Jsem vášnivým fotografem a cestovatelem, a když jsem dostal možnost zúčastnit se zájezdu To nejlepší z Petrohradu + JANTAROVÁ KOMNATA se svou přítelkyní Verčou, která na zájezd jela jako průvodkyně, neváhal jsem ani minutu. O Rusku jsem nikdy neměl úplně jasnou představu. Čekal jsem spíš nehezkou a špinavou zemi, plnou prázdných lahví od vodky. Nemohl jsem se ale víc splést – realita byla totiž úplně jiná. Dovolte mi, abych Vám ukázal Petrohrad svýma očima.
Nejhorší nepřítel nejen cestovatele a fotografa je hlad. Poté, co jsme se ubytovali, mířily naše první kroky do místního rychlého občerstvení Těremoku, kde dělají čerstvé bliny (palačinky na 100 způsobů), skvělé pelmeně (těstoviny plněné mletým masem) se smetanou a docela dobrý boršč.
Po pozdním obědě jsme vyrazili na prohlídku Něvského prospektu. Už tahle hlavní ulice rozbila cokoliv, co jsem očekával. Je čistá, výstavní a neuvěřitelně fotogenická. Třeba Dům knihy jsem vyfotil snad 100x.
Nejsem příliš interiérový typ, ale o to více si užívám exteriéry. Prostranství kolem Kazaňské katedrály bylo krásně rozkvetlé a skýtalo spoustu zajímavých pohledů.
Ve škole mě ruština těsně minula, a tak jsem dost bojoval s nápisy na budovách a se značkami obchodů a restaurací. Jako například s tímhle.
Stanice metra Náměstí povstání
Petrohradské metro je pro fotografy ráj. Každá stanice je jiná a všechny jsou krásné. Mezi mé nejoblíbenější patří Náměstí povstání.
Palácové náměstí se Zimním palácem
Druhý den ráno nám počasí moc nepřálo, což ovšem žádného cestovatele nemůže zastavit – vypravili jsme se tedy na prohlídku města. Palácové náměstí se Zimním palácem je obrovský prostor, který ani z fotky nepůsobí tak jako ve skutečnosti.
Chrám svatého Izáka je největší církevní stavbou ve městě, a že konkurence je veliká. V Rusku zkrátka umějí dát na odiv moc svého impéria.
Něvská brána byla ve své době jediným vstupním místem do Petropavlovské pevnosti. To už sice dnes není pravda, ale na mohutnosti jí to nic neubralo.
V Petrohradě je mnoho soch Petra Velikého. Ta v Petropavlovské pevnosti patří mezi ty kontroverznější. Co si o ní myslíte Vy?
Na Auroru jsem se těšil skoro jako na Vánoce a rozhodně za to stála. Nejsem žádný znalec vojenské techniky, a proto mě udivilo, jak více než 100 let stará loď působí moderně a bojeschopně. Jen děla už nemíří na Zimní palác. Tady jsem také ulovil jednu z mála fotek s naší průvodkyní.
V pátek jsme se vydali do vesnice Puškin, kde je slavný Kateřinský palác s ještě slavnější Jantarovou komnatou. Důležitá zpráva pro kolegy fotografy. Do interiéru si nemůžete vzít velké batohy. Ty musí zůstat v šatně. Nezapomeňte si tedy dovnitř, kromě všech potřebných objektivů, vzít i náhradní paměťovou kartu… Já ji totiž zapomněl :(
Naštěstí dnes už se dá fotit i na telefon, protože nemít snímky z interiéru by byla velká škoda. Jen pozor, v Jantarové komnatě se fotit nesmí!
Večer jsme objevili restauraci Soviet Cafe Kvartirka a já poprvé ochutnal domácí ruskou kuchyni. Tahle polévka se jmenuje soljanka a je v ní maso, zelí, klobása a spoustu dalších moc dobrých přísad. Věřte mi, že jsem dlouho lepší polévku nejedl. Jestli pojedete s Verčou na zájezd, zeptejte se jí, kde se dobře jí. Určitě Vás sem pošle ;)
O Petrodvorcích jsem už slyšel, ale že i cesta bude zážitkem, to jsem nečekal. Cestu přes Finský záliv jsme absolvovali rychlolodí, která se jmenuje Meteor. A to vám byla jízda.
Letní sídlo Petra Velikého a dalších carů na mě udělalo opravdu dojem. Obrovský park plný různých fontán jsme ani nestihli celý projít. No a Velká kaskáda? Ta snad předčí i svoji předlohu ve Versailles.
Chrám Vzkříšení Krista na Krvi
Po příjezdu z Petrodvorců nás čekal ještě chrám Vzkříšení Krista na Krvi. Název je to sice dost krkolomný, ale stavba nádherná. Je propracovaná do nejmenšího detailu a fotit bych ji vydržel snad celý den.
Za posledním bodem programu jsme se museli vypravit do centra až po půlnoci. Z postele se mi moc vylézat nechtělo, ale posuďte sami. Nestojí už jen nasvícené Palácové náměstí za tu oběť?
A co teprve otevřené mosty…
Tenhle zájezd byl můj úplně první s cestovkou a byl jsem mile překvapen. Rozhodně tedy nebyl poslední. Pokud byste se nechtěli striktně držet programu skupiny, tak to vůbec nevadí… Zeptejte se průvodce (nebo průvodkyně) a oni Vám poradí, kam se jít podívat a jak se tam nejlépe dostanete. Jsem pevně rozhodnut, že v Petrohradu jsem nebyl naposledy – tak třeba na viděnou v Soviet Cafe Kvartirka.
