Baptisterium svatého Jana Křtitele: florentský klenot a symbol domoviny

Víte, která stavba ve městě je Florenťanům nejmilejší? Baptisterium sv. Jana Křtitele. Sloužilo totiž jako křtitelnice pro všechny děti narozené ve Florencii, tudíž fungovala jako náboženské ohnisko města a utužovala spojení Florenťanů s jejich městem. Ve 13. století v něm byl pokřtěn i místní rodák Dante Alighieri. Je zasvěceno svatému Janu Křtiteli - patronu města. 

Středověké pravidlo říkalo, že do kostela nesmí vstoupit nikdo, kdo by nebyl pokřtěný. Proto vznikala baptisteria - křtící kaple. Ta florentská vznikla na místě, kde v římské době patrně stával pohanský chrám boha války Marta, ze kterého se ve 4. století stala křesťanská stavba. Přesný původ ovšem není znám. Současné baptisterium stojí na svém místě od první poloviny 12. století. 

Přepychový interiér ve zlatě 

Mozaiková vnitřní výzdoba kopule

Ve Florencii to bylo vždy baptisterium a ne hlavní katedrála Santa Maria del Fiore, kterému se dostávalo té nejhonosnější výzdoby. Zvenčí je nevelká stavba osmiúhelníkového půdorysu obložena typicky bílým a zeleným mramorem. Ten bílý byl dovezen z Carrary, zelený z Prata. Osmiboké baptisterium zdobí klenot v podobě dveří zdobených biblickými motivy a výzdoba interiéru je jednoduše ohromující. 

Podlahu, sloupy i kopuli baptisteria zdobí ty nejlepší evropské mozaiky. Na podlaze leží mramorové intarzie se znameními zvěrokruhu ze 13. století. Majestátní zlatý mozaikový strop ze stejného období zdobí povětšinou práce řemeslníků z Benátek, kteří měli díky svým zámořským cestám o vypracování mozaiky to nejlepší povědomí. V osmiboké kupoli jsou zobrazeny příběhy z knihy Genesis a výjevy ze života sv. Jana Křtitele, Josefa a dalších biblických postav. Nad apsidou lze obdivovat Poslední soud s 8 m vysokou postavou Krista. 

Na pravé straně apsidy má působivou hrobku od Donatella Baldassare Cossa neboli vzdoropapež Jan XXIII. Nebyl to světec, umístění jeho hrobky do baptisteria je tudíž zcela ojedinělé. Zasloužil se o něj díky tomu, že pomohl Giovannimu di Bicci de' Medici proniknout do papežova bankovnictví. 

Rajská brána a nejen ona 

Rajská brána od Lorenza Ghibertiho

Detailní prozkoumání si zaslouží všechny mohutné dveře vedoucí do baptisteria. Jedny z nich, ty na východní straně, dokonce Michelangelo označil za Rajskou bránu (Porta del Paradiso). Dveře jsou rozděleny do 28 bronzových polí, zachycujících mimo jiné výjevy z Kristova života a scény ze Starého Zákona. Dnešní dveře jsou kopií, originál z 15. století si návštěvníci mohou prohlédnout v nedalekém Museo dell'Opera del Duomo. 

Zajímavostí je, že na dveřích je zpodobněn autoportrét jejich tvůrce, umělce Ghibertiho. Jde o čtvrtou hlavu shora ve druhé svislé řadě zleva. Jeho další vlastní podobiznu je možné spatřit i na severní bráně, a to jako pátou hlavu shora v prostřední řadě levé strany dveří - zde se zobrazil s turbanem kolem hlavy. 

Kazety na severních dveřích rovněž zachycují výjevy z Kristova života. Dveře byly zhotoveny jako výraz díků za ochranu před další krutou ranou morové epidemie po Černé smrti, která Florencii postihla v roce 1348. V konkurzu roku 1401 byli vybráni Lorenzo Ghiberti a Filippo Brunelleschi, který ovšem odmítl na dveřích pracovat, pokud nebude označen za jediného jasného vítěze. Protože se tak nestalo, odjel do Říma studovat architekturu. Ghiberti se práci na dveřích věnoval většinu z následujících dvaceti let svého života.  

Jižní dveře směřující k lodžii Bigallo stojí na svém místě od roku 1424, již od roku 1336 ovšem zdobily východní vchod do baptisteria a jsou tedy ze všech dveří do baptisteria nejstarší. Jejich autorem je Andrea Pisano. Výjevy v kazetách tentokrát zobrazují především výjevy ze života sv. Jana Křtitele.

Sloupy spojené s legendou 

Sloupy jako dar od města Pisa

Po obou stranách východních dveří jsou k vidění dva porfyrové sloupy, připomínající někdejší (šibalské) přátelství Florencie s Pisou. Pisánští tyto sloupy podle pověsti darovali Florenťanům roku 1117 jako projev vděčnosti za pomoc, které se jim od Florenťanů dostalo v boji proti pirátským nájezdníkům z Baleárských ostrovů. 

Ne že by jim Florenťané pomáhali přímo v boji. Pisané měli před výpravou strach, aby jim nepřátelé z Lucy v době jejich nepřítomnosti neobsadili město. Florenťané tedy Pisu hlídali. Sloupů, kterých se jim za to odměnou dostalo, se Pisané zmocnili na Mallorce. Nešlo o sloupy ladajaké: jejich hladký povrch měl údajně magickou moc a dokázal předpovědět zradu. Jak známo, historie se ovšem může obracet. Proto Pisané sloupy před darováním vědomě poničili žhavým uhlím, aby magický povrch ztratil svou kouzelnou moc. 

Florenťané sloupy rádi využili při stavbě baptisteria. Ukázalo se ovšem, že jsou příliš slabé a stavbu by neunesly, proto byly pouze na ozdobu umístěny vně baptisteria, kde se tyčí dodnes.