Přezdívá se jí „země Noemova“. Stát na jihu pohoří Kavkaz s poloviční rozlohou naší republiky a třetinovým počtem obyvatel má rozhodně co nabídnout v každém ročním období. Ať jsou to zasněžené vrcholky hor v zimě, opojná vůně květů meruněk a dalších ovocných stromů na jaře, nebo jejich sladké plody a nespoutaná příroda v létě. Vypravte se s námi poznat první křesťanský národ na světě a jeho kouzelnou zemi.
Ta pravá romantika vás tu čeká na podzim, kdy se začíná barvit listí stromů. To své si najde opravdu každý, milovníci dobrého jídla arménské kuchyni plné čerstvých surovin propadnou.
Vyznavači aktivního odpočinku a turistiky nepřijdou zkrátka, protože arménská příroda je netknutá a rozmanitá.
No a zájemci o historii nebudou vědět, který klášter nebo monument navštívit dříve. Na každém kroku budete potkávat neskutečně milé a přátelské místní obyvatele. Pojďme se podívat, co určitě nesmíte při vaší návštěvě Arménie minout.
1. Ararat
Bájná biblická hora Ararat, na které podle knihy Genesis po Velké potopě přistál Noe. I když se zatím archeologům nepodařilo najít nezvratný důkaz, že zde opravdu Noe přistál a jak to vlastně bylo, hora Ararat neztrácí nic ze svého mystična. Pro Armény je to posvátné místo. A to i když se vlastně ani nenachází na jejich území.
Ararat bychom dnes našli na území Turecka. Stalo se tak díky politickým a diplomatickým dohodám mezi Tureckem a tehdejším Sovětským svazem na začátku 20. století.
I tak ale Arméni svoji posvátnou horu milují a samotné hlavní město Jerevan bylo vybudováno tak, aby na Ararat bylo ze všech vyvýšených míst vidět. Dokonce i státní znak země symbolizuje dva vrcholky hory, Malý a Velký Ararat. Jedná se o spící vulkány. Vyšší z nich se pyšní stářím 3,5 milionu let a výškou 5 165 m n. m.
2. Likér
Stejně jako k Arménii neodmyslitelně patří pohled na zasněžené vrcholky Araratu, chybět nesmí ani ochutnávka stejnojmenného koňaku s vyobrazením hory na vinětě. Ten je oblíbený nejen doma nebo v zemích bývalého Sovětského svazu, kde získal velkou oblibu, ale i na Západě.
Britský premiér Winston Churchill si jeden typ tohoto koňaku velmi oblíbil, rád si jej vychutnával se svým doutníkem. Stalina premiérův zájem o koňak těšil, a tak mu každý měsíc posílal 12 lahví té nejlepší kvality.
Arméni jsou na své tekuté zlato náležitě hrdí a přípitek nesmí chybět na žádné rodinné oslavě nebo setkání. Pokud Armén chce obdarovat třeba kolegu nebo kamaráda z ciziny, pravděpodobně sáhne právě po láhvi Araratu. Vyrábí se z hroznů rostoucích ve vybraných regionech Arménie a po dvojí destilaci zraje ve stoletých sudech z kavkazských dubů. Právě to likéru dodá unikátní chuť a jemnost.
3. Růžové město
Jerevan je v pořadí 12. hlavním městem země a rozkládá se na místě, kde v 8. století před naším letopočtem byla postavena pevnost Erebuni. Je to jedno z nejstarších stále osídlených měst na světě. I přes dlouhou historii velkou část svojí dnešní tváře město získalo počátkem 20. století.
Co však spojuje staré budovy, budovy sovětské doby i moderní, je narůžovělá vulkanická hornina, tufa, která se v okolí ve velkém množství vždy nacházela. Barva staveb se mění i podle slunečního svitu, nejlépe je patrná při východu a západu slunce z některého z vyvýšených bodů, jako například Kaskáda nebo Památník genocidy.
Pohled, který se vám naskytne, je až neskutečný, zasněžené vrcholky Araratu a město z vulkanické tufy jako na dlani.
4. Nejstarší křesťanská země na světě
Když se řekne křesťanská církev, asi se vám jako první vybaví jiné země než Arménie. Třeba Vatikán se sídlem papeže nebo Španělsko a jejich jezuité. Křesťanství získalo v průběhu staletí mnoho odnoží, avšak první země na světě, která se ke křesťanství začala oficiálně hlásit, byla skutečně Arménie. A to už roku 301 našeho letopočtu! V průběhu staletí pak v Arménii vyrostlo velké množství chrámů a klášterů, které sjednocuje unikátní architektura.
Kláštery jsou většinou zasazeny uprostřed panenské přírody, a tak jsou pastvou nejen pro duši, ale i pro oko. Mezi ty nejkrásnější patří třeba Chor Virap, v jehož temnici prožil věrozvěst Řehoř Osvětitel celých 13 let. Nebo komplex Noravank uprostřed načervenalých hor.
Dnes je členy Arménské apoštolské církve asi 95 % Arménů. Patří do skupiny starých pravoslavných církví a v jejím čele stojí katolikos.
5. Výborná kuchyně
Arménie ale není jen země starých chrámů a klášterů. Je to především země výborného jídla a milých lidí k tomu. Arménská kuchyně si zakládá především na čerstvosti surovin. Zemědělství není přechemizované jako v jiných zemích a tak. I když významnou roli hraje maso, neochutnat grilovaný šašlik nebo plněné zelné listy dolma by byl hřích.
Zkrátka nepřijdou ale ani vegetariáni. Oblíbené jsou různé druhy sýrů, které se jedí se zeleninovými saláty a bylinkami. Bez čerstvých a voňavých bylinek by to prostě nešlo. Stejně tak nesmí chybět chléb lavaš. Ten je pro Armény téměř posvátný a jeho tradiční výroba je dokonce chráněna UNESCO.
Dobrý oběd je třeba zapít kávou nebo čajem a něčím sladkým. Tradiční arménská káva připomíná našeho „turka“. To však ale před Armény neříkejte. Ty dva národy se zrovna v lásce nemají! Čaj je většinou bylinkový, z koření, které roste na místních loukách. Oblíbený je třeba tymiánový.
6. Nejstarší víno
K jídlu patří i pití a arménská vína jsou opravdu vyhlášená. Je to hlavně oblast Areni, kde na místních vinicích pěstují a zpracovávají víno podle tradičních postupů.
A že místní tradice je opravdu dlouhá. V roce 2007 byla nedaleko stejnojmenné vesnice objevena jeskyně s doklady lidského osídlení a výroby vína z doby před více než 6 000 lety. Jedná se tak o nejstarší doklad výroby vína na světě. Nalezena zde byla i slavná kožená bota, jen o pár set let mladší.
V Arménii se pěstuje okolo 400 různých odrůd vinné révy, z nichž asi okolo 35 je vhodných na výrobu vína. Červené suché víno Areni si nejlépe vychutnáte s místním slaným sýrem a krekry ze sušeného chleba lavaše.
7. Arménské Švýcarsko
Arménie je země, která má na své malé rozloze až neskutečně různorodý terén. Návštěvník má skoro až pocit, jako by při každém výletu do jiného koutu Arménie navštívil novou zemi. Jedna z nejhezčích oblastí je Dilidžan, které se přezdívá arménské Švýcarsko. Je to i díky bujnému lesnímu porostu smíšených lesů.
Oproti například jihozápadní části, kde najdeme spíše travnaté kopce se sem tam nějakým keříkem.Tato oblast je velmi oblíbená pro pěší turistiku. Oblast spadá pod národní park Dilidžan, jehož hranici tvoří stejnojmenné město. Z něj je možné podnikat pěší túry po vesnicích a klášterech v parku roztroušených.
Avšak pozor na divoká zvířata! Běžně se tu vyskytuje medvěd hnědý, vlk nebo prase divoké. Krávy a koně pasoucí se na loukách a volně se procházející po silnicích by vás také neměli překvapit.
8. Nejdelší lanovka na světě
V jižní části země nesmíte opomenout navštívit vesnici Halidzor nedaleko města Goris. Tady vás čeká zážitek, na který jen tak nezapomenete. Jízda nejdelší lanovkou na světě.
Lanovka má jen dvě zastávky – Halidzor a Tatev. Jízdenka může být zpáteční nebo jen jedna cesta. Ta trvá cca 12 minut a rychlostí 37 km/hod překonáte vzdálenost 5 752 metrů, což ji činí dodnes nejdelší lanovkou na světě. V nejvyšším bodě se nacházíte ve výšce 320 metrů.
Během jízdy si vychutnáte neskutečné výhledy na okolní přírodu a kaňon řeky Vorotan. Lanovka vás přiveze k nádhernému klášternímu komplexu Tatev ze 13. století na skalním ostrohu. Stavba lanovky trvala 10 měsíců, otevřena byla roku 2010 a stála téměř 13 milionů eur. Zajímavostí je, že na stavbu přispěli hlavně bohatí Arméni žijící v zahraničí, aby podpořili cestovní ruch a rozvoj země.
9. Meruňky
Když se podíváme na arménskou vlajku, skládá se ze tří barev. Červené, modré a meruňkové. Ne oranžové, jak by nás napadlo, ale meruňkové. Meruňka je totiž národním stromem a ovocem celé země. Ne náhodou latinský název zní Prunus armeniaca. A opravdu, jakmile ochutnáte pravou arménskou meruňku, jinou už chtít nebudete.
Ať bude čerstvá, utržená ze stromu, sušená, nebo třeba v nějakém koláči. Arménie se totiž může pyšnit průměrně více než 300 dny v roce, kdy svítí slunce. A to je potom na úrodě vidět. Nejvíce sadů najdeme v Araratském údolí, na dohled od bájné hory. Legenda říká, že to byla právě meruňka, kterou Noe naložil na svoji archu a která tak narozdíl od jiných stromů přežila povodeň.
10. Arménské moře
Arménie je vnitrozemský stát hraničící s Gruzií, Azerbajdžánem, Tureckem a Íránem, takže přístup k moři nemá (i když historická Arménie se rozkládala na mnohem větším území a moře měla). I přesto Arméni rádi svému jezeru Sevan přezdívají arménské moře.
Když stojíte u jeho břehů, na druhý konec stejně nedohlédnete, takže by to moře klidně být mohlo. V létě, když Jerevan spalují sluneční paprsky, sem obyvatelé hlavního města rádi jezdí za osvěžením. Jezero se totiž nachází jen asi hodinu jízdy od Jerevanu.
Je obklopeno vrcholky hor. Najdete jej v nadmořské výšce 1 900 m n. m., což jej činí druhým nejvýše položeným sladkovodním jezerem po jihoamerickém jezeře Titicaca.
Gurmáni určitě musí ochutnat čerstvého sevanského pstruha, milovníci historie zase navštíví klášterní komplex na poloostrově s nádhernými výhledy na okolí.
