Alghero: malá Barcelona na Sardinii

Algheru se přezdívá „Barcelonetta“ – „Malá Barcelona“ – město má katalánský vzhled i ducha a místní obyvatelé mluví katalánsky. I keramické tabulky s názvy ulic jsou psány dvojjazyčně. Po dobytí města Aragonci v roce 1354 sem totiž přesídlily celé kolonie Katalánců, kteří se tu již natrvalo usadili. Připluli z katalánské metropole Barcelony, která je od Alghera vzdušnou čarou vzdálena jen přibližně 500 km. Za zmínku stojí fakt, že katalánština se tu dochovala ve své středověké podobě.

Atmosféra v Algheru, krásném historickém městě ležícím na severozápadním pobřeží Sardinie, je od ostatních míst na ostrově odlišná. Je to město světla: snad nikde jinde nesvítí domy tak bíle a slunce tak jasně jako tady. Ovšem do historických úzkých uliček, plných vyčnívajících balkonů ozdobených květinami a často ověšených voňavým prádlem, si slunce cestu hledá jen stěží. I přes velkou turistickou návštěvnost v Algheru panuje příjemná klidná atmosféra. Vane tu vlahý mořský vzduch a je slyšet šumění moře.

Korály

Kromě katalánštiny k Algheru neodmyslitelně patří další 3 pojmy: červený korál, langusty a mys Capo Caccia.

Kromě „modrého zlata“ – průzračně čistého moře, charakteristického pro Alghero, se zdejší pyšní i „červeným zlatem“ – korály. Největší boom tu lov korálu zaznamenal mezi léty 1950–1970. Tehdy také byla místní riviéra, pobřežní úsek rozkládající se mezi Algherem a městem Bosa, „pokřtěná“ na Riviera del Corallo – Korálová riviéra. Tradice lovení korálu je ovšem mnohem starší. Již aragonský král Petr IV. ve 14. století údajně zprostil obyvatele Alghera daně z lovu korálů, aby se tak postupně mohli stát opravdovými mistry v jeho zpracování.

Korál se tu nejen loví, ale také zpracovává. Místní umělecká škola, specializující se na zpracování korálu, je druhou nejstarší a nejvýznamnější v Itálii po její předchůdkyni v Torre del Greco nedaleko Neapole. Návštěvníci si mohou ve městě prohlédnout Muzeum Korálu a nakoupit šperky a další zboží, kvalitně vyrobené ze zdejšího „červeného zlata“.

Langusty

Kromě červených korálů se pod hladinou moře v okolí Alghera ukrývá i mnoho jiných darů moře. Mezi gastronomickými pochoutkami vynikají langusty, známé a ceněné po celém světě. Místní langusty už skončily i na stole britské královny. Zdejší specialitou je langusta připravená po katalánsku.

Čtení: Zájezdy do Itálie – srovnání a doporučení

Capo Caccia

Věhlas Alghera je spjat s mořem a dlouhými bílými plážemi s jemným pískem. Město si snad ani nelze představit bez siluety skalnatého mysu Capo Caccia, který se zdvihá z moře za zálivem Porto Conte. Nad výhledy z trasy vedoucí z Alghera k tomuto mysu se doslova tají dech.

Městské bašty a věže 

Překrásná poloha Alghera na skalnatém výběžku je umocněna jeho dobře zachovalým středověkým opevněním a půvabnými historickými uličkami v centru města. Ty jsou dosud velmi živé. Architekturu města charakterizují také mohutné bašty.  

Středověkým opevněním s věžemi je obklopeno celé historické centrum Alghera. Nelze přehlédnout kulatou baštu Bastione della Maddalena, které se tu říká Garibaldiho věž (Garibaldi právě odsud na moře vyvezl obyvatelé ohrožené cholerou a tak je zachránil). Z dalších věží lze jmenovat například nedalekou Torre di San Erasmo či Torre della Polveriera – Prašnou bránu. Ta je nejsevernějším bodem celého opevnění. Směrem na západ bylo město chráněno gotickou věží Torre di San Giacomo. Dříve do ní údajně zavírali toulavé psy.

Od Torre di San Giacomo začíná ulice Bastioni Cristoforo Colombo, hojně využívaná k večerním romantickým procházkám. Na jejím opačném konci stojí věž Torre dello Sperone a nedaleko od ní Torre di San Giovanni a Torre Porta Terra, která byla kdysi hlavním vstupem do města.

Největší z algherských věží je Torre Sulis s průměrem 23 metrů, nacházející se nedaleko rušného náměstí Piazza Sulis. Své jméno získala podle revolucionáře Vincenza Sulise z Cagliari, který zde byl vězněn 22 let od roku 1799.

Další památky 

Ve městě se nachází pozoruhodná katedrála, postavená ve stylu katalánské gotiky. Katedrála Neposkvrněné Panny Marie z druhé poloviny 16. století. Její osmiboká zvonice je nejvyšším bodem Alghera. V jejím interiéru se nachází mj. překrásný barokní mramorový oltář.

Osvěžující oázou klidu uprostřed města je gotický, později rekonstruovaný kostel San Francesco. Je nejstarším kostelem ve městě a spolu s přilehlým klášterem v románsko-gotickém slohu ze 13. století tvoří pozoruhodný komplex. Atrium je v létě často využíváno ke koncertům.

Pestrou kupoli z majoliky má kostel San Michele. Svítí nad střechami starého města a moc pěkný pohled na ni je z povzdálí, ze starého opevnění.

Velitel města žil kdysi v paláci Palazzo d’Albis, postaveném v 16. století. Krátce tu sídlil i císař Karel V. Celé náměstí, na kterém palác sídlí – Piazza Civica – se pyšní pečlivě restaurovanými domy a je považováno za rušné centrum města. Právě z něj se rozbíhá spleť malebných křivolakých uliček plných obchůdků, barů a zmrzlináren. Při toulkách jejich zákoutími často narazíte na středověké paláce a další kostely s vysokými zvonicemi. Tu a tam objevíte i prales – (politické) malby na stěnách, typické pro mnohá sardinská města.

Nenechte si ujít procházku přístavem. Byl (a do jisté míry stále je) nejvýznamnějším rybářským přístavem na ostrově. Kromě přístavu má Alghero i železnici a mezinárodní letiště. Žije převážně z turistiky a najdete tu veškeré služby, nejrůznější možnosti zábavy i kulturního vyžití. Stálých obyvatel tu v současné době žije přibližně 40 000.

O kouzlu Alghera svědčí i fakt, že do svého letního sídla Villa Las Tronas sem již na přelomu 19. a 20. století jezdili členové italské královské dynastie. Dnes se z Villa Las Tronas stal luxusní pětihvězdičkový hotel.

Pro méně majetné ovšem existuje nesčetně mnoho jiných možností ubytování. Alghero obklopuje výjimečně krásná rekreační zóna s letovisky a hotely. Nejbližší pláže jsou Le Bombarde, Lido San Giovanni s téměř tropickým charakterem, Punta Negra či Speranza s typickou strážní věží a kostelíkem.