„Jez sladce, hovoř sladce,“ nabádá staré turecké přísloví. A alespoň jeho první polovinu Turci striktně dodržují. Sladkosti tady následují za každým jídlem, ale přikusují se i jako kontrast k hořkému tureckému čaji. Na první pohled jsou všechny místní laskominy malé. Ale pozor, cukru je v nich víc než dost! Pro Evropana tyto dobroty představují zásadní nebezpečí pro postavu, žaludek i zuby. Jenže odolej, když jsou tak dobré…
Turecko je zkrátka rájem sladkostí a cukrovinky tady dokonce mají svůj velký den. Svátek Şeker Bayrami, tedy cukrový svátek, přichází se západem slunce posledního dne Ramadánu. Během následujících tří dnů lidé nakoupí, připraví, rozdají i snědí nekonečné množství sladkostí, čokolády i baklavy.
Avšak i po zbytek roku je možné najít nepřeberné druhy cukrovinek na každém kroku, ať už se jedná o pekárenské výrobky, jako je baklava či kadavif, sladkosti mléčné (keškűl, kazandibi), helvu, pudingy, ovoce na sladko, kompoty, marmelády,…
Je těžké vybrat jen pět nej. Přesto tady jsou:
1. Kabak tatlisi – dýně na sladko
V Turecku existuje množství dezertů připravovaných z ovoce a dokonce i zeleniny. K nejznámějším a nejoblíbenějším patří dušená dýně. Na jeden kilogram dýně se používají dvě sklenice pískového cukru, takže o dostatečně sladkou chuť se nikdo nemusí obávat.
Recept je jednoduchý. Dýni omyjete, vyberete z ní pecky a nakrájíte na plátky. Ty pak rozložíte do pekáčku, podlijete půlkou skleničky vody a pečete tak dlouho, dokud se voda nevypaří. Poté ji posypete cukrem a znovu zakryté pečete, než se cukr rozpustí. Před podáváním se ještě každá porce polije medem, sezamovým máslem tahini a nakonec se posype oříšky.
2. Sűtlaç – lék nejen na dětská trápení
Turecký rýžový puding se připravoval už v kuchyni otomanského paláce. Dnes nemůže chybět v žádné restauraci a často se vyrábí i doma. Tajemství jeho úžasné chuti spočívá dle místních kuchařů ve čtyřech bodech: základem je čerstvě chlazené mléko, přičemž v domácnostech se často používá nepasterizované. Dalšími neopomenutelnými kroky je stálé a nekonečné míchání a velmi pomalé vaření. A čtvrtou „ingrediencí“ zaručující úspěch je velká trpělivost.
Sűtlaç se totiž nejdříve vaří a poté peče v keramických miskách v troubě tak dlouho, dokud povrch částečně nezčerná. Ale výsledek stojí za to! Jako dezert po jídle ho ocení každý a navíc dle místních tento puding zaručeně funguje jako univerzální prostředek na utišení dětského pláče.
3. Helva – koncentrace chutí
Tato výživná a energeticky vydatná pochoutka se původně připravovala jen pro zvláště významné rodinné události, jako bylo narození dítěte, úmrtí člena rodiny či přestěhování se do nového domu. Nikdy prý nesměla chybět ani na stolech při hostinách sultána Sulejmana Nádherného. Dnes tuto cukrovinku, vzhledem nejvíce připomínající náš turecký med, lze koupit na všech tržištích a v obchodech po celý rok.
Jejím základem jsou rozemletá sezamová semínka smíchaná s cukrem či medem. Ochucená navíc může být oříšky, vanilkou, čokoládou či slunečnicovými semínky. Helva (či chalva nebo halva) bývá častou součástí pohárů a ovocných salátů, ale Turci ji konzumují i samostatně.
4. Baklava – sladký sen
K tradičním dezertům osmanské kuchyně patří malý, ale velmi sladký dezert baklava. Jedná se o zvláště jemné a tenké těsto proložené v několika vrstvách náplní z vlašských ořechů. Neopomenutelným krokem při její přípravě je prolití hotového dezertu karamelem, melasou nebo sorbetem, ale nejčastěji cukernatým sirupem.
Baklava se krájí do tvaru kosočtverce a i malý kousek bohatě vystačí na zahnání chuti na sladké.
K podobným zákuskům patří i kadayif, vyrobený z provázkového těsta, který se navíc před pečením ještě smaží, či kűnefe, podávaný teplý se sýrem a drcenými pistáciemi. Pro všechny tři jmenované dezerty je typické hojné prolévání sirupem.
5. Lokum – hit po několik století
Měkké kostky obalené práškovým cukrem nebo strouhaným kokosem vznikly dle pověsti v 18. století pro sultána, který měl tak zkažené zuby, že nemohl ukousnout jiné sladkosti. Konzistencí lokum nejvíce připomíná tužší želatinové medvídky či marshmallow.
Vyrábí se ze škrobu a cukru, které se svaří ve vodě a doplní se různými příchutěmi – skořicí, bergamotovou silicí, pomerančovými květy, růžovou vodou,… a často se ozvláštní oříšky nebo mandlemi.
Na opravdových tržištích lokum před zraky kupců řežou prodejci velkým nožem a zabalí jej do novinového papíru, ale za ochutnání stojí i v turistických oblastech, kde je již připravený v barevných krabičkách. Ty jsou ideálním dárkem z návštěvy Turecka.
Tak dobrou chuť!
