Alentejo (čtěte „Alentéžu“) je největší portugalský region. Zabírá téměř třetinu země, ale žije zde sotva jedna desetina obyvatel. Snadno si tak zachovává svůj tradiční venkovský ráz a život zde plyne o poznání pomalejším tempem než ve zbytku Portugalska. Na severu jej rámuje řeka Tejo (název doslova vychází z fráze „além Tejo“, tedy „za řekou Tejo“) a na jihu sousedí s oblíbeným prázdninovým regionem Algarve.
Přestože region může na první pohled působit trochu ospalým a nezajímavým dojmem, nechybí mu nic z toho, za čím cestovatelé obvykle vyrážejí do světa: má skalnaté hory, nekonečné vinice, tajuplné korkové lesy, které v jinak vyprahlé krajině připomínají africkou savanu, malebné vesničky i překrásné pláže u Atlantiku. S výjimkou Évory tady navíc na mnoho dalších turistů nenarazíte, takže máte ideální příležitost zažít atmosféru opravdového portugalského venkova.
Co tedy v Alenteju vidět a zažít?
1. Évora, starověká královna regionu
Évora je administrativním i kulturním centrem celého regionu. Je plná historických památek, díky kterým od roku 1986 figuruje na seznamu UNESCO. Přeplněných ulic se ale rozhodně bát nemusíte. Nejstarší stavbou ve městě je Dianin chrám (Templo Romano). Chrám s korintskými sloupy tady postavili Římané odhadem ve 2. nebo 3. století našeho letopočtu a do dnešního dne se dochoval vlastně úplnou náhodou. Budova totiž v průběhu staletí získávala stále nový kabát – byla zde jatka, sklad munice nebo divadlo.
Morbidním, ale zároveň fascinujícím místem je kostnice Capela dos Ossos. Její stěny zdobí ostatky zhruba 5000 lidí, kteří byli exhumováni z okolních hřbitovů. Nad vstupem do kaple stojí všeříkající nápis: „Nós ossos que aqui estamos pelos vossos esperamos“, tedy „My, kosti, které tady ležíme, na ty vaše čekáme“. Kaple je součástí pozdně gotického kostela sv. Františka (Igreja de São Francisco).
Nejvyšším bodem historického centra je katedrála Santa Maria (Sé de Évora). Její výstavba začala v druhé polovině 12. století, kdy Évoru znovudobyli křesťané a ukončili tak nadvládu Maurů. Dominantou žulové katedrály, která je ukázkovým příkladem přechodu z románského slohu na gotický, jsou její tři věže. Doporučujeme vystoupat až na střechu, odkud jsou úžasné výhledy do okolí.
Navzdory antickému původu má Évora svěží a moderní náboj. Vděčí za to zejména zdejší univerzitě, která je druhou nejstarší v zemi. Byla založena roku 1559 a starší je pouze Univerzita v Coimbře, jejíž počátky sahají do roku 1290.
Évora by bez problému vydala na samostatný článek. Ty nejdůležitější památky zvládnete navštívit během jednoho odpoledne, pokud však můžete, vyhraďte si na město pár dní.
Čtení: Zájezdy do Portugalska – srovnání a doporučení2. Kromlech Almendres
V okolí Évory se nachází několik prehistorických památek. Tou nejvýznamnější je Kromlech Almendres (Cromeleque dos Almendres) poblíž vesničky Guadalupe, asi 20 minut autem od Évory (veřejnou dopravou se sem nedostanete).
Tento kromlech (tj. kruh z kamenů) je největší na celém Iberském poloostrově a odhaduje se, že byl postaven v období mezi lety 6000 až 4000 před naším letopočtem. To znamená, že je asi o 2000 let starší než Stonehenge.
Na rozdíl od slavného anglického monumentu si ale tohle místo můžete prohlédnout zdarma, bez omezení a pěkně zblízka. Komplex čítá bezmála stovku oválných balvanů, z nichž některé dosahují výšky až 3,5 metru. Mnohé jsou zdobené jednoduchými znaky a ornamenty, o jejichž skutečném významu se dnes můžeme jen dohadovat.
O pár kilometrů dále stojí samostatný, asi 4,5 metru vysoký menhir Menir dos Almendres, nebo dolmen Anta Grande do Zambujeiro, který patří k největším v Evropě. Pěknou fotku si u něj ale bohužel neuděláte – archeologové v 60. letech necitlivě odstranili horní kámen, který celou stavbu držel pohromadě, a od té doby je dolmen v zuboženém stavu, přikrytý nevzhlednou plechovou střechou. V Évoře a v Guadalupe fungují návštěvnická centra, kde se dozvíte vše, co o tajuplných megalitech potřebujete vědět.
3. Mramor z Estremozu
Estremoz je město mramoru. V místních lomech se těží mramor nejrůznější zrnitosti i barev: od bílé, krémové či růžové až po černou. Spolu se sousedními městy Vila Viçosa a Borba tvoří Estremoz vyhlášenou mramorovou trojku, díky které patří Portugalsko k největším vývozcům mramoru na světě. Luxusní horninu tady těžili už staří Římané a narazíte na ni doslova na každém kroku – hrad, domy, chodníky... Vše je z mramoru.
Samotné město pak zaujme dvěma liniemi hradeb. Ty starší, výše položené, chrání estremozský hrad. Právě zde v roce 1336 zemřela svatá Alžběta Portugalská, královna, mírotvůrkyně a patronka země. Na její počest byla v místech jejích komnat postavena honosná kaple. Zdobí ji barokní obrazy a tradiční portugalské kachličky azulejos, které vyobrazují zásadní momenty Alžbětina života.
4. Středověká vesnice Monsaraz a vodní nádrž Alqueva
Přehrada Alqueva a výhled z hradu Monsaraz
V příkrém kopci jen pár kilometrů od španělských hranic stojí nevídaně zachovalá středověká vesnice Monsaraz. Přestože zde stále žije pár stovek lidí, dnes je z ní spíše muzeum pod širým nebem. Svého času ale Monsaraz zastával roli hlavního města okresu.
Vesnice vás na první pohled ohromí svou jednoduchou a elegantní architekturou. Jakmile projdete městskými hradbami, zatouláte se v křivolakých uličkách, kde kromě obílených domů můžete obdivovat tvorbu místních umělců a řemeslníků. Třešničkou na dortu je pak téměř neporušený hrad v jižní části opevnění.
Odtud je také panoramatický výhled na okolní zemědělskou krajinu a vodní nádrž Alqueva, která je s rozlohou 250 kilometrů čtverečních největší přehradou v západní Evropě. Byla vybudována na řece Guadiana a plně napuštěna v roce 2010. Je důležitým zdrojem vody pro suchem ohrožený region, její součástí je vodní elektrárna a v posledních letech se tady úspěšně rozvíjí vodní turistika.
5. Opevněné město Elvas a akvadukt Amoreira
U španělských hranic leží také další klenot: opevněné město Elvas. Na jeho podobě se podepsala právě bezprostřední blízkost státní hranice – kvůli obavám, že by po znovunabytí portugalské nezávislosti mohli město napadnout Španělé, tady během 17. století vyrostl unikátní komplex hradeb a bastionového opevnění, které patří k nejzachovalejším v Evropě. Od roku 2012 je městečko zapsáno na seznamu UNESCO.
V labyrintu uliček schovaných za mohutnými zdmi najdete spoustu krásných historických budov, muzeí, obchodů a restaurací. Co ale jen tak někde neuvidíte, je obří akvadukt Amoreira. Aby pohraničnímu městu během četných obléhání nedošla voda, nařídil stát postavit 7,5 kilometru dlouhý akvadukt, který přivádí pitnou vodu z pohoří Serra do Bispo až do městské kašny. Autorem stavby, která v nejvyšších místech dosahuje 30 metrů, je architekt Francisco de Arruda. Z jeho dílny, mimo jiné, pochází také slavná Belémská věž v Lisabonu. Výstavba začala v první polovině 16. století a trvala téměř 100 let.
6. Fenomén zvaný montado
Pro Portugalsko, a pro region Alentejo především, je typická kulturní (člověkem pozměněná) krajina, které se říká montado (ve Španělsku dehesa). Jedná se o tzv. agro-silvopastorální systém, který na jednom místě kombinuje pěstování stromů, polních plodin a chov hospodářských zvířat. V praxi to tedy vypadá tak, že se pod košatými korkovými (nebo cesmínovitými) duby pěstují obiloviny nebo pastviny pro dobytek (nejčastěji černá iberská prasata, o kterých ještě bude řeč).
Alentejo je převážně venkovský region, a tak montados představují hlavní zdroj obživy pro řadu místních obyvatel. Systém zároveň pomáhá chránit biodiverzitu a brání vysychání krajiny. Letní teploty v této oblasti totiž běžně atakují 40 °C a od jara do podzimu často nespadne ani kapka.
Místní korkové lesy jsou největší na světě a pokrývají přes polovinu světové produkce korku. Dub korkový (Quercus suber) je v Portugalsku zákonem chráněný. Získat korek totiž není jen tak: poprvé lze ze stromu sklízet zhruba po 25 letech od jeho výsadby a sklízí se jen jednou za 9 až 12 let. Korkové farmy se tak dědí z generace na generaci a hrají důležitou roli v boji proti klimatickým změnám.
7. Nejhezčí pláže a Rybářská stezka
V Alenteju panuje převážně suché a horké klima. Svlažit se proto můžete u Atlantského oceánu, kde teploty bývají mnohem příjemnější. Alentejo se pyšní krásným a turisty téměř nedotčeným pobřežím, na kterém se písečné pláže střídají s dramatickými útesy a skrytými zátokami. Za zmínku stojí pláž v rybářské vesnici Porto Covo, Zambujeira do Mar, Praia dos Alteirinhos, Praia de Odeceixe nebo třeba resort Almograve. Na své si samozřejmě přijdou také surfaři – začátečníci i ti zkušenější.
Alentejské pobřeží je z velké části součástí přírodních parků a rezervací. Vede tudy jedna z nejhezčích dálkových tras v Evropě, tzv. Rybářská stezka (Fishermen’s Trail), která je součástí historických stezek Rota Vicentina. Na rozdíl od svatojakubské cesty tady nepotkáte tolik baťůžkářů a je také úplně jedno, zda se rozhodnete jít z jihu na sever, nebo naopak.
8. Až vám z toho vyhládne
Ochutnejte presunto de pata negra
Alentejská kuchyně přirozeně vychází z kvalitních regionálních surovin: zejména z masa z černých prasat, (nejen) ovčích sýrů, čerstvé zeleniny, olivového oleje, vína, ryb a mořských plodů. Vyhlášenou místní specialitou je porco à Alentejana, pro nás Středoevropany poněkud netradiční kombinace vepřového masa a mušlí, cibule a koriandru. Výborná je také açorda Alentejana, vývar s česnekem, starým chlebem a vejci, nebo sytá rybí polévka sopa de cação.
Velmi oblíbená je sušená šunka z černých iberských prasat, která se vykrmují pouze žaludy z místních dubů, a díky tomu má jejich maso lehce nasládlou chuť. Maso se nejprve musí nechat několik měsíců vyzrát, poté se nasolí a suší přímo na slunci. Šunce, kterou dobře známe pod španělským názvem jamón ibérico, říkají Portugalci presunto de pata negra.
Čtení na podobné témaJamón: sušená vepřová kýta jako největší španělská delikatesa. Proč ji musíte ochutnat, a kterou?Přečíst
Ke kávičce nesmí chybět pořádný zákusek. A na ty jsou místní skuteční mistři. Ochutnat můžete nejrůznější sladké pečivo a koláče nebo třeba kandované švestky z Elvasu.
