Svah soluňské akropole, na které se tyčí majestátní hrad-pevnost, nazývaný Heptapyrgio („Sedmivěží“) nebo jednoduše Kastro, pokrývá jedna z nejmalebnějších zdejších čtvrtí – Ano Poli neboli „Horní Město“.
Staré Město soluňské
Od monumentálních a skvěle dochovaných hradeb obklopujících Kastro se po příkrém svahu vinou dolů směrem k moři a k novodobému centru města úzké křivolaké uličky, ošlapané schody, dlážděné chodníčky... Čtvrť plná nízkých domků s dřevěnými okenicemi a barevnými balkonky, se spoustou květin v oknech i na zápražích je snad tou nejkrásnější ve městě.
Ne všechny domy jsou v perfektním stavu, na spoustě z nich již dlouho hlodá nemilosrdný zub času, některé z nich jsou už ruinami prorostlými plevelem, ale právě to dodává celé čtvrti nezapomenutelné kouzlo a zvláštní atmosféru.
Zvlášť když se vám z některých míst naprosto nečekaně otevře úžasný výhled na mořskou hladinu v dáli, na hrůzostrašně vypadající siluety jeřábů v nákladním přístavu, na zasněžené vrcholky Olympu...
Procházka malebnou čtvrtí
Vyplatí se vystoupat z městského centra (neboli „Dolního Města“) podél dochovaných městských hradeb až na vrcholek akropole a po prohlídce Kastra pomalu scházet dolů klikatícími se uličkami, ve kterých se člověk snadno ztratí (ale pokud bude sestupovat stále dolů, zase se snadno najde).
Ideální čas na prohlídku této malebné čtvrti je brzké dopoledne, kdy slunce ještě tolik nepálí a kdy je možné nasát něco z atmosféry typického řeckého dopoledne (nejlépe je sem vyrazit o víkendu).
Ženy na zápražích vyklepávají koberce, na balkoncích věší prádlo, po cestě z nákupu prohodí slovíčko tu se sousedkou, tu s někým, koho znají jen od vidění. Čas k popovídání se vždycky najde... Muži posedávají na lavičkách, popíjejí kávu, v rukou přehazují neodmyslitelné kompoloi, speciální korálky... Čas plyne pomalu, líně, nikam se nespěchá, jak je na jihu dobrým zvykem. Vítejte v tom pravém Řecku!
