Avignon: město papežů s mostem, o kterém se zpívá

Největší a nejvýznamnější město ve Vaucluse bylo založeno už v 6. století př. n. l., ale až do století čtrnáctého to bylo jen běžné provensálské sídlo. Teprve tzv. slavné století s papežským schizmatem mu přineslo slávu a věhlas. Tehdy se Avignon stal opravdu Avignonem. A jak k tomu došlo?

Na počátku 14. století byl Řím nebezpečné místo. To bylo oficiální záminkou pro Filipa IV. Sličného, aby přesvědčil papeže Klement V. (dříve arcibiskupa z Bordeaux), aby opustil Vatikán a přestěhoval se do Francie. Pravým důvodem však byl fakt, že předchozí papež Bonifác VIII. odmítl korunovat tohoto krále císaře.

Takže po smrti Bonifáce chtěl mít Filip vše pod kontrolou a sídlo nového papeže přesunul k sobě blíž do Avignonu. O období několika následujících desítek let se proto mluví jako o avignonském zajetí. Za povšimnutí stojí i fakt, že všech sedm po sobě následujících papežů byli Francouzi.

Když jsou zvoleni tři papežové…

Roku 1377 však stoupla opět moc Říma a papež Řehoř XI. byl donucen vrátit se do Vatikánu. Ovšem hned následujícího roku zemřel a volba nového papeže proběhla na dvou místech: v Římě se stal hlavou křesťanů Urban VI., v Avignonu byl zvolen Klement VII.

Celé papežské schizma mělo být ukončeno na koncilu v Pise, kde měli oba zvolení papežové odstoupit ihned po volbě papeže nového. Tím se stal Alexander V., ale oba předchozí papežové se odmítli své funkce vzdát, takže kromě Avignonu a Vatikánu vzniklo nové sídlo papeže ještě v Pise.

Jak z toho ven?

Celou nepříjemnou a zmatenou situaci se rozhodl vyřešit Zikmund Lucemburský svoláním koncilu do Kostnice. Tehdy Jan XXII. slíbil, že abdikuje poté, co abdikují zbylí dva papežové. K řešení nedošlo, protože uprchl. Papežské schizma tak trvalo až do roku 1417, kdy byl zvolen papežem Martin V., jehož uznala celá Evropa.

Čtení: Zájezdy na jih Francie – srovnání a doporučení

Doba úpadku a ztráty významu

Během třiasedmdesáti let sídla papežství v Avignonu se tu vystřídalo sedm papežů, kteří ovlivnili nejen podobu papežského paláce, ale i samotného města.

Díky jejich přítomnosti v Avignonu se město rychle rozrůstalo a bohatlo. Tento rozvoj zastavilo až 18. století. Nejprve přišla rána v podobě morové epidemie, jíž podlehlo 75 % obyvatel, a poté, přestože až do Velké francouzské revoluce bylo město pod správou papežského legáta, bylo roku 1791 připojeno k Francii.

Papežské sídlo

Odkaz na slavné století představuje v Avignonu především Papežský palác. Tato mohutná stavba, zabírající plochu 1,5 km², sestává vlastně z paláců dvou. Starší z nich vznikl roku 1342 jako strohé sídlo Benedikta XII. Ten nový je o deset let mladší a už vyniká luxusem a přepychem.

Návštěvníci si tu mohou projít pětadvacet místností, včetně kaple, soukromých pokojů papežů, kláštera, konzistoře či velkého audienčního sálu o délce přes padesát metrů. I přesto, že během Velké francouzské revoluce zmizelo veškeré vnitřní vybavení a z paláce se stalo vězení, jímž zůstalo až do 20. století, lze během prohlídky spatřit zbytky nádherných fresek, dozvědět se množství informací o historii této stavby i papežství v Avignonu a obdivovat majestátní architekturu 14. století.

Čeští návštěvníci by také neměli přehlédnout sedící sochu českého krále a římského císaře Karla IV., který tu byl jako chlapec na návštěvě budoucího papeže Jana XXII. se svým otcem Janem Lucemburským.

Avignon, tam je shon, tam na mostě všichni tančí…

Při vyslovení jména města se však většině turistů vybaví melodie známé písně. Ta opěvuje tzv. Avignonský most, tedy most sv. Bénezeta. K jeho vzniku ve 12. století se váže zvláštní pověst.

Jednoho dne byl pastýř Benezet osloven Bohem, který ho pověřil náročným úkolem: postavit most přes řeku Rhônu. Benezetovi však bylo jasné, že je to úkol nad jeho síly, a tak potřeboval přesvědčit obyvatele města, že právě on byl povolán a že právě jeho mají následovat. Ale jak je přesvědčit? Ideálně nějakým zázrakem!

A proto zdvihl velký těžký kámen, který neuzvedlo ani třicet mužů, a hodil jej do řeky. V té chvíli všichni pochopili, že jedná s boží pomocí, a most mu pomohli postavit.

Most, který končí uprostřed řeky

Vznikl tak nevídaný most o délce 900 metrů a sestávající z dvaadvaceti mostních oblouků, spojující Avignon s rychle se rozvíjejícím Novým městem na druhé straně řeky. Za zmínku stojí i dvě kaple umístěné nad sebou v mostním oblouku.

Most sloužil až do roku 1668, kdy jej strhla povodeň, takže z něj dodnes zbylo jen torzo se čtyřmi oblouky. Známá melodie se tu však vybaví každému.

Kostely, muzea, uličky,…

Milovníci muzeí se v Avignonu vyžijí v Petit Palais Museu s kolekcí italského a provensálského malířství od 13. do počátku 16. století a sbírkou románských a gotických avignonských soch; Calvet Museum nabízí v prostorách domu z 18. století výtvarné umění od 15. do 20. století, v Archeologickém muzeum mohou návštěvníci obdivovat kulturu Řecka, Etrusků, Římanů a doby Galsko-římské; Louis Vouland Museum vystavuje umění 17. a 18. století,… Stačí si jen vybrat!

Přestože je centrum tohoto města se 110 000 obyvateli malé, naskytne se návštěvníkům mnoho dalších míst k návštěvě. Za prohlídku stojí Katedrála Notre-Dame-des Dome z 12. století, za procházku stojí i ulička barvířů, navštívit lze i nenápadný kostel svaté Kláry, kde roku 1327 potkal Petrarca svoji celoživotní múzu Lauru de Noves a po náročnějším výstupu (zvláště v letním parnu) si lze odpočinout v parku Rocher des Doms s výhledem na řeku Rhônu a slavný most.