Přiznejme si upřímně, Polsko není u Čechů zrovna populární turistickou destinací. Je to snad tím, že v Polsku neočekáváme žádnou exotiku? Nebo se ještě pořád mnozí z nás dívají na severního souseda tak trochu skrz prsty? Těžko říct, každopádně naše společná cesta přesvědčila mnohé o tom, že Polsko je země plná překvapení... Tady je důkaz – fotoreportáž přímo ze zájezdu.
Naší první zastávkou byl starobylý Gdaňsk. Hlavní město Přímořského vojvodství, které díky ohromné snaze polských architektů a řemeslníků doslova vstalo z popela a dnes opět vystavuje na odiv své pompézní ulice, monumentální chrámy a především přístavní korzo, které je plné života.
Přímo z centra města vyplouvají výletní lodě na poloostrov Westerplatte, místo, které se stalo symbolem houževnatého odporu Poláků proti nacistické okupaci. Plavba kolem místních loděnic a přístavu, až na volné moře, zlákala i nás. Pohled na město z lodní paluby je zážitkem. K toulkám po městě ale patří i dobré jídlo. Rybárny a restaurace nabízející „kašubskou kuchyni“ jsme nemohli nevyzkoušet.
Restaurace s kašubskou kuchyni
Druhý den ráno jsme pokračovali do slavných přímořských lázní Sopoty. Luxusní hotely, vilové čtvrti, živá pěší zóna i půl kilometru dlouhé molo, které slouží jako lázeňská kolonáda, to jsou kulisy místa, které je doslova stvořeno pro lelkování a relaxaci. Široké pláže s jemným pískem se táhnou na kilometry daleko a lemují celý záliv mezi Gdaňskem a Gdyní. Nádhera...
Naší další zastávkou bylo městečko Hel na samém konci stejnojmenného poloostrova. Hel byl vojenskou základnou a až do roku 1989 neměl do města přístup žádný cizinec. Všudypřítomné vojenské opevnění tady střídají pitoreskní uličky se starobylými rybářskými domky i ošuntělými paneláky z dob, kdy v této části Evropy moc veselo nebylo...
Společně jsme navštívili také záchrannou stanici tuleňů. Ovšem největším zážitkem byla procházka na helské pláže, které obklopují špici poloostrova Helská kosa ze tří stran. Místo, kde se střetávají vody Gdaňského zálivu s otevřeným mořem, je přímo magické. Vlny do sebe narážejí ze dvou stran, světlá a tmavá modř obou vod se tady střetává s geometrickou přesností. Slunce praží a vítr fouká. Jediný, kdo se nenamazal, jsem já – průvodce červený jako rak.
Večeře v tradiční kašubské rybárně nás příjemně dorazila a v Jestřábí Hoře nás čekal pohodlný hotel. Západ slunce na široké pláži zafungoval jako pozvánka do hotelového baru. Vody Baltu chladné, hotelový bazén připraven... a večírek náhle dostal kvalitní rozměr. Trochu drsnější ráno bylo kompenzováno luxusní snídaní a pak už následovala cesta přímořským venkovem – jezera, borovicové háje, malebné vesničky a dvojjazyčné nápisy: kašubština má vedle polštiny své místo.
Přijíždíme do přístavního městečka Leba. Před sebou máme túru Sloviňským národním parkem. Procházíme borovicový háj podél Lebského jezera, po pár kilometrech přecházíme na stranu mořského pobřeží a pokračujeme dál. Široké pláže zalité sluncem a k tomu divoké vody Baltu, takže naše túra je lepší než deset psychoterapeutů. Konečně jsme v cíli, před námi je „Sahara“.
Písečné duny dosahující až 45metrové výšky se zde rozprostírají mezi břehy Baltu a Lebského jezera. Nohy se nám boří do písku, nevěříme svým očím. Jediné, co tady schází, jsou pyramidy a sfinga. Stoupáme až na nejvyšší z dun, výhled je fenomenální. Jižní strana „Sahary“ pomalu, ale jistě ukrajuje z okolních lesů. Koruny kdysi živých stromů jsou dnes zasypány jemným bílým pískem, rozšiřující se „poušť“ zastavují jen vody Lebského jezera.
Na zpáteční cestě k autobusu využíváme turistický vláček a pak hurá na oběd. Přístav v městečku Leba voní rybami, hodujeme a zapíjíme je místním pivem. Podle krokoměru máme v nohách deset kilometrů, příjemně znaveni nasedáme do autobusu a míříme do vnitrozemí. Břeh Baltu vyměníme za břeh Visly, národní řeky Polska.
Ve večerních hodinách přijíždíme do města Grudziądz, kde se ubytováváme. Druhý den ráno míříme do centra dosud neobjeveného skvostu na Visle. Městské hradby byly důvodem, proč časopis National Geographic zařadil Grudziądz na seznam sedmi divů Polska.
Poslední zastávkou je staroslavná Toruň, rodiště Mikoláše Koperníka. Více než tři hodiny strávené v tomto městě nenechají nikoho na pochybách: Polsko je zemí, do které se musíme vrátit. Jsme ve střední Evropě, tak blízké a přitom dosud neprobádané. Polsko je láska. Pojeďte příště do Polska s námi! Termín zájezdu do severního Polska + Toruně je již nyní na webu a opět se na vás těší průvodce Vladimír Šmehlík.
