Tip pro vás:
Přečtěte si knihu Kristus se zastavil v Eboli od Carla Leviho. Výborně vystihuje (někdejší) ráz celé oblasti.
Je to sice jedno z nejchudších míst na světě, minimálně tedy v Itálii, místy nehostinná oblast, vyprahlá, kamenná a divoká… Na druhou stranu jde o působivou oblast s bohatou historií, kde žijí přívětiví lidé, jí se kvalitní jihoitalské jídlo a k vidění jsou místa známá z filmů, pro které oblast výborně posloužila jako kulisa. Láká na své kulturní památky, vybydlená města i „kamenné Betlémy“. Čas jako by se tu zastavil. Turisticky málo rozvinutá, o to více si vás získá. Vítejte v Basilicatě neboli v Lukánii.
Basilicata je region na jihu Itálie na území, jemuž se historicky říkalo Lukánie. I proto je toto označení stále živé. Jde o území sousedící s Apulií, Kampánií a Kalábrií. U Tarentského zálivu se otevírá k Jónskému moři a u zálivu Policastro zase k moři Tyrhénskému.
Chudý kraj, Dolomity a smaragdové moře
Basilicata je místem tak trochu zapomenutým, na první pohled nehostinným, drsným a zdánlivě nevyhledávaným. Nenechte se ale zmást. To, že se jedná o jednu z nejchudších oblastí minimálně na území Itálie, dokládá sice mnoho statistik a zkušeností, nic to ale nemění na tom, že kraj je to lákavý.
Úrodná půda dovoluje pěstování pšenice, kukuřice i oliv. V některých místech sice panují skoro pouštní podmínky, v jiných – zejména ve vyšších nadmořských výškách – jsou srážky velmi četné. A horské štíty tu nemají jen tak ledajaké: Basilicata se může pochlubit nádherou se jménem Dolomiti Lucane: Lukánské Dolomity.
Pitoreskní skalní jehly skutečně připomínají vyhledávané hory na severu země, jen jsou o poznání nižší. Obklopují mimo jiné působivá městečka Pietrapetrosa a Castelmezzano.
K moři se v Basilicatě můžete vydat do oblasti kolem městečka Maratea, jehož symbolem je veliká socha Ježíše Krista, tyčící se vysoko nad městem. Pobřeží je skalnaté a plné malých zálivů. Pro potápěče je malým rájem na Zemi. Zdejší průzračně čistá a smaragdově zelená voda dostane každého, kdo sem zavítá.
Dominantou části kraje Basilicata je hora sopečného původu: Monte Pollino. Jde o vápencový masiv, tyčící se až do výšky 2248 m n. m. Oblast je i národním parkem: Parco Nazionale del Pollino, zasahujícím i do sousedního regionu Kalábrie. Jeho symbolem je borovice Heldreichova a také rozsáhlé doliny a náhorní plošiny, jeskyně, lesy s buky, jedlemi, javory a dalším porostem.
„Jeruzalém“ na jihu Itálie
Hlavním městem celého regionu je Potenza – univerzitní město, kde žije téměř 70 000 obyvatel. Většina návštěvníků ovšem v Basilicatě míří nejprve jinam: do Matery.
Mateře se někdy říká „Jeruzalém na jihu Itálie“. Je to kamenné město, v němž se dochovaly památky na počátky naší civilizace. A také město proslulé obydlími vyhloubanými do skály. Ta byla ostudou Matery, dnes jsou spíše její pýchou a rozhodně magnetem pro turisty i filmaře.
Oblast známá jako Sassi di Matera – Kameny Matery – byla někdejším obydleným městem, kde si místní obyvatelé své domy i kostely tesali přímo do skály z vápencového tufu, zdvihající se nad přirozeným kaňonem řeky Graviny. Ještě v 50. letech 20. století se v těchto skalních příbytcích těsnalo kolem 12 000 lidí, kteří svá obydlí sdíleli i s domácími zvířaty a žili tu v nepřijatelných hygienických podmínkách. Mussolini kvůli tomu prohlásil, že místo je vhodné jedině pro vnitřní exil. Premiér Alcide De Gasperi nařídil nucené vystěhování obyvatel do nově postavených tufových domů na protějším svahu, tedy do současné Matery.
A je to právě tato současná Matera, které se říká „Jeruzalém na jihu Itálie“, protože kamenné domy, natěsnané jeden na druhý, a schodiště klikatící se mezi nimi pohled na Jeruzalém až nápadně připomínají.
Velkou poctou pro město bylo nejen zapsání oblasti Sassi di Matera na seznam UNESCO, ale také prohlášení města Evropským hlavním městem kultury 2019.
Čtení: Zájezdy do Itálie – srovnání a doporučeníZa krásou kamenných měst a pevností
Kamenných měst podobných Mateře je v kraji mnoho, i když zdaleka nejsou tak rozlehlá. Místní domečky jsou obvykle stavěny z měkkého tufu, který se zde dodnes těží. Jeho pružnost se hodí: lépe odolá nebezpečnému zemětřesení, se kterým se oblast může potýkat.
Ne všechna města jsou ale živá. „Mrtvým“ a opuštěným městem je Craco. Opakovaná zemětřesení a další katastrofy donutily stovky obyvatel, aby město opustili a nechali ho svému osudu. Kdo toto rozhodnutí uvítal, byli rozhodně filmaři, jimž kamenné domy mohou posloužit jako působivá kulisa.
Kamenná a postavená vysoko na skále je i Acerenza – město s přibližně třemi tisíci obyvatel, ve kterém si možná budete připadat, jako byste se ocitli ve středověku. Proslulé je svou katedrálou z 11. století.
Za památkami mnohem staršího data vyrazte do místa, kde se roku 65 před naším letopočtem narodil básník Horatius: do Venosy, města proslulého významnými římskými nálezy. Prohlédnete si mimo jiné antické lázně, obytné domy s mozaikami, amfiteátr i raně křesťanské baptisterium.
A pak je tu k vidění mnoho hradů a pevností: třeba pevnost budovaná Normany a později Fridrichem II. z rodu Anjouovců v Melfi. V Melfi také papež Urban II. vyhlásil roku 1089 první křížovou výpravu.
Mohutný a strohý hrad Lagopesole byl rovněž stavěn od 12. století Normany a posléze Fridrichem II. Pro veřejnost je dnes otevřen takřka denně a konají se tu mnohé akce.
