Moskevské metro není ani nejstarší, ani nejhlubší, ani největší na světě, zato je nejkrásnější. Jeho stanice neslouží jen k přesouvání z bodu A do bodu B, ale jsou zároveň i takovou podzemní galerií... Zaplujte do ní s námi!
Už když bylo metro ve 30. letech 20. století stavěno, mělo sloužit zároveň jako výkladní skříň tehdejšího režimu. Zatímco chodby a nástupiště jiných podzemních systémů na světě jsou tmavé, stísněné, se zatuchlým vzduchem, moskevský podzemní systém je úplně jiný, s dekoracemi, za které by se nemusely stydět nejkrásnější paláce a katedrály.
Celou tuto krásu moskevského metra můžete navštívit a projet za cenu jediné jízdenky. Dokud nevystoupíte na povrch, můžete libovolně jezdit a přestupovat mezi jednotlivými linkami. A které zastávky tedy stojí za návštěvu a bližší prozkoumání?
1. Majakovskaja
Tato stanice je oprávněně umísťována na první příčky a byla oceněna i na Světové výstavě v New Yorku roku 1938. Stanice je svojí výzdobou velmi moderní a futuristická, ostatně stejně jako básně slavného básníka Vladimira Majakovského, podle kterého je pojmenována.
Máte pocit, jako byste se nacházeli v katedrále. Tento pocit vzdušnosti a prostoru je díky dvěma řadám sloupoví, která rozdělují třílodní prostor. Sloupoví v podzemním systému tu bylo použito vůbec poprvé. Důvod nebyl estetický, ale praktický. Stanice byla vykopána hluboko, ale podloží pro takovou hloubku nebylo vhodné a strop brzy začal praskat.
Architekt Duškin tedy navrhl sloupy, které váhu stropu rozložily. Vypadají sice elegantně a křehce, ale pevná ocel dobře nese váhu klenby. Strop centrální lodě je vyzdoben velkolepými mozaikami zobrazujícími „sovětské nebe“.
Zajímavostí je, že za 2. světové války, kdy metro sloužilo mimo jiné i jako protibombový úkryt, tady měl projev i Stalin na 24. výročí říjnové revoluce.
2. Komsomolskaja
Stanice Komsomolskaja je bezesporu nejpompéznější. Tady máte pro změnu pocit, jako byste se nacházeli někde v zámeckém tanečním sále. Autorem stanice není nikdo menší než Alexej Šušev, který zanechal významnou stopu v architektuře stalinského Ruska.
Mezi jeho nejznámější stavby patří například Leninovo mauzoleum na Rudém náměstí nebo Kazaňské nádraží v Moskvě (pod nímž se stanice nachází). Není divu, že stanice je tak pompézní, jedná se totiž o podzemní „bránu“ do Moskvy, protože nad metrem se nachází hned tři nejrušnější moskevské vlakové stanice – Leningradská, Jaroslavská a Kazaňská.
Nástupiště jsou od centrální haly oddělena 68 sloupy z bílého mramoru. Na stropě je nádherná žlutobílá štuková výzdoba s 8 monumentálními mozaikami zobrazujícími klíčové události a osobnosti ruských dějin, například Dimitrij Donský na Kulikově poli nebo ruští osvoboditelé Kuzma a Minin či Michajl Kutuzov v bitvě u Borodina.
Celou scénu osvětlují obrovské bronzové lustry. Architektura této stanice je kombinací stalinského empíru a inspirace barokní zdobností a honosností z období vlády Petra Velikého a jeho dcery Alžběty Petrovny.
3. Ploščaď Revoljucii
Jedná se o jednu z nejznámějších a nejnavštěvovanějších stanic metra, která se nachází v samém srdci podzemního systému Moskvy, kde se kříží 3 linky metra (modrá, zelená a červená). Je to stanice, odkud se nejlépe dostanete na Rudé náměstí, do GUMu a k dalším pamětihodnostem v centru Moskvy. Kromě své polohy je ale stanice unikátní sama o sobě.
Pokud některé stanice připomínají chrámy nebo taneční sály, pak vězte, že tady si budete připadat jako v muzeu sochařství. Nachází se tady celkem 76 bronzových soch v životní velikosti. Tyto sochy zobrazují sovětský lid. Najdete tu revolucionáře, dělníky, zemědělce, studenty. Aby se do oblouků vešli, vždy buď klečí, nebo sedí, což bylo za minulého režimu terčem mnoha vtipů.
Sochy jsou oblíbenou a nedílnou součástí stanice doposud. Určitě si všimnete, že většina soch je notně ohlazena a zlatě svítí. Rusové jsou totiž velmi pověrčiví a rádi si sochy pro štěstí hladí. Ale není to jen tak! Záleží, v jaké oblasti štěstí potřebujete, podle toho si pohladíte příslušnou sochu. Například pro štěstí u zkoušky pohladíte pohraničářského vlčáka. Potřebujete více štěstí v lásce? Pohladíte střevíc studentky s knihou.
4. Běloruskaja
Stanice na hnědé kruhové lince byla postavena až roku 1952 a v původním plánu hnědé linky vůbec nebyla zahrnuta. Výzdobou oslavuje jednu ze svazových republik, Bělorusko.
Podlaha je uspořádána ve stylu typické běloruské výšivky, na stropě zase můžeme vidět 12 mozaik zpodobňujících běžný život v Bělorusku a typické kroje. Vytvořeny byly technikou florentské mozaiky.
Na přechodu mezi hnědou a zelenou linkou se nachází plastika běloruských partyzánů, kteří významným dílem přispěli k obraně země.
5. Novoslobodskaja
Tato stanice vás uchvátí už zvenčí. Inspirována je starověkými řeckými nebo římskými chrámy. Když vejdeme dovnitř, podzemní nástupiště nás zase zavede do středověkých kostelů a jejich tajemna.
Stanice je pylonová, jedná se o jeden z prvních způsobů stavby podzemních stanic, kdy strop drží namísto elegantnějších sloupů těžkopádnější pylony. Tento způsob stavby se používá v místech s problematičtějším podložím. Ale i tak byl architekt Alexej Duškin (autor nejen této stanice, ale také např. Majakovské, Avtozavodské a Kropotkinské) schopen vytvořit světlý a vzdušný prostor.
Dopomohly tomu především vitráže z barevného skla umístěné na každém pylonu, odkud přichází světlo. Zajímavostí je, že barevné sklo pocházelo z katedrály v Rize, kde bylo uskladněno a čekalo na další použití.
Tématem výzdoby jsou většinou květinové nebo geometrické motivy. Nechybí ale ani medailonky zobrazující práci socialistického lidu, v tomto případě inteligence – např. architekta, umělce, hudebníka a dalších.
6. Taganskaja
Stanice Taganskaja více než kterákoliv jiná je připomínkou vrcholného středověku, gotické architektury a jejího nejtypičtějšího prvku – lomeného oblouku. Dekorace tvarem připomínají i předmět typický pro ruskou kulturu, tzv. kokošnik – tradiční ruskou ženskou pokrývku hlavy.
Převládající barvou je modro-bílá a hlavním lákadlem je 48 majolikových panelů. Ty jsou inspirovány florentským renesančním umělcem Andreou della Robbia, avšak namísto vyobrazení italských madon se tu nacházejí vyobrazení válečných pilotů, tankistů, námořníků, to vše prokládáno květinovými motivy.
Nad metrem se nachází kostel sv. Mikuláše ze 17. století, kterému zpočátku hrozilo, že jej kvůli stavbě metra budou muset zbourat. Naštěstí však kostel stavbu metra přežil.
7. Arbatskaja
Stanice metra na tomto místě existovala už před válkou, ale byla zasažena bombou a zničena. Současná stanice byla postavena roku 1953 a jedná se o jednu z nejhlubších stanic a zároveň druhou nejdelší v Moskvě. Důvodem bylo, že byla už od postavení plánována jako případný protibombový kryt.
Díky blízkosti historického Kremlu je i interiér samotné haly historizující a působí trošku jako velká a nekonečně dlouhá hala hradu či zámku. Zajímavý je kontrast mezi tmavou podlahou s téměř kobercovým vzorem vytvořeným z šedé, červené a černé žuly a světlým parabolickým tunelem z šedobílého mramoru osvětleným dvěma řadami lustrů.
8. Elektrozavodskaja
Metro bylo budováno i v průběhu 2. světové války a tato stanice je jednou z těch, které byly za války otevřeny. Stanice má oslavovat úspěchy sovětského strojního a stavebního průmyslu. Proto na mramorovém obložení uvidíme hlavně basreliéfy se scénami z továren, stavebnictví.
Co nás ale především upoutá, je určitě klenutý strop této stanice. Je totiž rozdělený do celkem 318 políček a v každém se nachází kruhová lampa. Takto vzniká velice zajímavý světelný dojem, který dodává celé scéně na výjimečnosti. Název stanice i důraz na elektrické osvětlení byl odvozen od blízké elektrárny.
9. Novokuzněckaja
Tato stanice je jednou z těch, které se otevíraly za 2. světové války. Možná i proto je hlavním motivem výzdoby vojenství, vítězství nad nepřítelem a nezdolnost sovětského lidu.
Stanice je známá svým krásným mramorovým obložením z Uralu a Arménie a štukovým stropem. Známé jsou také mramorové lavice, o kterých se říká, že byly přivezeny ze zbořeného původního kostela Krista Spasitele.
Nad každou lavicí se pak nachází kovové erby oslavující tzv. Města-hrdiny (gorod geroj), například Leningrad, Sevastopol, Oděsu a další.
Římsu mezi stěnou a stropem rámují reliéfy s vojenskou tematikou a na stropě se nachází mozaiky zpodobňující různá zaměstnání (např. zahradníky, letce, stavitele, slévače a další), a hlavně má ilustrovat nezlomnost lidu a poválečné budování země.
10. Kijevskaja
Stanice tohoto názvu se nachází hned na třech linkách, které se zde spojují. Nejkrásnější je bezpochyby na již známé hnědé okružní lince. Jedná se zároveň o poslední stanici, která byla na této lince vystavěna. Zatímco předchozí stanice byly stavěny na vrcholku Stalinovy vlády, tato stanice byla dokončena až za Chruščova.
Jedná se také o jednu z posledních stanic vybudovaných v tom tak typickém stalinském munumentálním stylu. Protože Chruščov dlouho působil na Ukrajině, chtěl vzdát touto stanicí metra své druhé domovině hold.
Výzdoba je opět vskutku majestátní. V předchozích stanicích jsme měli pocit, že se procházíme v tanečním sále, kostele, muzeu soch... Tato stanice působí dojmem umělecké galerie. Jednotlivé pylony jsou totiž ozdobeny mozaikami ve štukových rámech, které na první pohled vypadají jako obrazy v umělecké galerii.
Opět si tu její tvůrci vyhráli s detaily a hlavním motivem všech vyobrazení jsou přátelské vztahy mezi Sovětským svazem a svazovou republikou Ukrajinou. Uvidíme typické ukrajinské kroje a ukrajinské dětičky, dělníky při stavbě továrny nebo třeba básníka Puškina při návštěvě Ukrajiny.
