Baptisterium sv. Jana Křtitele: největší svého druhu v Itálii

Proslavená šikmá věž v Pise je jedním ze symbolů Itálie, známá po celém světě. Je však pouze jednou z památek dotvářející idylickou úplnost na slavném Poli zázraků. Jak už sám název náměstí napovídá, Campo dei Miracoli neboli Pole zázraků se jakoby zásahem shůry dochovalo v celé své kráse v dobách ničivého bombardování města Pisy. Proto je dnes nejen jakýmsi válkou nedotčeným monumentem středověké krásy, ale také okouzlujícím architektonickým komplexem zcela nezapadajícím do kontextu moderního města stojícího poblíž.

Baptisterium je první stavbou, kterou zaznamenáte po vstupu monumentální bránou na Pole zázraků. Stavba, tak jak bylo v době realizace obvyklé, je zasvěcena svatému Janu Křtiteli, neboť sloužila k účelům zasvěcení novorozenců do křesťanské víry.

V současné době je toto místo součástí chrámu, kde je mu vyhrazena určitá místnost či část, ve středověku se však jednalo o samostatný objekt, jenž byl projektován nejlepšími architekty a zdoben od nejlepších umělců dané doby a regionu.

Ohromení rozměry největší italské křtitelnice

Jedná se o kruhový objekt

Baptisterium v Pise sice není nejstarším zachovalým svatostánkem, ale je zcela jistě největším na celém území Itálie. Původní (menší) křtitelnice stávala na severovýchodě od dnešního dómu na místě, kde se dnes rozkládá hřbitov Camposanto. Monumentální stavba se inspirovala starším „bráškou“ ve Florencii.

Jedná se o kruhový objekt, jehož průměr je 108 metrů. Na výšku měří úctyhodných 55 metrů a šířka zdí místy přesahuje 2,5 metru. Celá stavba je situovaná na západ od hlavního chrámu. Zajímavostí jsou tříúrovňové románské oblouky završené gotickými vížkami a kopule v nepravidelném tvaru připomínající vršek citrónu.

Stavební práce

Současně s ostatními stavbami na zatravněném náměstíčku je křtitelnice vrcholnou ukázkou tzv. „zlatého věku“ města Pisy, který město zažilo v období 11.–13. století, kdy patřilo mezi největší námořní velmoci Středozemního moře. Zdejší architektura nese specifické označení „pisánsko-románský styl“ charakteristický černobílými mramorovými bloky s použitím inspirace maurských vzorů z jihu Iberského poloostrova, který se nikde jinde na světě nevyskytuje.

Stavbu projektoval místní rodák nazývaný Deotisalvi, jehož jméno bylo objeveno na části sloupu vlevo od hlavních dveří. Skutečných prací se pak ve 13. století účastnili bratři Nicola a Giovanni Pisanové. O dalším průběhu středověké stavby nevíme více než datum ukončení, které se udává na konec 14. století. V 19. století pak celý komplex budov prošel nezbytnou rekonstrukcí pod vedením architekta Alessandra Gherardesci. 

Zvláštností je, že střecha už na původní stavbě byla vytvořena ze dvou materiálů. Směrem k moři je obložena červenými taškami a na odvrácené východní straně pouhým plechem. Pravděpodobně to souvisí s nedostatkem peněz, které v závěru stavby městské pokladně chyběly.

Nahlédnutí dovnitř

Interiér

Interiér křtitelnice působí, oproti majestátní venkovní výzdobě, poněkud stroze a jednoduše. Z původních ozdob oblouků a kopule se bohužel nic nedochovalo. Uprostřed baptisteria však stojí monumentální křestní vana ozdobena bronzovou soškou svatého Jana Křtitele. Střední osmistěnná nádrž má po stranách další čtyři malé křtitelnice určené pro křest nejmenších novorozenců.

Nad stěžejním objektem baptisteria se vyjímá jeden z uměleckých klenotů 13. století – kazatelna místního věhlasného umělce Nicoly Pisana z roku 1260. Zajímavostí je, že jeho stejně talentovaný syn, o 50 let později, začal práce na sousední katedrále.

Pohled z ptačí perspektivy

Schodištěm obklopujícím křtitelnici se dá dostat do horního patra. Z prvního patra galerie je možno spatřit hezké průhledy na katedrálu i Šikmou věž. Zde doporučujeme fotografování ze zajímavých úhlů. Další schody vedou do prostoru pod kopuli, kde se rovněž můžeme kochat pohledy na Pole zázraků, ale hlavně obdivovat akustiku místní stavby, kde každou celou hodinu zapěje místní chór zpěváků.