Víte, že…
Knihkupectví Weger, kam si K. H. B. chodil pro knihy, bylo i nejstarší tiskárnou v oblasti? Funguje dodnes, jen provoz tiskárny se přestěhoval mimo centrum.
„Sviť, měsíčku, polehoučku skrz ten hustý mrak, jakpak se ti Brixen líbí?“ Jakpak se asi Bressanone neboli Brixen líbil autorovi těchto veršů Karlu Havlíčku Borovskému? Co mu nabízel a co nabízí dnešním návštěvníkům? Vítejte v Jižním Tyrolsku – na severu Itálie, ve dvacetitisícovém městě s malebným historickým centrem na úpatí Alp. Kolem jsou vinice, jablečné sady, sjezdovky, krásná příroda, čistý vzduch… Ideální místo nejen pro návštěvu, ale i jako výchozí centrum pro další objevování Jižního Tyrolska. Vítejte ve městě, které Češi mají a nejspíš navždy budou mít spojené s nedobrovolným pobytem otce moderní žurnalistiky Karla Havlíčka Borovského.
Jižní Tyrolsko je tak trochu malým rájem na zemi na jaře, v létě, na podzim i v zimě. Údajně nabízí 360 slunných dnů v roce a svěží horský vzduch tu dělá divy. Ostatně Havlíček se v Brixenu také neměl špatně, pomineme-li zásadní fakt, že strádal psychicky a byl v nuceném vyhnanství na základě nařízení tehdejší vlády, aby svými názory nemohl ovlivňovat domácí čtenáře.
Někdejší církevní odlehlé městečko (kde se mohlo žít božsky)...
Český novinář, básník, na tehdejší poměry tak trochu rebel, demokrat a bojovník za svobodu, který patřil k nejvýznamnějším komentátorům veřejného života, ve městě pobýval v polovině 19. století, kdy Brixen patřil rakouské monarchii. Německý název města se vedle italského Bessanone používá dodnes. Italským se město oficiálně stalo po první světové válce.
Jméno Brixina neboli „Osada na výšině“ bylo poprvé použito už v době, kdy na území dnešního města stávala osada římských legionářů. Od té doby byla oblast trvale osídlená. Za oficiální datum založení města je považován rok 901, i když tenkrát ležela osada o trochu dál – v místě dnešního města Chiusa (Klausen). Na území současného města se biskupové přestěhovali až asi šedesát let poté, anebo možná ještě později.
Pobyt biskupů je s historií města velmi úzce spjat. Brixen je město kostelů, klášterů, kněží a církevních škol. V době Karla Havlíčka Borovského mělo tehdy ospalé městečko asi 2 700 obyvatel, z nichž skoro 300 kněží. Silně náboženský charakter města vyplývá z toho, že bylo až do roku 1803 sídlem samostatného církevního knížectví a více než tisíc let tu sídlili biskupové.
... plné zajímavé architektury…
Svědkem významu a bohatství církevního státu je monumentální dóm v centru města. Při jeho stavbě bylo použito na sedmdesát druhů mramoru. Náhrobní kameny biskupů jsou značně opotřebeny – ctihodným pánům například chybějí nosy. Původně byly totiž umístěny v jiné katedrále přímo na zemi a chodilo se po nich. Dóm je převážně barokní, jeho křížová chodba si ovšem zachovala pozdně gotickou tvář. Některé z jejích fresek lze datovat až do druhé poloviny 14. století. Zobrazují Lucemburky i Habsburky, a to v životní velikosti.
V nedaleké biskupské rezidenci biskupové žili a pracovali. V roce 1964 sice odešli do Bolzana, ale v Brixenu po nich zůstala cenná sbírka betlémů. Moderní kašna na Klášterním náměstí mezi dómem a rezidencí je dílem brixenského sochaře Martina Reinera. Její bronzové sochy symbolizují jednotlivé fáze lidského života.
Co by kamenem dohodil, od dómu stojí z dálky viditelná štíhlá Bílá věž – symbol města. Náleží k farnímu kostelu svatého Michala a je vysoká 72 metrů. A stojí tu také dům č. 3, do kterého si Havlíček v době svého pobytu chodil pro výživné. Ostatně pokud byste se Brixenem chtěli vydat po novinářových stopách, vyzvedněte si v místním infocentru speciálně k tomu určenou mapku. K dispozici je i v češtině.
Čtení: Zájezdy do Itálie – srovnání a doporučení... Havlíčkových stop i slona
Mapka vás dovede třeba k hotelu Elephant, kde Karel Havlíček Borovský opakovaně pobýval a odkud mu bylo donášeno jídlo i v době, kdy žil v domku Kellerhäusl, obklopeném zelení. Dům, který je dnes v soukromém vlastnictví, tehdy patřil majiteli hotelu Andrä Poschovi a jméno vycházející z německého označení sklepu (keller) je příznačné, protože sklepy domu byly pro hotel velmi důležité. V centru města totiž kvůli vysoké hladině podzemní vody žádné sklepy být nesměly. A kde jinde by si majitel uchovával víno z okolních vinic, že?
Přemýšlíte, kde se v Brixenu vzal slon? Portugalský král Jan III. věnoval roku 1551 rakouskému arcivévodovi Maxmiliánovi indického slona Solimana, který přicestoval na lodi do Janova a odtamtud ho vedli přes Alpy až do Vídně. Cestou se ubytovali i v tehdejším hostinci Na Vysokém poli, který se na počest vzácné sloní návštěvy přejmenoval na hotel U Slona.
Nutno podotknout, že vůbec nešlo o jedno přenocování během dlouhé cesty. Slon onemocněl a v Brixenu stonal dva týdny, majitel hotelu se o něj údajně příkladně staral. Freska na dnešním hotelu Elephant celou událost, které podnik vděčí za výbornou reklamu, hrdě připomíná.
A jí se tu výborně jihotyrolsky!
Poloha města určuje i jeho typickou gastronomii. Asi nikoho nepřekvapí, že se tu jí štrúdl, knedlíky, zelí, klobásy, špek, špecle a další pochoutky spojované spíše s rakouskou než italskou kuchyní. Jedí se tu i kaštany, a to obzvlášť na podzim v době takzvaného Törggelenu, kdy se k nim pije nové víno z okolních jihotyrolských vinic. A že jich tady je! Kromě vína se v Jižním Tyrolsku ve velkém pěstují také jablka. A věděli jste, že se restaurace v Jižním Tyrolsku chlubí největším počtem michelinských hvězd z celé Itálie?
Brixen či Bressanone je velmi přívětivé město, malebně uložené v údolí řeky Eisack (neboli Isarco), kde se snoubí germánský pořádek s italskou kreativitou a také rakouská útulnost s italskou lehkostí. Od roku 2007 je partnerským městem Havlíčkova Brodu. V češtině psaných cedulek potkáte ve městě hned několik. A nemusíte přijet jen kvůli stopám českého novináře. V tomto jihotyrolském městečku, obklopeném krásnými horami, se vám bude líbit!
