Ráno zastihlo dubajské mrakodrapy ještě v lehkém oparu a vycházející slunce se odráží od skleněných budov naproti. Čtyřproudová dálnice pod naším hotelem je poměrně prázdná a město se probouzí jen velmi pozvolna.
V sedm hodin ráno není teplo ani zima. Je to tak akorát na to jít si zaběhat nebo si zaplavat v bazénu a osvěžit tělo. Pár běžců se o to snaží na nedalekém opuštěném parkovišti. I my se dáváme do pohybu. Kilometrů v nohách budeme mít také víc než dost.
Naše dnešní mise je jasná
Hned ráno vyrazit na Burj Khalifu a natočit první záběry Dubaje z výšky. Dnes nás čeká hodně vyhlídek. Vstupenky máme koupené raději dopředu. Na tuto atrakci bývají vyprodané.
At the Top nás zavede až do 124. a 125. patra, ze kterého je ideální výhled do všech světových stran. Je to oblíbená varianta ve výšce 456 metrů, kam míří nejvíce lidí hned po ránu nebo zase večer podívat se na západ slunce.
K Burj Khalifě procházíme od našeho hotelu dva kilometry dlouhým tunelem a dál přes Dubai Mall, jeden ze dvou největších obchodních domů na světě, ve kterém se prochází spousta lidí, ale málokdo nakupuje. V této chvíli ještě netušíme, že do Dubai Mall se budeme vracet ještě mnohokrát.
Výtah do 124. patra je zajímavý zážitek
Je tichý a vypadá to, jako bychom celou dobu stáli na místě. Jen odpočet pater signalizuje, že stoupáme vzhůru. Najednou se s cinknutím otevřou dveře a usměvavá slečna nás vítá v At the Top. Výhled, který se před námi otevírá, není nic pro ty, kteří se bojí výšek. Já jsem ale nadšená. Procházím podél celé prosklené vyhlídky a společně s Davidem hledáme ty nejlepší záběry a místo na první dubajský stand up.
Natáčíme tajně, protože povolení sem je složité, a navíc bychom ho z časových důvodů nestihli vyřídit. Po hodině strávené natáčením slunce začíná nabírat na síle a sklo začíná vytvářet skleníkový efekt. Balíme tedy techniku a sjíždíme směrem ven.
Uměle vytvořený ostrov Palm Jumeirah
Prostranství před Burj Khalifou je tiché
Jen z amplionů se line nádherná relaxační hudba, která jakoby vycházela z jezera před námi. Nad hlavou nám zpívají ptáci a jejich zpěv se mísí s tou úžasně klidnou hudbou. Připadám si, že jsem se ocitla někde v daleké budoucnosti, v nějakém lepším světě. Klid, čisto a ticho. Tak bych si budoucnost uměla představit.
Prosmýkáváme se dalšími výškovými budovami
Míříme do dubajského Downtownu. Nikde nikdo, ulice jsou prázdné. Vypadá to apokalypticky a úžasně zároveň. Celé město máme jen pro sebe. Na přílišné kochání ale není čas. Čeká nás další vyhlídka. Palm Jumeirah. Město je stále v oparu, takže ani pohled na umělou palmu není dostatečně ostrý. Jeden ale musí žasnout nad tou krásou, kterou tady vytvořili. A stejně tak se některým přítomným tají dech nad všemi těmi okázalými vilami, soukromými plážemi, hotely a jachtami, které jsou pod námi.
Myslím, že hodně turistů si sem přijíždí alespoň částečně nasát ten luxus, který tu odevšad čiší. Oblíbený hotel Atlantis vidíme jen velmi rozmazaně a na bližší prohlídku tentokrát nezbývá čas.
Slunce za dvě hodiny zapadne a nás čeká ještě pláž s ruským kolem v pozadí. Jenže dostat se jen tak na pláž není v Dubaji tak jednoduché, když tam nebydlíte a máte jasnou představu o místě a záběru. Procházíme skrze přelidněnou městskou veřejnou pláž dál podél luxusních lehátek luxusních hotelů, a když se jen pokusíme rozbalit techniku, přibíhají security a vyhání nás pryč.
Dát 200 dubajských dirhamů jen za to, že si tu na 20 minut odložíme techniku na lehátko a natočíme pár stand upů, než slunce zapadne, nám přijde opravdu nesmyslné. Nakonec už se nikoho neptáme, rozkládáme techniku na první lehátka, která dnes už stejně nikdo neobsadí, a zakončujeme den záběry z pláže. Ruské kolo v pozadí a zapadající slunce jsou krásnými kulisami.
Luxusní písečná pláž v oblasti Dubai Marina s výhledem na ikonické mrakodrapy
V tuto dobu je v Dubaji tak hustý provoz, že jdeme na metro raději pěšky. Čeká nás znovu Dubai Mall, 155 milionů let stará kostra dinosaura, bruslení a dubajské akvárium se žraloky a rejnoky. Naše druhá, večerní směna právě začíná.
