Víte, že...
Současné centrum Benátek se rozkládá na původně 121 ostrovech? Přes sto sedmdesát vodních kanálů se tady klene 450 mostů.
Každoročně Benátky navštíví 20 milionů turistů, což je čtyřistakrát více lidí, než je stálých obyvatel města. Většina návštěvníků však zná jen turisticky vyhledávaná náměstí a památky a zdrží se sotva pár hodin. Benátská laguna však nabízí mnohem víc zajímavostí. Okolní ostrůvky jsou proslulé svými produkty, jiné jsou zase často oázami klidu a neporušené přírody. Přitom na všechny se dostanete pohodlně v rámci městské hromadné dopravy, kterou v Benátkách zahrnují i plující parníky, tzv. vaporetta. Tak nasedat, vyplouváme!
1. BURANO – ostrov barevných domků a krajky
Na pomyslné první místo nemůžeme neumístit ostrov Burano, nejbarevnější, nejmalebnější a nejvíc fotogenické místo v celém Benátském regionu. Dnes místo hojně navštěvované turisty bývalo v minulosti skromnou rybářskou vískou.
Do historie se zapsalo především výrobou unikátní ručně vypichované krajky, jež byla žádaným artiklem už na dvoře francouzského krále Ludvíka XIV.
Poté, co se v Evropě prosadilo levnější textilní zboží, buranská řemeslná tradice spěla ke svému zániku. Ve 20. letech 20. století bylo naštěstí místní umění zachráněno díky zřízení krajkářské školy, kde vyučovala jediná, tehdy sedmdesátiletá občanka, jež krajkářství ještě uměla.
Burano se však může pochlubit ještě jednou zajímavostí, díky níž se stalo vyhledávaným turistickým cílem. Místní domky jsou různobarevně pomalovány a stávají se terčem objektivů nadšených fotografů z celého světa. Původně byly domky pomalovány pestrými barvami, aby byly z dálky viditelné pro rybáře, kteří vyjížděli na otevřené moře.
2. MURANO – ostrov sklářů
Murano tvoří celkem devět původně samostatných ostrůvků, jenž byly v průběhu historie pospojovány mosty a vytvořily tak jeden z největších celistvých ostrovů v Benátské laguně. Původně se jednalo o místo, kde se dařilo pěstování vinné révy a ovocných sadů. Dnes je Murano proslulé především pro svou velkovýrobu typického benátského skla.
Sklárny bývaly do konce 12. století umístěny přímo v centru Benátek, odkud byly posléze, z důvodu obav před požárem, umístěny na Muranské souostroví. Výroba benátského skla si držela dlouhá staletí světový monopol a přestože bylo sklářské odvětví posléze objeveno i v jiných zemích, sklo z Murana je dodnes vyhledávaným a široce vyváženým artiklem, který nemá ve světě obdoby.
Čtení: Zájezdy do Itálie – srovnání a doporučení3. TORCELLO – první osídlení laguny
Ostrůvek Torcello byl jedním z prvních osídlených míst v Benátské laguně. Na tomto místě se údajně prvně dotkly ostatky svatého Marka, přivážené z egyptské Alexandrie, italské půdy. Počátkem 7. století se proto místo stalo sídlem biskupa z Altina a byl tady vystavěn první svatostánek.
Dnes jsou pozůstatky kostela Santa Maria Assunta přístupné veřejnosti a stále na návštěvníky dýchají historickou atmosféru. Z původní stavby se dochoval biskupský trůn i místa pro přísedící kněží. Obdivována je také mozaiková podlaha z 11. století a ikonostas s mramorovými deskami. Hned vedle této stavby je také volně přístupný kostel Svaté Fosky, jedné z prvních křesťanských mučednic, pocházející z přelomu 11. a 12. století.
Torcello bylo v dávných dobách osídleno asi 20 tisíci obyvateli, dnes zde zůstaly poslední čtyři rodiny, které žijí pouze z turismu. Ostatní obydlení spadla, zarostla a místo tak upadlo na dlouhá staletí v zapomnění.
4. SAN MICHELE – městský hřbitov
Ostrov na sever od centra Benátek byl do 19. století využíván jako vězení, pročež byl obehnán vysokou cihlovou zdí. Ta se zachovala a slouží svému účelu dodnes, ačkoli má San Michele už zcela jiné využití. Stal se z něj totiž městský hřbitov.
Původně byli mrtví pohřbíváni u kostelů v centru Benátek, jak tomu bylo zvykem všude jinde na Apeninském poloostrově, ale psotupně se od této tradice upustilo.
Na ostrově San Michele jsou pohřbeni například ruský hudební skladatel Igor Stravinskij, choreograf Sergej Ďagilev, spisovatelé Ezra Pound či Josif Brodskij.
Zajímavostí je, že přesto, že měl ostrov původní rozlohu 400 x 500 m, svému účelu brzy nestačil, a tak byl v roce 2013 rozšířen o jednu třetinu navezením suti k jihovýchodní zdi.
5. POVEGLIA – zakletý ostrov
Říká se, že tento ostrov ovládají tajemné a nepřátelské síly. Pověst byla Poveglii přisouzena pravděpodobně na základě toho, že tady v dávné minulosti sídlil lazaret pro nakažené morem a později také psychiatrická léčebna. Vypráví se dokonce, že ředitel léčebny pro slabomyslné byl bezohledný tyran, který své pacienty mučil. Špatné svědomí ho nakonec dohnalo k sebevraždě skokem ze zvonice místního kostela, protože údajně slýchával srdceryvný nářek svých obětí.
Dnes je ostrov oblíbeným cílem Benátčanů, kteří sem přijíždějí na nedělní piknik. Tím, že je ostrov od minulého století neobydlen, neexistuje tady žádné přístavní molo a městské parníky sem nezajíždí. Je tedy potřeba vypravit se sem buď taxíkem, nebo s někým, kdo vlastní motorový člun. Odměnou za složitou dostupnost je však naprostý klid a netknutá příroda.
Ostrov je svěřen do péče sdružení, které zajišťuje jeho údržbu a bezpečnost. Každý měsíc tady zodpovědná asociace pořádá slavnost s názvem „Poveglia patří všem“ s účelem pokusit se navrátit život zapomenutému ostrovu.
6. SANT´ERASMO – benátská zahrada
Fialové artyčoky, symbol ostrova
Přesně naproti benátskému letišti se rozkládá ostrov svatého Erasma, rozlohou třetí největší v celé Benátské laguně. Pro svou zeleň a úrodnost je často označován jako „Zeleninová zahrada Benátek“. Místní obyvatelstvo ostrov zásobuje mnoha chutnými zeleninovými plody, které se tady rodí.
Nejtypičtějším produktem jsou zvláštní fialové artyčoky, které zde rostou na polích zavlažovaných vodou z laguny. Nejlepší příležitost ochutnat je budete mít na Artyčokové slavnosti zasvěcené svatému Erasmovi, která se koná každoročně v květnu. Oslava jídla z této netypické zeleniny zahrnuje nejen klasickou smaženou úpravu, ale také další jídla, jejichž základ tvoří právě artyčoky, a dokonce se tady vyrábí i pivo s artyčokovou příchutí.
V minulém roce bylo pivo vyprodáno během prvních hodin po začátku slavnosti, s jeho ochutnávkou se tedy nevyplatí otálet! Na ostrov je jednoduché se dostat pomocí linky vaporetta číslo 13 ze zastávky Fondamenta Nuove.
Čtení na podobné témaJaké suvenýry nakoupit v Benátkách? Vsaďte na klasiku!Přečíst
7. LIDO – jediný ostrov, kde jezdí auta
Deset kilometrů dlouhá, přírodně utvořená písečná lavice chránila od nepaměti centrum Benátek od přílivu přicházejícího z východní strany. Dnes je ostrov hojně obydlen a jedná se o jediný ostrov, jenž je vybaven asfaltovou silnicí a umožňuje tak svým obyvatelům pohybovat se po něm vlastním autem.
Díky ocenění modré vlajky, deklarující čistotu moře i výbornou vybavenost letoviska, je oblíbeným víkendovým cílem Benátčanů i vyhledávanou destinací turistů mířících na sever Itálie za odpočinkem spojeným s koupáním. Od roku 1932 je místem konání proslulého Benátského filmového festivalu, první evropské filmové soutěže. Hlavním oceněním jsou zlaté a stříbrné sošky benátských lvů.
V 19. století bylo Lido nejexkluzivnějším přímořským letoviskem v Evropě. V té době zde vzniklo mnoho secesních vil. Slavný Grand hotel des Bains z roku 1909 inspiroval spisovatele Thomase Manna k sepsání skandálního bestselleru Smrt v Benátkách.
8. SAN GIORGIO MAGGIORE – ostrov, kde se konalo papežské konklávě
Přímo naproti náměstí San Marco se nachází ostrov zasvěcený svatému Jiřímu. Jeho renesančně-barokní sakrální stavba dotváří nezaměnitelnou siluetu jeho severního břehu. Byl vystavěn na základě projektu italského architekta Andrey Palladia.
V 10. století se na ostrově usadil benediktinský řád a založil tady klášter. O století později zde byly umístěny ostatky svatého Štěpána, dovezené z Konstantinopole. Od té doby se klášter stal vyhledávaným poutním místem.
Ačkoli původní stavba vzala za své roku 1222, kdy celou oblast postihlo ničivé zemětřesení, počátkem 14. století získali benediktinští bratři paži a část lebky svatého Jiří a od těch dob ostrov nese jeho jméno.
Za Napoleonských válek bylo veškeré nahromaděné bohatství řádu odcizeno francouzskými vojsky a převezeno do Louvru. Nicméně největší pocta a událost čekala ostrov v roce 1799, kdy zemřel papež Pius VI. Řím byl v té době ohrožen francouzskou armádou, a tak se pro nové místo konání papežského konkláve zvolil místní klášter a 14. března roku 1800 byl právě zde zvolen kardinál Chiaramonte, jenž přijal jméno Pius VII.
Počátkem 19. století byli mniši, z důvodu nehostinných podmínek neslučitelných s řádovým přežitím, nuceni odejít. Rakušané prostor využili pro sklad zbraní. Až v roce 1951 italský stát klášter vrátil do rukou původních majitelů, benediktinů, aby oživili a dál opatrovali svůj duchovní odkaz.
9. SAN FRANCESCO NEL DESERTO – památka svatého Františka
Ostrov svatého Františka zabírá plochu pouhé 4 hektary, přesto je díky minulosti důležitým historickým místem. Je situován mezi ostrovy Burano a Sant´Erasmo a od dávných dob je sídlem františkánských bratří, kteří tady svůj klášter zřídili údajně na popud samotného Františka z Assisi.
Ten se prý na ostrově zastavil na cestě z páté křížové výpravy, kam se vydal za účelem kázat tureckému sultánovi evangelium a ukončit dlouhotrvající válku mezi východem a západem. Tady našel klidné útočiště pro své rozjímání a modlitby a odkázal toto místo svým řádovým bratřím.
Po smrti Františka z Assisi, v březnu roku 1233, byl ostrov skutečně darován františkánskému řádu, který na jeho půdě postavil klášter, aby zde mnichové mohli žít počestným řeholním životem.
V 15. století byl ostrov opuštěn a nově příchozí rakouská armáda stávající budovy využila jako skladiště střelného prachu. Naštěstí v roce 1858 byla zdejší půda věnována benátskému patriarchovi, který obnovil tradici františkánského kláštera, a tak se následovníci tohoto řádu mohli vrátit na ostrov a žijí tady dodnes.
10. VIGNOLE – ostrov vína
Ostrůvek Vignole situovaný na severovýchodní straně od centra Benátek tvoří původně dvě separované mělčiny propojené v minulosti mostem vedoucím přes kanál. Ten je dnes průjezdnou dopravní tepnou uprostřed ostrova. Jak název napovídá, jednalo se od počátku o místo, kde se dařilo pěstování vinné révy a okrasných zahrad.
Ze starodávných záznamů víme, že byl ostrov vyhledávanou letní destinací už pro starověké Římany. Lidé se tady živili čistě jen zemědělstvím. Dnes je jeho východní část vojenskou zónou, protože právě tam byla v minulosti umístěna vojenská kasárna.
V 7. století byl na ostrově postaven kostel Sant´Erosia obrácený fasádou směrem ke středovému vodnímu kanálu a doplněn malou zvonicí. Svatostánek pravděpodobně vznikl na místě původního kostela, zasvěcenému svatému Janu Křtiteli, jenž byl v 17. století rekonstruován.
Interiér uchovává vzácný obraz Nanebevzetí Panny Marie, namalovaný neznámým malířem, nicméně pro současné návštěvníky není bohužel přístupný. I přesto návštěva ostrůvku stojí za zastavení!
