Když se řekne Mariazell, mnohým z nás se kromě nekonečně dlouhých, úžasně upravených lyžařských sjezdovek vybaví také proslulý církevní svatostánek, který se krásně vyjímá uprostřed majestátních Alp.
Místní bazilika zasvěcená Panně Marii se každý rok stává cílem statisíců poutníků z řad katolíků, kteří během své duchovní pouti hledají odpovědi na nejrůznější životní otázky.
Pro svou architektonickou jedinečnost a nepopsatelnou energii, která prostupuje celou svatyní, je ale často také v hledáčku obyčejných turistů. Pojďme nejvýznamnějšímu poutnímu místu nejen v Rakousku, ale dost možná i v celé střední Evropě nahlédnout pod pokličku.
Marie v cele
Se založením baziliky se spojuje i založení města
Poutní město Mariazell leží vysoko v Alpách v severní části Štýrska. Svou celkovou rozlohou, do které se počítají i okolní přidružené obce, se může poměřovat s Vídní. Na rozdíl od rakouské metropole zde ale žijí jen necelé čtyři tisíce obyvatel a město samotné, bez přívalů poutníků a turistů, si žije poměrně poklidným životem.
Založení města, které se datuje k 21. prosinci 1157 (ačkoliv to není nijak historicky doloženo) je úzce spojeno se založením slavné baziliky, která se tyčí v jeho samotném centru. Roku 1157 se mnich Magnus na příkaz opata Otkera z benediktínského kláštera Svatého Lambrechta vydal do údolí Zellertal, aby mohl spravovat zdejší církevní obec.
Na cestu si s sebou přibalil sošku Madony, kterou sám vyřezal z kvalitního lipového dřeva. Traduje se, že právě 21. prosince se mu nedaleko od cíle v cestě znenadání zjevila obrovská skála a znemožnila mu tak průchod. Začal se proto modlit k Panně Marii, která po chvíli jeho prosby vyslyšela, skálu rozetnula ve dví a umožnila tak mnichovi jeho úmornou cestu dokončit.
Ten po příchodu do cíle připevnil dřevěnou sošku ke stromu a přímo vedle ní na památku této pozoruhodné události postavil kapličku, ve které mohl kázat a také složit hlavu. Tehdy jistě neměl ani tušení, že položil základy dnes světoznámé baziliky. Z tohoto příběhu vychází název města – Mariazell, česky „Marie v cele“ (ovšem ne vězeňské, nýbrž obytné), symbolizuje sošku Marie uloženou v mnichově kapli.
Prolnutí architektonických stylů
Na místo se záhy začali sjíždět první poutníci, kteří se zde zázračně léčili z nejrůznějších nemocí. Jako výraz vděku nechali kolem roku 1200 na místě původní kapličky postavit románskou kapli. V polovině 14. století byla kaple přestavena na gotický kostel, během nájezdů Osmanské říše v 15. století ale velká část budovy vyhořela.
V roce 1644 pak započala přestavba kostela na dnešní barokní baziliku, která je 85 metrů dlouhá a 30 metrů široká. Stavební práce byly kompletně dokončeny až v roce 1780. Bazilika v takové podobě, jak ji známe dnes, je tedy výsledkem nejrůznějších konverzí a úprav, jejichž autorem byl přední stavitel Domenico Sciassia. Ten se tak zároveň zasloužil o vznik jedné z prvních významných rakouských barokních sakrálních staveb.
Už na první pohled si můžete všimnout zajímavého prolnutí různých stavebních technik – původní gotická ústřední věž dosahuje výšky 90 metrů, zatímco další dvě, o poznání menší postranní věže jsou dílem typicky barokním.
Kostel, v němž sídlí římskokatolická církev, byl v roce 1907 povýšen na baziliku minor, což je prestižní titul, který papež uděluje jen těm nejvýznamnějším kostelům. A když už jsme u papeže, i on sám sem v minulosti osobně zavítal, a to hned dvakrát: v roce 1983 to byl Jan Pavel II., v roce 2007 pak Benedikt XVI.
Čtení: Zájezdy do Rakouska – srovnání a doporučeníNejvětší poklady mariazellské svatyně
Nejvzácnějším klenotem v útrobách velkolepé baziliky je bezesporu původní soška Madony s dítětem. Zhruba 50 centimetrů vysoká řezba z lipového dřeva bývá titulována jako Velká Matka Rakouska (Magna Mater Austriae), Matka slovanských národů, či Velká Paní Maďarů, a každoročně se stává kýženým cílem údajně až jednoho milionu poutníků, i obyčejných turistů, kteří mají silné zastoupení i z našich luhů a hájů.
Soška milosti, jak se jí také přezdívá, je podle tradice oděna do krásných, ručně šitých šatů, bez kterých ji lze vidět jen dvakrát do roka – během svátku Narození Panny Marie, který připadá na 8. září, a pak 21. prosince u příležitosti oslav založení kláštera a samotného města.
Je tak trochu nenápadně umístěna v samotném středu hlavního oltáře, který je dílem proslulého rakouského architekta Johanna Bernharda Fischera z Erlachu z přelomu 17. a 18. století. Na Madonu symbolicky dohlížejí archandělé Gabriel a Rafael, kteří v rukou třímají lucerny s věčným světlem. Za zmínku stojí také nevšední zlato-stříbrný glóbus, který obepíná smaltovaný had.
Kochat se můžete také nádhernými freskami a dalšími oltáři. V horním patře baziliky jsou v několika komorách uloženy historické dary poutníků. Jelikož se jedná o dary děkovné, určené Panně Marii, mají často velmi osobní charakter a sešla se zde poměrně rozmanitá sbírka nejrůznějších předmětů. Mezi nejcennější z nich patří oltář darovaný habsburskou rodinou, nebo obraz Madony věnovaný uherským králem Ludvíkem I. Velikým, který mimo jiné stál i za výstavbou gotického kostela.
Komnaty jsou otevřeny od 1. května do 26. října vždy od 10:00 do 15:00, v neděli až od 11:00 po skončení mše. Za prohlídku komnat dospělí zaplatí 4 eura, děti a studenti 2,5 eura. Samotná bazilika je veřejnosti volně přístupná celoročně. Během poutních dnů bývá otevřena od 6:00 do 20:00.
Zábava v okolí
Okolí baziliky má, co nabídnout
Mariazell ale není pouze město poutníků a rozhodně má svým návštěvníkům co nabídnout. Můžete navštívit například zážitkové perníkářství Pirker, ochutnat pivo v místním pivovaru, či vyzkoušet něco ostřejšího v místní vyhlášené Arzbergerské likérce.
V období adventu vám učarují jedny z nejkouzelnějších rakouských vánočních trhů v čele s největším adventním věncem na světě. Také se můžete vydat prozkoumat blízké okolí, například historickým vláčkem až k průzračně čistému jezeru Erlaufsee, nebo pěšky či lanovkou na vrchol hory Bürgeralpe, kde se můžete věnovat nejrůznějším sportovním i kulturním aktivitám. V Mariazell se jednoduše určitě nudit nebudete.
