Víte, že...
V Agrigentu přímo v Údolí chrámů se každoročně v únoru pořádá slavnost, která s předstihem oslavuje příchod jara, rozkvět mandlovníků a „návrat do života“? Známá je pod jménem Sagra del mandorlo in fiore.
Někdejší Akragas, současné Agrigento, je velkolepým muzeem pod širým nebem. V řecké éře se město chlubilo 200 000 obyvateli a toho času tu vznikaly největší řecké chrámy vůbec. Jejich dochované části si lze dodnes prohlédnout v Údolí chrámů, vyhledávaném archeologickém areálu, zapsaném od roku 1997 na Seznam světového dědictví UNESCO.
Agrigento bylo založeno řeckými kolonisty jako Akragas v 6. století př. n. l. Pod řeckou nadvládou setrvalo až do roku 210 př. n. l., kdy ho do své moci získala římská říše a začala mu říkat Agrigentum. Arabové, kteří město dobyli v 9. století, mu začali říkat Kerkent či Gergent. Od normanské éry se používal název Girgenti, a to až do roku 1927, kdy byl v době fašistické éry název města oficiálně italianizován na současné Agrigento.
Procházka městem
Srdcem Agrigenta je zelené náměstí Piazzale Aldo Moro, které spojuje středověkou a moderní městskou čtvrť a právě z něj vychází hlavní obchodní ulice města, Via Atenea. Na nejvyšším bodě ve městě byla v 11. století vybudována katedrála sv. Girlanda (Cattedrale di San Gerlando), později několikrát upravena a rozšířena. Za návštěvu stojí barokní kostel Chiesa del Purgatorio či kostel Chiesa di Santo Spirito s bohatou štukovou výzdobou, který patřil k bývalému cisterciáckému klášteru.
Kostelů a klášterů je ve městě bezpočet a není se čemu divit, v normanské éře Roger II. ve městě založil biskupství. Rozsáhlý Biskupský palác (Palazzo Vescovile) tu byl postaven v 17. století a v jeho interiéru dnes sídlí Diecézní muzeum.
Živé město má osobitou atmosféru, je plné středověkých a barokních paláců, muzeí, fontán, romantických zákoutí a soch, připomínající zdejší významné osobnosti. Ve městě žil filosof Empedoklés i mnoho dalších antických myslitelů. V roce 1867 se tu narodil nositel Nobelovy ceny za literaturu Luigi Pirandello, studoval tu spisovatel, scénárista a režisér Andrea Camilleri a desítky dalších úctyhodných osobností.
Údolí chrámů
Údolí chrámů je vyhledávaný archeologický areál, rozkládající se v sousedství města a také udržovaných olivových a mandlových hájů. Řekové si tu na svahu skalnatého hřbetu stavěli své chrámy tak, aby už z dálky při pohledu od moře vytvářely ve zdejší krajině majestátní siluety.
Čtení: Zájezdy do Itálie – srovnání a doporučeníVýchodní část areálu s dominantním Chrámem svornosti
Celý areál lze rozdělit na dvě části. V té východní zvou k návštěvě například ruiny Heraklova chrámu (Tempio di Ercole), postaveného kolem roku 500 př. n. l. Dochovalo se z něj 8 majestátných sloupů. Od chrámů lze vystoupat k vile Villa Aurea, ve které je umístěno malé muzeum.
Od ní už je vidět Chrám svornosti (Tempio di Concordia), který na první pohled upoutá svými harmonickými proporcemi. Je snad nejpůsobivější památkou celého areálu a patří k nejlépe dochovaným antickým svatyním na světě. Byl postaven kolem roku 430 př. n. l. a do dnešních dní se dochoval díky tomu, že byl v 6. století přeměněn na křesťanský kostel.
Ještě o něco výše umístěná je hrobka starověkého agrigentského tyrana Therona (Tomba di Terone) a zcela na vrcholu svahu se tyčí Chrám Junony (Tempio di Giunone), známý také jako Chrám bohyně Héry (Tempio di Hera Lacinia). Polovina z jeho někdejších 50 sloupů tu zpříma stojí dodnes.
Západní část areálu s dominantním Chrámem Dia Olympského
Západní části areálu dominuje Chrám Dia Olympského (Tempio di Zeus Olimpico), s jehož stavbou se začalo v roce 480 př. n. l. na počest vítězství Agrigenta nad Kartáginci v bitvě u Hímery, nikdy však nebyl zcela dokončen. I tak byl monumentální. Kromě sloupů navíc střechu nesly i obrovské kamenné postavy, tzv. telamóni. Kopie jedné z nich – il Gigante – je uvnitř chrámu k vidění.
Nedaleko se nachází svatyně podzemního božstva, Santuario delle Divinità Ctonie, k němuž náleží Chrám Dioskúrů Kastora a Poluxe (Tempio di Castore e Polluce).
Zahrada Kolymberta
V nejzápadnější části údolí se nachází ruiny chrámu Tempio di Efesto, známého také jako Tempio di Vulcano. Mezi ním a Chrámem Dioskúrů se rozkládá takřka přírodní ráj na zemi. Zdejší zahrada Kolymbetra (Giardino della Kolymbetra) je oázou klidu a vůně s pomerančovníky, mandlovníky a olivovníky. Pro relaxaci a načerpání nových sil je tato zahrada jako stvořená.
