Víte, že…
Každý beefeater, který slaví narozeniny, dostane láhev ginu? Zkusíte uhodnout jaké značky?
Už jste měli možnost ochutnat Beefeater Gin? Nejznámější gin na světě, který se vyrábí pomocí tradičních, dvě stě let starých, postupů přímo v Londýně? Ano? Pak jistě víte, že na jeho etiketě je vyobrazena postava strážce londýnského Toweru v tradičním šarlatově-zlatém slavnostním obleku. Poznejte s námi neobyčejný svět takzvaných beefeaterů a poodhalte jejich přísně střežená tajemství.
Yeomen Warders of Her Majesty´s Royal Palace and Fortress the Tower of London and Members of the Sovereign´s Body Guard of the Yeoman Guard Extraordinary (česky Svobodní páni, strážci královského paláce Jejího veličenstva a pevnosti Tower of London a členové tělesné stráže panovnice a zvláštní stráže svobodných pánů) – uf, tak zní oficiální titul oddílu Beefeaters.
Věrní strážci londýnského Toweru, který proslul jako vězení, popraviště i jako místo úschovy britských korunovačních klenotů, bývají ale častěji než Yeomen Warders označováni právě jako beefeateři (česky doslova pojídači hovězího).
Toto jejich hanlivé označení pochází ještě z dob, kdy v Londýně panoval hladomor. Zatímco Londýňané bojovali s velkým hladem, beefeateři si spokojeně pochutnávali na vydatném hovězím. Na oplátku pak měli povinnost zachovávat věrnost Britské koruně.
Jak to všechno začalo a jak je to dnes?
Beefeateři, kteří dnes zároveň plní funkci průvodců, ochrany a v podstatě i turistické atrakce, stráží Tower of London již od roku 1485, kdy byl jejich oddíl založen králem Jindřichem VII. Stalo se tak po bitvě na Bosworthském poli za válek dvou růží, kdy beefeateři začali plnit úlohu osobní stráže panovníka.
Jejich slavnostní, na míru šitá zlatočervená uniforma, o niž se musí beefeateři s úctou starat, pochází z roku 1549. Od té doby se jen nepatrně změnila. Dnes ji beefeateři odívají už jen při slavnostních příležitostech, například když Tower navštíví monarcha. Jejich častější červenomodrá uniforma se objevila až v roce 1858.
Ročně za zdmi Toweru přivítají šviháčtí beefeateři na tři miliony návštěvníků. V současnosti oddíl tvoří třicet sedm beefeaterů a jeden takzvaný „šéf beefeater“.
Kromě toho, že beefeateři musí trpělivě pózovat návštěvníkům, je jejich stěžejní povinností dohlížet na populaci zdejších krkavců, které si lidé často pletou s havrany.
Legenda stará více než devět století totiž praví, že opustí-li majestátní krkavci Tower, bude to znamenat i jistý konec pro celé království. Po druhé světové válce, kdy bylo Británii opravdu nejhůř, čítala jejich populace jen jediného zástupce ptačí říše.
Karel II. Stuart, král Anglie, Skotska a Irska, proto nařídil, že na hradě musí být vždy nejméně šest krkavců. Nejenže je od té doby krkavcům řádně podstrojováno, ale Pán krkavců (angl. Master Raven Keeper), jeden z beefeaterů, jim pro jistotu přistřihuje i jedno křídlo. Každý krkavec má jméno. Je mezi nimi Merlin, Rocky nebo Jubilee.
Přes den povinnosti, v noci tajnosti
Strážci jsou nedílnou součástí Toweru
Povinnosti ochránců hradu jsou přesně definovány a v průběhu let se značně změnily. Nejenže beefeateři chrání korunovační klenoty Anglie, které si mohou návštěvníci prohlédnout ve zvláštním sále hradu, ale rovněž plní roli ceremoniálního doprovodu na některých londýnských akcích a při investiturách (tj. při povyšování do šlechtického stavu).
Večer co večer hrad slavnostně uzamykají. Tomuto rituálu, který probíhá již od čtrnáctého století, se trochu tajemně říká – Obřad klíčů.
Zatímco ještě v jedenáctém století se beefeateři starali výhradně o bezpečnost, dnes musí především ovládat umění komunikace. Vážnost jejich funkce historicky rostla úměrně se zvyšujícím se významem Toweru. V roce 1550 byli beefeateři povýšeni na právoplatné členy královské gardy.
Přemýšleli jste ale někdy o tom, jak vypadá jejich život poté, co Tower opustí poslední návštěvník? Po staletí provozují své tajemné rituály, čímž na veřejnost pochopitelně působí jako uzavřená sekta.
Čtení na podobné témaMysteria a záhady Londýna: od Jacka Rozparovače, přes mor a požár, až po strašidla v ToweruPřečíst
Čtení: Zájezdy do Londýna – srovnání a doporučeníYeoman Warders Club – klub jen pro zvané
Beefeateři jsou taky jenom lidi a mají chuť si po práci zajít na něco dobrého. V osmnáctém a devatenáctém století proto bylo na Toweru zřízeno několik desítek hostinců, ale do dnešní doby zůstal jediný – Yeoman Warders Club.
Podnik, ve kterém se na baru podává i slavný Beefeater Gin, anglický čirý destilát s výraznou jalovcovou chutí, a Beefeater Bitter, který speciálně pro beefeatery vyrábí pivovar Marston´s Brewery, jehož tradice sahá až do sedmdesátých let devatenáctého století, je veřejnosti zapovězen.
Otevřeno má od pondělí do soboty, vždy od půl deváté. V průběhu času také několikrát změnil své umístění. Na svém současném místě se však nachází již více než šedesát let. O chod baru se stará vždy některý z beefeaterů. Svou útratu za drinky si beefeateři hradí sami, ceny totiž dotovány nejsou.
Svého času na hlavu beefeaterů padlo obvinění, že někteří si po mnoho let přivydělávali soukromými nočními prohlídky Toweru, které končily právě v této hospodě. Svědčila by pro to skutečnost, že Yeoman Warders Club se podařilo navštívit řadě známých osobností (Mick Jagger, Jerry Hall, Naomi Campbell, Tom Cruise a řada dalších).
Unikátní interiér, platy i lukrativní adresa
Interiér útočiště pro beefeatery zdobí červené pohovky tradičního anglického typu, stoly z tmavého dřeva a několik vitrín, v nichž se objevují cenné artefakty připomínající historii Toweru.
Nechybí ani fotografie slavných hostů, ceremoniální sekera či dokonce zarámovaný podpis prominentního nacisty Rudolfa Hesse, který byl v roce 1941 v Toweru čtyři dny vězněn. Tím nejzajímavějším však jsou objekty, které souvisí se samotnými beefeatery.
Pro všechny zájemce o členství v hlídce je povinnost mít za sebou minimálně dvaadvacetiletou příkladnou, tj. vojenskými vyznamenáními oceněnou, službu v britských ozbrojených silách, a poddůstojnickou hodnost. Každý beefeater má na zdi pověšenou plaketu, která reprezentuje pluk, v němž sloužil.
Chybět nemůže ani řada stříbrných korbelů. Každý beefeater má svůj vlastní, z něhož připíjí při příležitosti pronášení slavnostní přísahy, již pronáší nově přijatý beefeater stejně jako jeho předchůdci už od roku 1337.
Všem členům oddílu náleží plat ve výši cca dvaceti dvou tisíc liber ročně (tj. necelých osm set tisíc korun). Vypláceny jsou jim také různé příspěvky. K dispozici mají i služební byt přímo v Toweru, přičemž většina těchto bytů pochází z třináctého století. Alan Kingshott, šéf beefeaterů, má svůj byt umístěn na vrcholu točitého schodiště o čtyřiceti osmi schodech.
Manželka jednoho z beefeaterů si ale postěžovala, že je naprosto nemožné objednat si do Toweru třeba jen obyčejnou pizzu. Nikdo totiž nechce věřit, že tady beefeateři skutečně bydlí. Řada beefeaterů se proto rozhodla bydlet mimo zdi Toweru.
Nejvyšší nabídka vyhrává... a první beefeater v sukních
V historii byla pozice beefeatera (ta zahrnovala ubytování a stravné) dražena. Místo bylo vždy prodáno zájemci s nejvyšší nabídkou. Členové oddílu zároveň mohli své místo v průběhu času kdykoliv prodat a odejít do výslužby.
Jestliže tak beefeater neučinil a ve službě zůstal doživotně, o tuto tučnou sumu se pochopitelně připravil. Vše se ale změnilo v roce 1826, kdy vévoda z Wellingtonu rozhodl, že mezi beefeatery se mohou dostat pouze bývalí vojáci s velmi dobrými posudky.
Dnes se o lukrativní místo beefeatera uchází několik tisíc žadatelů, kteří skládají náročnou zkoušku znalostí. Na ty nejlepší z nejlepších, jimž se podaří vysněné místo získat, pak čeká dvouletá příprava.
V roce 2007 zaplavily nejen britské noviny palcové titulky – První beefeater v sukni. To když řady ochránců Toweru rozšířila vůbec poprvé v historii žena, dvaačtyřicetiletá Skotka Moira Cameronová, jež zvítězila v obtížném konkurzu, v němž porazila pět mužských uchazečů.
