Bairro Alto (v překladu Horní Město) bezesporu patří k nejzajímavějším čtvrtím Lisabonu. Leží na jednom ze sedmi lisabonských pahorků v historickém centru města a díky tomu, že přečkalo ničivé zemětřesení v roce 1755 téměř bez újmy, jsou tu dodnes k vidění některé původní stavby z 16. století, kdy začala hlavní výstavba čtvrti. Bairro Alto vás ale zláká hlavně svou atmosférou. Jak?
Malebné pravoúhlé uličky byly původně domovem menších obchodníků, ty však vzhledem k atraktivitě lokality postupně začaly vytlačovat zámožnější rodiny. Vedle sebe tak dnes stojí honosné několikapatrové domy a přetahují se o místo se svými o poznání menšími a skromnějšími kolegy.
Místní s oblibou tvrdí, že toho v Bairro Alto možná není až tolik k vidění, ale zato je tady co zažít! Naráží tím na dvě zcela odlišné tváře čtvrti – zatímco přes den je tu poměrně klid, a vy tak můžete bez tlačenic navštívit muzeum, galerii alternativního umění nebo stylové módní butiky, po setmění se celá oblast probouzí k životu a desítky podniků lákají do ulic milovníky hudby, tance a dobré zábavy.
Je libo klasiku?
Co se týče pamětihodností, Bairro Alto se úplně nemůže poměřovat se zbytkem historického centra. Přesto i tady narazíte na místa, která rozhodně stojí za návštěvu. A příjemným bonusem vám k tomu budiž nižší koncentrace lidí.
Nejvýznamnější stavbou čtvrti je kostel sv. Rocha (Igreja de São Roque) z 16. století, který byl vůbec prvním jezuitským kostelem v zemi. Zvenčí je chrám prostý, téměř nezdobený. Jakmile ale vstoupíte dovnitř, ohromí vás kouzelný barokní interiér s dekorem z těch nejvybranějších materiálů – slonoviny, achátu, modrého kamene a zlata.
Třešničkou na dortu je pak přilehlé muzeum sakrálního umění, které vystavuje bohatou sbírku originálních soch a obrazů s náboženskou tematikou, ukázku rouch, šperků a vlámské tapiserie.
Minout byste neměli ani zdejší muzeum farmacie, které podrobně a šikovně mapuje historický vývoj lékárnictví od dávných dob Mezopotámie, starověkého Egypta, Řecka a Říma až po současnost. Expozice zobrazuje zásadní farmaceutické objevy minulého století, například výrobu penicilinu a antibiotik nebo nejnovější poznatky z oblasti molekulární struktury DNA.
K nakouknutí jsou také přenosné lékárničky kosmonautů z raketoplánu Endeavour z roku 2000 nebo léky a strava kosmonautů z ruské vesmírné stanice Mir. Přímo v muzeu se navíc nachází výborná restaurace s letní zahrádkou.
A pokud na návštěvu muzea zrovna nebudete mít čas ani chuť, můžete se prostě jen tak toulat starobylými uličkami, ochutnat nějaké dobroty z místních pekáren a kochat se výhledy na město.
Ty vůbec nejhezčí si užijete z vyhlídkové terasy Miradouro de Santa Catarina, odkud lze pozorovat třeba východ slunce nad řekou Tajo. Výhledy na hrad sv. Jiří jsou pak z vyhlídky Miradouro de São Pedro de Alcântara, která je obklopena překrásnými stejnojmennými zahradami.
Nebo raději něco neotřelého?
Bairro Alto je také líhní moderního umění. Přesvědčit se o tom můžete třeba v multikulturní galerii Zé dos Bois, která funguje od roku 1994 a sídlí v historické vile Palácio Baronesa de Almeida. Galerie propaguje především nekonvenční tvorbu, kterou zde můžete vidět snad ve všech podobách – od výtvarného umění, tance a hudby po divadlo a film. Ročně zde proběhne na 150 akcí, včetně nejrůznějších přednášek a vzdělávacích programů.
Na své si přijdou také milovníci módy. Netradiční obchod, v němž se často konají zajímavé workshopy a který se ve večerních hodinách proměňuje ve stylový bar, si tady otevřela světově uznávaná módní návrhářka Fátima Lopes. A podobných butiků se stejně zajímavým konceptem v okolí najdete vícero.
Na hranici Bairro Alto a sousední čtvrti Príncipe Real sídlí v prostorách zámečku Ribeiro da Cunha poměrně nová a inovativní nákupní galerie Embaixada. Od běžných obchodních center se liší tím, že všechny zdejší obchody nabízí pouze kvalitní ručně vyráběné zboží. Nakoupit tady můžete oblečení, klenoty, bytové doplňky, řemeslné výrobky nebo také tradiční portugalské jídlo.
Ceny jsou pochopitelně vyšší než obvykle, za obchůzku ale galerie rozhodně stojí.
Čtení: Zájezdy do Portugalska – srovnání a doporučeníCentrum nočního života
Čtvrť se však proslavila především svým nočním životem. Zatímco v 60. a 70. letech minulého století Bairro Alto spíše upadalo, mladí odtud utíkali a v ulicích panoval nepořádek, v 80. letech se to lisabonští studenti rozhodli radikálně změnit a proměnili čtvrť nejen v sofistikovanější a trendy zábavní centrum, ale také v místo, kde se dá dobře žít.
V nepřeberném množství restaurací, klubů a barů si svůj šálek čaje najde snad každý, hraje se tu totiž vše od jazzu přes rock, rap, elektronickou hudbu až po tradiční fado a lidé se baví také přímo na ulici. Většina barů mívá otevřeno do 3 hodin ráno, kluby pak poslední hosty vyhánějí za úsvitu. Nejvíce to zde samozřejmě ožívá o víkendech, pobavit se ale můžete i během týdne.
K nejznámějším a nejoblíbenějším podnikům patří třeba klub Frágil, kde hraje taneční hudba pro všechny věkové kategorie, nebo sklepní indie klub Incógnito. Mladší ročníky často vyhledávají MusicBox, rockeři si na své přijdou v Sabotage Club.
Jen pozor, v těch nejprofláknutějších klubech bývá přeplněno a může se stát, že si (nejen) na vstup vystojíte pořádnou frontu. Proto není na škodu vyzkoušet některý z méně frekventovaných podniků, nudit se určitě nebudete.
A když vás přepadne hlad, nemusíte chodit daleko. Vybírat můžete ze světové kuchyně (Čína, Argentina, Japonsko, Maroko, Španělsko…) i z tradičních portugalských restaurací a „tašek“ (tasca je jakási kombinace kavárny a baru, v Portugalsku obecně velmi oblíbený typ podniku).
Jak se sem dostat? Třeba historickou lanovkou
Celodenní putování po pahorkatém Lisabonu dá člověku poměrně zabrat. Proto určitě uvítáte možnost nechat se do čtvrti pohodlně vyvézt jednou ze dvou historických pozemních lanovek. Elevador da Glória a Elevador da Bica svým vzhledem připomínají ikonickou tramvaj č. 28 a ulice Lisabonu brázdí už od konce 19. století.
Zpočátku využívaly pohon s vodní převahou a v roce 1915 se dočkaly elektrifikace. Podobně jako v jiných velkých městech se ani zdejší MHD nevyhne řádění vandalů, kanárkově žluté kabiny proto často zdobí výtvory méně nadaných umělců.
Od roku 2002 obě lanovky figurují na seznamu národních památek a právem se mezi turisty těší velké oblibě. Elevador da Glória startuje svou cestu na náměstí Praça dos Restauradores a vyveze vás k zahradám sv. Petra z Alkantary (Jardim de São Pedro de Alcântara).
Lanovka na své trase sice urazí pouhých 250 metrů, během nich ale překoná převýšení více než 40 metrů, a to už je pěkně strmý kopec. Stejnou vzdálenost i převýšení zdolává také Elevador da Bica, který skrze malebnou uličku spojuje hlavní ulice Rua São Paulo a Largo do Calhariz v jižní části čtvrti.
Jedna asi tříminutová cesta vás při koupi jízdenek u řidiče vyjde poměrně draho – na necelá 4 eura. Vhodnou alternativou je proto koupě turistické karty Lisboa Card, se kterou můžete neomezeně cestovat městskou hromadnou dopravou (včetně všech pozemních lanovek, výtahu Santa Justa i tramvaje č. 28), navštívit hlavní turistické atrakce a u řady dalších získat slevu až 50 %. Ceny se pohybují od 20 eur za 24 hodin, a pokud toho v Lisabonu plánujete během krátké chvíle stihnout co nejvíce, tato investice se vám určitě vyplatí.
