Arles: město nabité historií a rozmanitými památkami

Pokud jste si mysleli, že největším městem Francie je romantická Paříž, asi vás teď zklameme – sedmkrát větší je totiž rozlohou jihofrancouzské město Arles na řece Rhôně! Katastrálně totiž k provensálskému městu patří i téměř neobydlená oblast divokých močálů s přírodním parkem, Camargue. Město má za sebou bohatou historii, kterou nejlépe reflektují rozmanité památky.

Město v bažinách

Původně keltská osada nabyla na svém významu v 6. stol. př. n. l., kdy byla Řeky zřízena jako obchodní pobočka Massilie neboli dnešní Marseille. Ve 2. st. př. n. l. pak bylo Arelate čili „město v bažinách“ obsazeno Římany a stalo se hlavním městem římské Galie.

V této době také město prošlo reurbanizací, byl vybudován akvadukt rozvádějící vodu do domů, veřejných lázní i městských kašen, kanalizace či opevnění. Město prosperovalo jako tržiště s výrobky z celého světa, vyráběly se zde navíc látky šperky a zbraně.

Ještě před začátkem letopočtu, za vlády císaře Augusta, zde bylo vybudováno antické divadlo se 7 tisíci místy k sezení. Dnes z něj zbyly jen fragmenty, ale určitě stojí za to, abyste si prohlédli zachované dva sloupy a část pódia nebo fragment ochozu přeměněný na citadelu zvanou Tour de Roland.

Na nejvyšším místě města a nedaleko divadla se nachází další z antických skvostů, římský amfiteátr neboli Aréna. Ta byla postavena za císaře Vespasiána a její kapacita byla neuvěřitelných 20 000 diváků – ty bylo díky důmyslnému systému možno evakuovat během pouhých pěti minut! Aréna byla postupem času obestavěna obytnými domy, které kolem ní vytvořily pomyslné hradby. Kolem roku 1830 se z objektu stala pevnost pro Araby.

V minulém století prošla rozsáhlou rekonstrukcí, a ačkoliv amfiteátru chybí nejvyšší patro, dvakrát ročně se zde sejdou početné davy na obrovskou událost zvanou La Feria – nejde o nic jiného, než o koridu s camargskými býky, kteří se vyznačují rohy zahnutými nahoru.

Nejde přitom ani tak o býčí zápasy, jako spíše o honičku mezi býkem a matadorem v bílém obleku, který musí z z jeho rohu sejmout kokardu. Konají se zde také folklórní svátky v krásných místních krojích či volba nejkrásnější dívky Provence.

Centrum křesťanství

Od 3. století ve městě sídlil biskup a posléze si zde nechal postavit rezidenci i císař Konstantin. Tzv. Palais de Constantin nebo Thermes de la Trouille je ve skutečnosti pozůstatek městských lázní – a to těch nejrozlehlejších v Provence. Od středověku pak bylo město i sídlem arcibiskupa a místem, kde se odehrálo 19 církevních koncilů.

Arletate nabylo na důležitosti i tím, že se stalo sídlem arleatského království, které zabíralo Burgundsko plus část Provence a bylo součástí římsko-německého císařství.

Z 9. století se v Arles zachovala nádherný Église St-Trophime a Cloitre St-Trophime neboli katedrála a kláštěr svatého Trofima nejvýznamnější románská stavba v Provence. Původní karolinský kostel byl vysvěcen na katedrálu ve 12. století pro korunování Friedricha Barbarossy, ze stejné doby pochází i cenné slonovinové řezby či reliéfní portál Posledního soudu.

Kláštěr kdysi sloužil jako obydlí kanovníků a je vyhlášen především svou křížovou chodbou, jejíž dvě ramena jsou románská a dvě gotická. Dnes se chodba a přilehlé prostory často mění na výstavní prostory pro moderní umění.

Za hranicemi města již od dob Římanů a poté i křesťanů rostl hřbitov Les Alyscamps neboli Elysejská pole. Ten se stále rozšiřoval, počet hrobů narůstal do tisíců, vzniklo zde 17 kostelů a kaplí a rozhodně stojí za vaši návštěvu. Jeho nádherná platanová alej lemovaná sarkofágy se tu s vámi rozloučí u zříceného kostelíku St-Honorate.

Čtení: Zájezdy na jih Francie – srovnání a doporučení

Van Goghův příběh

Roku 1888 přijel do Arles již tehdy známý nizozemský malíř Vincent van Gogh. Zlaté slunce Provence a jasně modrou oblohu protkanou silným mistrálem zde zachytil svým nezaměnitelným malířským stylem na svých nejznámnějších dílech, jako byly například série Slunečnic, Hvězdná noc či Ložnice v Arles.

Do údolí Rhôny se malíř zamiloval a pozval k sobě i přítele Paula Gaugina. Nejspíš už se nedopátráme toho, zda si van Gogh své ucho uřízl sám a položil ho umyté a zabalené na vrátnici jedné ze svých bývalých prostitutek, nebo o něj přišel při hádce s Gauginem a snažili se celou událost ututlat kvůli policii.

Jisté je jen to, že Vincent van Gogh trpěl silnou depresí a hned roku 1889 byl na vlastní žádost hospitalizován v nedalekém psychiatrickém centru v kláštěře svatého Pavla v Saint-Rémy de Provence, jejíž prostory se mu staly bohatou inspirací pro další tvorbu.

Dnes můžete v Arles zavítat do Espace Van Gogh, což je kulturní centrum s uměleckými předměty a původně nemocnice, ve které byl van Gogh hospitalizován po ztrátě ucha. Nádvoří budovy bylo upraveno do podoby známé z obrazů tohoto nezaměnitelného malíře. Odpočinout si také můžete v kavárně Café Van Gogh, jejíž venkovní zahrádku určitě poznáte z jeho obrazu Terasa kavárny v noci.

Spojení s Českou republikou

25. 6. 2001 se v Arles odehrál tzv. Český den. Všechno začalo v roce 2002, kdy město Arles finančně přispělo na obnovu Karlova mostu v Praze, který byl poškozen při povodních. Česká republika měla šanci dobrý skutek oplatit hned rok nato, a to přispěním na opravu Konstantinových lázní v Arles, které byly také poničeny povodní.

O několik let později tak v rámci mezinárodního přátelství z Česka vyrazil autobus plný tradičních českých řemeslníků, českého piva a vína či sladkých dobrot, který měl v tomto jihofrancouzském městě představit české lokální produkty. Akce pod záštitou naší ambasády v Paříži se v Arles setkala s velkým úspěchem.