Maďarsko? To ani není stát, ale spíš jen takový pocit. Jazykově osamocená země, ve které nikdy nevíte, jestli jste ještě, v nám tolik blízké, střední Evropě nebo už na Balkáně. Takhle o své oblíbené zemi mluví průvodce Vláďa Šmehlík, který pro vás zájezd To nejlepší z Budapešti zaznamenal na fotkách a ve vtipné, zcela autentické, reportáži.
Pompézní, a přesto trochu ušmudlaná Budapešť dostane každého milovníka architektury, umění a historie. Vedle zázraků maďarské kuchyně a faency streetfoodu z celého světa vám tady bez rozpaků naservírují gastronomické peklo, jak z nejhoršího snu raných devadesátek.
Jakoby Budapešť přešlapovala mezi ryzí autentičností a minovým polem vyskládaným z klasických turistických pastí, do kterých se chytit určitě nechcete. A věřím, že se mnou se minám vyhnete určitě.
Prohlídku Budapešti začínáme u Matyášova chrámu a Rybářské bašty, odkud jsou skvělé výhledy na pešťskou stranu Dunaje.
Svatý Štěpán tady má dobrý výhled a svou zemi tak má dokonale pod kontrolou.
Po městě se s oblibou přesouváme místní hromadnou dopravou. V Budapešti metrem nebo tramvajemi. Jakmile ovládnete automat na jízdenky a zorientujete se v jednoduchém dopravním systému města, tak máte vyhráno a můžete se po metropoli na Dunaji pohybovat jako doma. Za zmínku určitě stojí, že zdejší odbavovací systém na vás promluví hezky slovensky.
Večerní plavba po Dunaji nemá chybu. Všechny hlavní památky města jsou krásně nasvětleny, do toho hraje Strauss a Brahms a pivo i víno teče proudem. Tohle je královský hrad v Budíně a na dalším obrázku Alžbětin most, tedy most císařovny Sisi.
Z rušné Budapešti utíkáme do městečka Szentendre, kde zevlujeme v místních uličkách. Užíváme si klid a kávu.
Nevynecháme ani Ostřihom a největší svatostánek v zemi. Na mostě Marie Valérie uděláme i dva kroky za hranici a rázem se ocitáme na Slovensku.
Tak tohle je místo, kde pražský biskup svatý Vojtěch požehnal svatému Štěpánovi a přivedl tak křesťanství do Uher.
Zamířili jsme na východ země, v národním parku Hortobágy nám pršelo, ale v hospodě, tedy klasické maďárské Csárdě, nám to ani nevadilo.
Gulášovka? Nebo raději zelné listy?
Guláš nebo gulášovka? Klasický gastronomický rozpor mezi maďarskou a českou kuchyní mnozí vyřešili tím, že si dali plněné zelné listy nebo některou ze sladkovodních ryb.
Když Csárda, tak čardáš, tentokrát ve vlastním podání. Když totiž s sebou vezete kus olomoucké filharmonie, tak i místní kapelmeister od cikánské cimbálovky zjihne a milerád půjčí vlastní housle.
Všudypřítomné baroko. Ráb je hlavním městem barokního stavitelství v Uhrách. Celé centrum města bylo postaveno ve stylu vrcholného baroka, vedle chrámů tak můžete obdivovat i nespočet paláců a malebných měšťanských domů. Tady naše pouť pro tentokrát končí. Na podzim vyměníme Debrecín za Tokaj a Eger, protože vína a termálů není nikdy dost.
Rybí polévka halászlé chutná skvěle, aby taky ne, sumec z polévky ještě před chvílí plaval v Mošoňském Dunaji.
Takhle vypadá spokojený průvodce, to ráno, kdy se probudí v Tokaji a nebolí ho hlava z ochutnávky vína, kterou večer předtím absolvoval ve vinařství Hímesudvar.
Zajeďte si pro spokojený výraz do Maďarska s námi! Na výběr máte z mnoha programů i průvodců, tak se potkejme na zájezdu do Maďarska třeba už za pár týdnů!
