Neochutnat při návštěvě Belgie nějakou tu místní specialitu by byl opravdový hřích. Belgická gastronomie má světovou reputaci, která se odráží mimo jiné ve vysokém počtu restaurací oceněných michelinskou hvězdičkou. Ale i ti, kteří nechtějí za jídlo utratit majlant, si přijdou na své. Vynikající masové pokrmy, neobvyklá zelenina, všudypřítomné čerstvé plody moře a dezerty, po kterých se budete olizovat až za ušima.
Ryby a plody moře jsou jedním z hlavních pilířů belgické kuchyně. Vzhledem k malé rozloze země je to k moři skoro odevšad kousek, a tak máte záruku čerstvosti téměř vždy jistou. Naprostou belgickou jedničkou jsou slávky jedlé, pro které Belgičané chovají skutečnou vášeň.
Ryby, dary moře a belgická superstar: Mušle
Slávky se připravují na různé způsoby, nejčastěji v bílém víně, ale často také ve smetanové nebo rajčatové omáčce, s česnekem, s bylinkami nebo v zeleninovém vývaru. Co leckterého gurmána odradí je fakt, že mušle se v drtivé většině konzumují s miskou jedné z nejznámějších belgických specialit, kterou jsou hranolky (tzv. moules-frites). Nebuďte však skeptičtí a ochutnejte mušle i vy pěkně „po belgicku“.
Kromě slávek se hojně konzumují třeba langusty nebo humři. Krevety, garnáti a kalamáry pak představují oblíbenou svačinku – zkuste třeba krevety smažené v těstíčku, tzv. garnaalkroketten. Co se ryb týče – výběr je skutečně velký, mezi ty nejčastěji konzumované úlovky patří třeba platýs, treska, ďas mořský, rejnok nebo štikozubec.
Skutečnou národní specialitou z rybí kuchyně je pokrm zvaný angouilles au vert, pečený úhoř na másle se zeleninovou omáčkou.
Království masových pokrmů
Belgie není zrovna rájem pro vegetariány. Maso je totiž velmi důležitou součástí místní kuchyně. Na severu země jsou rozsáhlé pastviny, které jsou využívány k chovu dobytka. Hovězí se často konzumuje v minutkové úpravě, tedy ve formě bifteků, jak jinak než s hranolky a salátem.
Oblíbenou pochoutkou je také něco na způsob našeho tataráku, a pokud syrovému masu neholdujete, dejte si pozor na označení steak à l´américaine nebo filet americain. Neznalec podle názvu jen stěží pozná, že se jedná o maso podávané zasyrova. Typickou masitou belgickou specialitou je pokrm zvaný carbonnades flamandes – kousky hovězího vařené v pivu, často také třešňovém.
Skutečným národním pokrmem je pak tzv. waterzooi – kuřecí nebo rybí maso vařené ve vlastní šťávě, se smetanou, zeleninou a často i bílým vínem. Výsledek připomíná hustý silný vývar.
Z vepřového můžete ochutnat oblíbené uzeniny, vyzkoušejte třeba pokrm bloedpens (jelito s pokrájenou slaninou), vynikající lutyšské bílé klobásky nebo další tradiční pokrm zvaný stoemp. Jedná se o šťouchané brambory smíchané se zeleninou (obvykle mrkví a vařeným zelím), k nimž se podává opékaná klobása nebo uzené maso.
Belgičané jsou mimo jiné také velkými milovníky zvěřiny. Zvláště v lovecké sezóně můžete v belgických restauracích ochutnat koroptve, bažanty, srnce, jeleny, zajíce i divočáky. Ke klasickým zvěřinovým pokrmům patří třeba bažant na houbách, králík na švestkách nebo koroptev se smetanovou omáčkou ze zelených fazolových lusků.
Čtení: Zájezdy do Belgie – srovnání a doporučeníČekanka: Belgická národní zelenina
Kvalitní lokální zelenina se v Belgii podává buď jako příloha k masu, nebo coby samostatný pokrm. Oblíbený je zejména chřest – pochutnejte si třeba na tradičním asperges à la flamande – bílém chřestu s vejci natvrdo, politém rozpuštěným máslem. Belgičané jsou velkými milovníky piva a chmel zpracovávají i v kuchyni – oblíbenou přílohou mohou být třeba jemné dušené chmelové výhonky, tzv. jets d´houblon.
Za skutečně národní zeleninu můžeme považovat čekanku (francouzsky chicons, holandsky witloof). Dříve byly kořeny čekanky využívány (a to nejen v Belgii) jako náhražka kávy. Zahradník v bruselské botanické zahradě si v roce 1830 prý všiml několika čekankových kořenů a začal experimentovat s jejich pěstováním.
Zanedlouho nato se čekanka dostala na belgický trh a stala se oblíbenou pochoutkou. V restauracích ji často podávají zabalenou v šunce, případně se šunkou a sýrem a skutečnou lahůdkou je pokrm chicons au gratin, gratinovaná čekanka s bešamelovou omáčkou a sýrem.
Pýcha Belgie a národní kult: Hranolky
Světe div se, hranolky se podle všeho zrodily právě v Belgii, ač je celý svět označuje jako „french fries“. Údajně tuto pochoutku za války konzumovali američtí vojáci společně s Belgičany, a protože ti přitom žvatlali francouzsky, Američané dali bramborové svačince označení „francouzská“.
Buď jak buď, Belgičané tvrdí, že jsou v přípravě hranolek nejlepší na světě. A na svůj národní produkt jsou také patřičně hrdí – hranolky mají dokonce svoje oficiální webové stránky (www.frites.be) a v Bruggách svoje muzeum.
Belgické hranolky se s těmi z McDonaldu rozhodně nedají srovnat. Jsou silné, ručně krájené, fritují se nadvakrát, aby byly hezky křupavé, a vyrábí se z polotvrdé odrůdy brambor. Vegetariáni se musí mít na pozoru, protože belgické hranolky se tradičně fritují v hovězím tuku.
V Belgii existuje bezpočet „hranolkáren“, které se označují jako Friterie/Frituur, podle toho, jestli jste zrovna ve francouzsky nebo v holandsky mluvící části země. V těchto podnicích podávají často i další pochutiny, jako např. fricadelles (párky v těstíčku), rybí karbanátky nebo masové kuličky.
A k hranolkům patří také nepřeberný výběr omáček – klasikou je dát si je s majonézou, ale pokud máte chuť na něco odvážnějšího, zkuste si třeba polít hranolky vývarem nebo si je dejte s kari omáčkou, arašídovou omáčkou, česnekovou omáčkou a mnoha dalšími.
A co jako dezert? Sýr nebo vafle!
Belgická kuchyně má mnoho společného s francouzskou a i v Belgii se jako dezert často podává sýr. Nejlepší pověst v plejádě belgických sýrů mají tzv. trapistické sýry, tedy takové, které se vyrábí podle původních klášterních receptur.
Vyzkoušejte třeba Abdijkaase, Bleu de Gand, Vieux Bruges nebo Chimay, který má stejný název jako oblíbené pivo, protože oba produkty se vyrábí v tom samém klášteře. Sýry si můžete namísto dezertu vychutnat právě spolu s místními pivy a po jídle si dát pro změnu něco sladkého.
Každému je určitě navýsost jasné, že Belgie – země čokolády, v dezertech určitě nezklame. Jak v restauracích, tak ve stáncích rychlého občerstvení, narazíme na další národní specialitu – vafle. Ty mohou mít desítky různých podob: můžete si je dát pouze pocukrované, s marmeládou, čokoládou, mnoha druhy ovoce, zmrzlinou, šlehačkou, smetanou…
A ve výčtu bychom mohli ještě dlouho pokračovat. Pozor jen na ceny vaflí u pouličních stánků – ty totiž často uvádí cenu pouze za samotnou vafli bez oblohy, jakmile si začnete vybírat všechny lákavé doplňky, může se cena za malou pochoutku vyšplhat docela nepříjemně vysoko.
V Belgii narazíte na tři základní druhy vaflí – tzv. bruselské vafle (gauffres bruxelloises) jsou nejčastějším z nich. Jedná se o vafle pravidelného obdélníkového tvaru, na které se nakládají různé doplňky. Lutyšské vafle (gauffres liégeoises) jsou nepravidelného většinou kulatého tvaru s lepivou sladkou polevou, konzumují se bez oblohy.
V belgických (a také českých) supermarketech pak narazíte na tzv. stroopwafels, tj. jakési vaflové oplatky spojené sladkým sirupem.
