Přibližně před 84 000 lety se v centrální oblasti Střední Ameriky probudila k činnosti sopka. Vzniklo tak kalderové jezero v nadmořské výšce kolem 1 500 m n. m., jehož hloubka nebyla dodnes přesně změřena. Potápěči se dostali jen do 340 metrů pod hladinu. Tehdejší výbuch dal vzniknout i třem vulkánům, jejichž charakteristické kužely se dodnes zračí na hladině jezera. Odpoledne zde začíná pravidelně vát vítr Xocomil, který prý smývá hříchy. Nacházíme se ve střední Guatemale, na březích magického jezera Atitlán.
Vstupní branou k objevování jezera je městečko Panajachel, jehož uvolněnou atmosféru započali v 60. letech 20. století američtí hippies, kteří tehdy do Střední Ameriky houfně přijížděli vzdorovat začínajícímu stylu amerického konzumu. Dnes je místo klasicky turistické, plné hotýlků a obchodů se suvenýry.
Míjejí-li vás tyto vedlejší produkty cestovního ruchu, určitě by vás ale neměla minout nabídka ranní plavby po jezeře. Slunce vychází do ranní mlhy nad jezerem a v hladině jezera se začínají zračit kužele třech okolních vulkánů pokrytých hustou středoamerickou vegetací.
Německý přírodovědec Alexander von Humboldt prý jezera po tomto ranním zážitku označil za nejkrásnější na světě. Ona totiž přítomnost Atitlánu, Tolimánu a San Pedra, třech místních sopek, je prostě magická! Všechny tři vrcholy těchto sopek leží v nadmořské výšce vyšší než 3 000 metrů.
Vítr, co smývá hříchy...
Na jezero každé ráno vyrážejí tzv. lanchas, místní motorové čluny. Zatímco ranní hladina jezera je klidná a nic nebrání dopoledním plavbám místních podnikatelů v turismu ukazovat jezero cestovatelům, krátce po poledni se situace změní. Právě v tu dobu se totiž nad jezerem začíná potkávat vlhký vzduch Pacifiku se vzduchem z hor.
Tyto proudy pak dávají vzniknout větru Xocomil, který nejen, že zvedá vlny na jezeře až do výšky dvou metrů, ale údajně smývá hříchy. Zkrátka pobyt u jezera se evidentně vyplatí.
I název jezera je poetický. Může znamenat „mezi vodami“ nebo „místo, odkud pocházejí všechny barvy duhy“.
Místní obyvatelé žijící původním způsobem
Žena vyrábí typický místní oděv z bavlny
Atmosféru jezera lze poznat i přes setkání s místními obyvateli, kteří zde žijí skromně, a tak jako většina obyvatel Guatemaly se živí zemědělstvím, pracují v turismu nebo pracují v textilním průmyslu. Žijí v malých vesničkách a městečkách rozesetých na březích jezera a hlavně ženy dodnes nosí původní barevné oděvy.
Místní ženy zde sbírají bavlnu, spřádají z ní vlákna a barví je přírodními barvami, které získávají z místních rostlin, indiga, bylin a kůr. Většina turistů odsud odjíždí obtěžkána některým z těchto ručně vytvořených výrobků.
Místo, které chcete prožít
Návštěva jezera Atitlán je důležitou zastávkou na cestě po Střední Americe. V jeho hladině se zračí vše, co vám tento kout na naší planetě může představit.
Charakteristické sopky, jezero vzniklé sopečnou činností, středoamerickou vegetaci, původní obyvatelstvo i kuchyni a hlavně magii, která je v centrální Americe všudypřítomná.
