Začala bych asi takto: Myšlenka je energie, lze si s její pomocí splnit i sny, o kterých si myslíme, že jsou téměř nedosažitelné. I sen se může proměnit v realitu! To není pohádka, ale zde už začíná skutečný příběh, který se vám pokusím vyprávět. Příběh člověka, který i přes velké překážky, jež mu byly do cesty stále kladeny, je postupně s vypětím všech sil zdolal a dostal se na své vysněné místo. Svůj příběh o New Yorku.
Symbol a motivace naší cestovatelky
Všechno to vlastně začalo už v době mého studia na jazykové škole, kde jsem se věnovala intenzivně studiu angličtiny. Naše skvělé lektorky se snažily hodiny zpestřit vyprávěním o New Yorku a trochu nám je zpříjemnit. Staly se našimi skvělými průvodkyněmi po New Yorku, tedy alespoň pomocí map, fotek a různých článků. To všechno doplňovaly vlastními zážitky a zkušenostmi a já s obrovským zájmem poslouchala každé jejich slůvko. Někde tam se začal rodit můj sen...
Socha Svobody, symbol USA, její fotky a obrázky jsem si lepila na sešity, které jsem při své výuce používala a vlastně všechno, co se New Yorku týkalo. I já sama jsem si občas vyhledávala informace. Na chvilku jsem se, prostřednictvím internetu a filmů, procházela ulicemi Manhattanu, Brooklynu, Queensu a po Staten Islandu. Ani v tom nejmenším snu by mě ale nenapadlo, že by mé nohy jednou mohly kráčet těmito ulicemi i ve skutečnosti.
Do kasičky krok za krokem
Asi před čtyřmi roky jsem si dala za cíl, že se pokusím splnit si svoje životní přání, letět do BIG APPLE – VELKÉHO JABLKA, jak se NY přezdívá. Ze začátku jsem vůbec nevěřila tomu, že by se tento AMERICAN DREAM – AMERICKÝ SEN, mohl do budoucna proměnit v realitu a NY by se na chvilku mohl stát mým domovem. Pomalu, nutno podotknout, že po drobných mincích a malých částkách, jsem začala do kasičky spořit.
Vzhledem k tomu, že mám trvalé a vážné zdravotní problémy a nemohu soustavně chodit do zaměstnání, tak se spořilo opravdu těžko, a hlavně po zanedbatelných malých částkách... Jako invalidní důchodce počítá člověk doslova každou korunu a byla to opravdu trnitá cesta. Úspory přibývaly velice pomalu, ale šetřila jsem i na úkor toho, že jsem se vzdávala různých věcí. Nic není zadarmo, a to samozřejmě platilo i v případě, kdy jsem poctivě studovala anglický jazyk a teprve postupem času jsem mohla vše zúročit.
To, co jsem do svého studia investovala – čas, peníze a v neposlední řadě i ctižádost a výdrž se v angličtině stále zdokonalovat, se mi už mnohokrát vrátilo. Byly chvíle, kdy to člověk chtěl vzdát, ale nesmíte se nechat za žádnou cenu ničím odradit. To platí ve všem! Všechna ta ctižádost a píle se postupně vrací a též přispěla k tomu, že se povedlo konečnou částku došetřit.
Za čtyři roky se mi tedy, i když s vypětím všech sil, nakonec podařilo něco naspořit a přišel očekávaný den D, kdy už jsem mohla začít o odletu vážně uvažovat a postupně vše rozmýšlet a plánovat. Další těžké zkoušky mě ještě čekaly a nebyl to žádný med! Zkrátka někdy musíte nejdříve projít těžkou zkouškou a teprve, když obstojíte, pustí vás to dále.
Osud mi přihrál Radynacestu.cz
Central Park vás uchvátí a okouzlí zároveň
Když přišel den D, zažila jsem nepopsatelné a neuvěřitelné věci. Nevím, jak to nejlépe vyjádřit a vystihnout, ale věřím, že náhody neexistují a také věřím tomu, že nad námi něco je. Já to nazývám jakousi energií, která se nedá nahmatat, ale dává nám určitá znamení a snaží se nám vést ruku správným směrem. Jsou věci mezi nebem a zemí a nic se neděje náhodou.
Abych se tedy ještě vrátila k tomu mému dni D. Když se povedlo konečně za to nekonečně dlouhé období dát dohromady potřebné finance, tak jsem začala přemýšlet, jak to všechno zařídit, jestli prostřednictvím nějaké cestovní kanceláře nebo agentury. Také jsem tuto cestu chtěla uskutečnit u někoho, na koho se mohu stoprocentně spolehnout, protože to byla, alespoň pro mě, nepředstavitelně velká částka.
Jednoho dne, nevím ani jak, ruka mě sama vedla na webové stránky cestovní kanceláře RADYNACESTU.CZ. Otevřelo se to přímo na nabídce pro New York a já začala podrobněji pročítat. Od samého začátku mi do hlavy naskočila myšlenka, že vycestuji v lednu. Moje oči tedy sklouzly na jeden lednový termín. Oslovilo mě ale i to, že je to cestovka, která cesty pořádá v malých skupinách, nejvíce 12 lidí. Řídím se svou intuicí a cítila jsem, že je to právě to, co hledám.
Tak jsem se na základě těchto informací rozhodla Radynacestu.cz kontaktovat. Netrvalo dlouho a já tam jela na domluvenou osobní schůzku. Tehdy byla v kanceláři paní Silvie Grygarčíková. S velkou ochotou se mi neskutečně věnovala a pomáhala mi vše zařizovat, hlavně nutné věci, které se týkaly mého odjezdu.
Drama před odjezdem
Drama před odletem střídá spokojenost v New Yorku
V podstatě už bylo vše připraveno, jen jedna věc byla stále otazníkem – zda mi lékaři cestu povolí. Lékaři, kteří mě mají v péči v IKEMU, se mi snažili vyjít maximálně vstříc. Protože užívám spoustu léků a jsem diabetička, tak do letadla musíte mít ke každému léku potvrzení. Přesněji řečeno – vše musíte mít vypsané, množství léků, kolik s sebou čeho berete a jak je užíváte. A také zprávy od lékaře v češtině i angličtině. Všechno tohle zařizování bylo opravdu náročné, ale vše se zvládlo, hlavně díky těmto skvělým lidem, kteří mi stále neskutečně pomáhají, a za to jim patří všem veliké poděkování.
Ještě taková perlička na závěr mého vyprávění. Asi 10 dní před odletem jsem do toho všeho prodělala pásový opar. Rodiče měli nějakou virózu, a protože mám velice oslabenou imunitu, tak se to projevilo právě tímto. Drama opravdu až do odletu! Při představě, jaké úspory cesta stála, mě polévalo horko. Naštěstí mi lékařka sdělila, že je opar na ústupu a do odletu se stihne doléčit. A skutečně to tak bylo.
Vyrážíme za oceán!
Tak náročná byla moje cesta za mým snem, ale já jsem si ji nenechala uniknout! Je konečně 21. 1. 2020, přesně 4 h ráno, a já jsem na letišti Václava Havla v Praze a čekám, až se naše malá skupinka lidí sejde na terminálu číslo 2 u přepážky číslo 12. Přichází naše průvodkyně Barbora Teplanová. Milá a kamarádská osoba, která bude mít naši skupinu na starosti a dává nám první pokyny k odletu.
Naše cesta povede do Amsterdamu a z Amsterdamu do New Yorku. Čeká nás skoro jedenáct hodin letu a zmocňuje se mě zvláštní pocit. Nikdy jsem necestovala mimo Evropu. Tohle je moje životní a nejdelší cesta za oceán a mám z toho smíšené pocity. Těším se a zároveň mám trochu strach, ale pocit radosti přebíjí všechny ty obavy.
Parta lidí byla moc fajn, včetně Báry, která se stala po chvilce naší kamarádkou a rádcem. Zároveň i mým velkým učitelem. To, co mi tam předala a naučila mě, byla velká životní zkušenost a škola a jsem jí za to moc vděčná. Děkuji, Báro, z celého srdce!
Hodiny ukazují 7 h, už jsme na palubě letadla a během pár minut budeme v oblacích. Už ale nesníme, ale skutečně se vznášíme a nabíráme směr Praha–Amsterdam. Za hodinu a půl budeme mít za sebou první část trasy a potom budeme přesedat na ten zaoceánský let v Amsterdamu do New Yorku.
Hurá do vysněného New Yorku
Když jsme přestoupili v Amsterdamu do letadla, které směřovalo do NY, čekala nás cesta přes nekonečný Atlantik. Po devíti hodinách letu konečně přistáváme na letišti v New Yorku – J . F . Kennedy. Poprvé vstupuji na americký kontinent a New York mě vítá!
Z letiště jsme měli nachystaný odvoz do Manhattanu, kde byl náš hotel HOLIDAY INN. Tam jsme se ubytovali a ještě ten večer jsme vyrazili k památníku bývalého WTC, prošli si večerní Manhattan a seznámili se s programem na další dny.
Největší zážitek mám z plavby na ostrov Liberty – Liberty Island, kde stojí socha Svobody (Statue of Liberty), ostrov Ellis (Ellis Island), kde je dnes muzeum, ale kdysi budova sloužila jako imigrační stanice a museli tudy projít všichni, kteří chtěli snít svůj americký sen.
Dalším velkým zážitkem byla pátá hlavní třída, ulice 5th Avenue, kde jsme viděli nejdražší hotel v NY – Royal, katedrálu sv. Patrika – Cathedral of Saint Patrik, která je největší na světě, a také Empire State Building – mrakodrap, ze kterého byl překrásný výhled ze 102. patra.
Báječný centrální park, nazývaný plícemi New Yorku. Brooklynský most, o kterém místní lidé tvrdí, že kdo ho nepřešel, nebyl v USA. Vlakové nádraží Grand, které je neskutečně krásné. Známé náměstí Times Square, jež jsem znala jako místo, kde se lidé scházejí na Silvestra a Nový rok. Je zde i v noci světlo jako ve dne, protože je tady velké množství billboardů a pořád to tu žije. THE CITY THAT NEVER SLEEPS (MĚSTO, KTERÉ NIKDY NESPÍ).
Oslava NOVÉHO ČÍNSKÉHO ROKU, zajímavý kulturní zážitek. Také se mi poštěstilo navštívit muzikál Chicago, který se hrál v divadle Ambassador nedaleko Times Square. Prošli jsme i Wall Street – sídlo amerických burzovních trhů, a Brodway – divadelní ulice. Narodila se zde i moje nejoblíbenější americká herečka Sigourney Weaver a já měla možnost vidět místa, kde natáčela své známé filmy. Samozřejmě těch filmových míst, která jsem poznávala, byla spousta.
Jsem šťastná, že se mi splnil můj životní sen a moc děkuji všem, kteří mi ho pomohli uskutečnit. New York s Radynacestu.cz mě doslova okouzlil a mohu ho jen doporučit! Je málo míst, kam se ráda vracím, ale kdybych měla možnost se tam znovu podívat, neváhala bych ani vteřinu. Děkuji moc za to, že jsem v New Yorku mohla být!
