Tip pro vás:
Pořiďte si omalovánky s Gaudího stavbami. Budete potřebovat hodně barevných pastelek a budou vás bavit.
Znáte architekta Antoni Gaudího? Byl to takový tvůrčí chlápek, který musel mít opravdu velkou fantazii. Jeho stavby jsou totiž barevné, různě neobvykle tvarované a zkrátka originální. Jeho dílo bylo natolik zvláštní, že spolehlivě rozvířilo hladiny španělského a evropského vkusu. Je tak dodnes brán jako jeden z nejvýznamnějších novodobých architektů. Inspiroval se v přírodě. My se za ním ale vydáme do Barcelony. Víte, že v místních ulicích jezdil na oslovi?
Architekt Antoni Gaudí neboli Antonio Gaudí i Cornet žil a tvořil na přelomu 19. a 20. století ve španělské provincii Katalánsko. Jeho hlavním městem je Barcelona – a tu, jak vyplývá z řádků níže, velmi miloval.
V Barceloně umělec studoval architekturu, a přestože ve studiích nijak nevynikal, postavil tam mnohé ze svých dnes už světoznámých staveb.
Ve škole moc nevynikal
Gaudí je jedním z nejvýznamnějších novodobých architektů. A to si představte, že ve škole moc nevynikal. Byl spíš podprůměrným žákem. Dnes jeho díla jezdí obdivovat lidé z celého světa a mnozí další architekti se jeho originální tvorbou inspirovali nebo inspirují. Jako třeba podivín Hundertwasser, který stavěl své barevné hravé domy mimo jiné ve Vídni.
Jeho díla jsou vskutku originální. Žádné nudné stavby. Fantazii musel mít skutečně enormní. Kdo ví, kam pro ni chodil? Říká se, že se inspiroval v přírodě. A tak jako v přírodě žádné linie nejsou přesně rovné, jako podle pravítka, tak i jeho stavby jsou různě pokroucené.
Barevný mlok v pohádkovém parku
Pro Gaudího projekty je charakteristická barevnost. Takže třeba obkládal domy, lavičky i další součásti staveb obklady z barevné keramiky a skla. Této technice, kdy se lepí malé kousky rozlámaných kachlů na různé povrchy, se říká trencadís.
Zkoušeli jste si někdy vyrobit malý mozaikový obrázek, třeba z malých sklíček anebo jenom z papíru? Tak přesně tak to vypadá, jen s tím rozdílem, že slavný architekt tuto techniku použil i na plastické předměty.
Třeba na vybarvení mloka, kterého v Barceloně najdete v pohádkovém Parku Güell. Mlok se odborně i španělsky jmenuje salamandra. Mloků se na světě vyskytuje několik druhů. U nás jsou mloci převážně černí se žlutými skvrnami. Ten Gaudího mlok – socha – je veliký, z pusy mu teče voda a je hodně barevný: modrý, zelený, červený, fialový, oranžový, tyrkysový, žlutý… Takový „žije“ asi opravdu jenom v Barceloně!
Čtení: Zájezdy do Španělska – srovnání a doporučeníSagrada Família se staví přes 100 let
Celý Park Güell vypadá jako nějaké pohádkové městečko a stojí na pahorku, proto je z něj překrásný výhled na celé město. Najdete, která z okolních věží patří dalšímu, asi nejvýznamnějšímu, Gaudího dílu?
Tím dílem je chrám Sagrada Família – chrám s několika štíhlými věžemi, který rozhodně nevypadá jako obyčejný kostel. Gaudí na něm začal pracovat v roce 1882, tedy když mu bylo 30 let. Ale moc nepospíchal a stavba se protahovala a protahovala. Pracoval na něm přes čtyřicet let, ke konci svého života údajně na staveništi i bydlel.
Je vidět, že velké chrámy se staví skutečně dlouhou dobu. A kdyby jen dlouhé roky! V tomto případě se jedná o více než jedno století práce! Po Gaudího smrti se práce ujali jeho následovníci a chrám Sagrada Família by měl být dokončen v roce 2026. Kolik let bude v tom roce vám?
Poznáte jeho domy?
Když si Gaudího stavby prohlédnete, budete mít už jeho styl, jak se říká, „v oku“ a nebude pro vás problém poznat v ulicích Barcelony i další domy, které určitě navrhoval. Malá nápověda: jedním z nich je originální Casa Batlló, kterému se někdy říká „dům draka“ nebo taky „dům kostí“.
Jeho příčky v oknech a na balkonech totiž kosti připomínají. Když se na okna a balkony zadíváte, možná vám budou připomínat i otevřenou pusu s vyceněnými zuby. Brrrr… jde z nich trochu strach. A proč „dračí dům“? Protože jeho střecha vypadá jako šupinkovatá dračí kůže. Celý dům je vzorovaný a velmi barevný, tak jak to měl Gaudí rád.
Víte, že...
A perlička na závěr: věděli jste, že Gaudí jezdil na oslovi? Nebylo to jen tak pro nic za nic. Jako malý totiž trpěl revmatoidní artritidou, což je onemocnění, kvůli kterému se občas nemohl ani postavit na nohy, natož chodit. Aby se mohl dostat třeba do své milované přírody, chodil o hůlce anebo se vozil právě na oslovi.
