roku 40 př. n. l. a uvidíte na ní nápis Augusta Perusia.
Kdysi patřila umělcům, dnes studentům
Přímo naproti oblouku má sídlo univerzita pro cizince, která město Perugia proslavila po celém světě. A není jediná, která ve městě sídlí. V Perugii je proto díky studentům příjemně živo. Konají se tu také mnohé kulturní akce, jednou z těch nejvyhlášenějších je každoroční červencový festival Umbria Jazz.
Pokud zrovna není doba siesty, je celoročně velmi rušno na ulici Corso Vannucci, což je dnešní hlavní obchodní tepna města, kterou lemují elegantní paláce.
Město Perugia je městem kultury par excellence. Tento punc si získalo už v 15. století, kdy se tu rozvinula významná malířská škola. Z té vzešli umělci tak zvučných jmen, jako například Bonfigli, Perugino, Pinturicchio či malíř Raffael. Pokud byste chtěli vidět dům, ve kterém Pinturicchio žil, hledejte ho v ulici Via Pinturicchio č. 7.
Sladká tečka na závěr
A sladká tečka na závěr: z Perugie pochází údajně nejlepší čokoláda v celé Itálii. Na světě není snad jediný Ital, který by neznal značku Perugina, která už od roku 1907 vyrábí čokoládové pochoutky a která sídlí právě ve městě Perugia.
Nejvyhlášenější jsou bezpochyby čokoládové bonbony Baci (doslova „polibky“), plněné lahodným oříškovo-nugátovým krémem a lískovým oříškem. Zabalené jsou tradičně ve stříbrném pozlátku s modrým nápisem a hvězdičkami a jejich specialitou (kromě chuti) je to, že v každém bonbonu se ukrývají na lístečku napsané verše či citáty.
