Paříž má Eifelovku, Londýn Big Ben, Barcelona Sagrada Familia, jen Amsterdam postrádá nějaký jednoznačný symbol. Chybí mu dominanta, kterou by si každý představil, když se vysloví jeho jméno. To, co ale všechny přitahuje, je atmosféra těchto „Benátek severu“. „Město na vodě“ má však něco pro každého!
Trošku z dějin
Pověst vypráví, že první, kdo osídlil tuto krajinu, byli obyvatelé Batávie. Ti připluli ve vydlabaných kmenech stromů, vysušili půdu a začali ji obdělávat. Historické prameny prokazují přítomnost Římanů, kteří sem přišli za obchodem, a poté se tu usadili Frankové.
Po rozpadu říše Karla Velikého vzniklo na území dnešního Nizozemska množství malých států. Jedné skupině obyvatel oblasti severně od řeky IJ přestala vyhovovat stále promáčená půda a přestěhovali se jižněji do (o něco) sušších míst.
Tady ovšem ztěžoval život příliv na řece Amstel, a protože potřebovali klidný a bezpečný přístav, kde by mohli překládat zboží z námořních lodí na říční, řeku přehradili. Hráz pak dala jméno městu, které kolem vyrostlo: dam, tedy hráz, na řece Amstel =) Amsterdam.
Svůj vrchol město zažilo v 17. století. V tomto „zlatém věku“ to bylo po Paříži, Londýnu a Neapoli čtvrté největší centrum v Evropě. Vše se tu dařilo – díky přistěhovalcům prudce stoupal počet obyvatel, město bylo rozšířeno za původní obranný kanál, vznikaly nové grachty obklopené přepychovými domy, nizozemští malíři byli (a dodnes jsou) uznáváni po celé Evropě.
V bohatém městě se dokonce objevila revoluční myšlenka charitativních organizací, které se staraly o chudáky.
Město na kůlech
Svou podobu si přesně rozplánované a přísných norem 17. století držící se město uchovalo dodnes, přestože podloží tu ke stavbám není příliš vstřícné. I ten nejmenší domek stojí na nejméně dvou stech smrkových kůlech a například pro postavení Královského paláce na náměstí Dam jich bylo potřeba 13659!
Kmeny stromů původně připlouvaly z Bádenska po Rýnu, ale kvůli zmatkům během Třicetileté války se stavitelé začali orientovat na dovoz stromů ze Švédska a Polska.
Na pilotech stojí i ostatní stavby, jako nádraží, mosty či tunelové skruže, a jejich celkový počet je odhadován na pět milionů. Protože je dřevo dlouhodobě ponořené ve vodě, nehnije. Problém ovšem představuje nestabilita kůlů, neboť první písečná vrstva tu je až v hloubce 10 metrů pod povrchem a piloty se čas od času ponoří či pohnou. Místní stavaři jsou tak často nuceni řešit potopení rohového pilíře domů zvednutím stavby a jejím podložením.
Čtení: Zájezdy do Holandska – srovnání a doporučeníJednoduchý, ale skvělý nápad
Ve vyšších patrech domů běžně najdete šikmou podlahu. Domy se tu opírají jeden o druhý a tvoří neoddělitelný celek.
Ne všechny nakloněné stavby však znamenají starosti majitele. Mnohé budovy dříve sloužily jako sklady, a protože nebylo možné vynášet zboží nahoru po úzkém točitém schodišti, vytahovalo se do horních pater pomocí jednoduché kladky umístěné pod štítem domu. A aby se neponičila fasáda, domy se stavěly trošku nahnuté dopředu. Tohoto praktického nápadu dodnes využívají obyvatelé horních pater, když stěhují nábytek či potřebují dostat do svého bytu něco těžkého či velkého.
Nic není nemožné
Každý, kdo do Amsterdamu přijede, si tu může vybrat z obrovského množství nabídek. Amsterdam přesně reprezentuje základní normu chování svých obyvatel: Moet kunne, tedy „musí to být možné“.
Pro francouzskou vládu představuje toto město drogové centrum Evropy, pro nizozemské rodiče zosobňuje Sodomu Gomoru, pro Angličany, kteří tvoří většinu zákazníků prostitutek ve Čtvrti červených luceren, je tu příjemné a anonymní místo neřesti, pro milovníky architektury architektonický klenot, pro znalce umění mekku umění 17. století, zamilované dvojice tu mohou trávit hodiny romantickými procházkami kolem stinných grachtů, ...
Amsterdam je zkrátka město kontrastů – nabízí rušná náměstí, jako je Dam, Leidseplein, živé ulice jako Damrak, Damstraat či Rokin, klidná zákoutí zastoupená např. tichým Dvorem bekyní, muzea, z nichž si vybere každý, honosné interiéry Královského paláce, pouliční trhy lokálních výrobků i bleší trhy, muzeum vědy a techniky ukryté v budově zvané NEMO, připomínající loď s přídí 30 metrů nad hladinou řeky, brusírny diamantů, květinové trhy, ve Van Goghovu muzeu lze strávit hodiny prohlídkou sbírky děl tohoto umělce největší na světě i prohlídkou obrazů dalších mistrů, v Rijksmuzeum může návštěvník zhlédnout podobizny vládnoucí rodiny Oranžských, Dům Anny Frankové skrývá děsivou historii židovské rodiny během války, ...
Stejně rozmanité jsou i místní kavárny a bary, kterých je ve městě přes patnáct set. Ty staré jsou poklidné, tlumené, světla tu jen ztěží osvětlují tmavé, většinou dřevěné obklady, a atmosféru dokreslují nízké stropy místnosti. Nové, stylové bary září do daleka svými neony a hlasitá hudba tu často brání v poklidném rozhovoru. To, co však všechy mají společné, je široká škála piva a časté výstavy děl soudobých výtvarníků.
Základní dopravní prostředek
To, co však Amsterdam odděluje od všech ostatních evropských velkoměst, jsou kola. Ta nepředstavují sportovní nářadí, ale slouží jako dennodenní způsob dopravy. Nenajdete zde drahá horská či treková kola s nejmodernějším designem, odpruženými vidlicemi a nekonečně mnoha rychlostmi. Místní bicykly už něco pamatují, mají pohodlná sedátka na pružinách a jejich důležitou součástí je na širokých a vysoko umístěných řídítkách připevněný zvonek.
Cyklisti v Amsterdamu vědí, že mají přednost a plně ji využívají. Paradoxně se tak stávají nejnebezpečnějším dopravním prostředkem, neboť mnoho turistů často vstupuje do dráhy vyhrazené jen bicyklům. A ty jsou nemilosrdné! Už ve svých Obrázcích z Holandska to přesně vystihl Karel Čapek: „Viděl jsem už ledacos, ale tolik kol, jako například v Amsterodamě, jsem ještě neviděl; to už nejsou kola, nýbrž něco hromadného, roje, hejna, kolonie velocipedů, něco podobného bujení bakterií nebo hemžení nálevníků nebo víření mušek.“
Problémem je i parkování kol. Vyhrazené stojany před veřejnými budovami jejich počtu ani zdaleka nestačí, proto jsou uvázána doslova všude. Vznikají pro ně i několikapatrová parkoviště, parkovací hausboty, hlídaná ohrazená parkoviště, ... Každý obyvatel Amsterdamu také dobře ví, že do zámku na kolo by měl investovat alespoň 10 % ceny svého „miláčka“.
Kdy Amsterdam navštívit?
Kosmopolitní Amsterdam se svými 735 000 obyvatel je skvělé místo pro krátký oddech a výlet za poznáním. Přestože nejvíce turistů přijíždí v letních měsících, stojí za to jej navštívit i jindy. Díky přímořské poloze má toto město mírné klima a zima je tu relativně mírná a i v létě teplota přesáhne málokdy průměrných 20 °C.
Nejméně dešťových srážek je zaznamenáváno v květnu a červnu, ale výhodou jarních měsíců je zase bezproblémový vstup bez čekání ve frontách do místních památek. Ti, kdo chtějí zažít něco zvláštního, by si určitě neměli nechat ujít jeden ze tří set festivalů, který Amsterdam pravidelně během roku hostí.
