Německá Spolková rada sídlí v centru Berlína v budově z roku 1904. Architektonickou soutěž tehdy vyhrál Friedrich Schulze-Kolbitz. Budova původně sloužila jako horní komora pruského parlamentu. Nachází se na Lipské ulici (v originále Leipziger Strasse). Tento komplex se třemi křídly je stejně jako ostatní budovy vládních a státních institucí velmi reprezentativní.
Na konci II. světové války byl částečně poničen během bombardování. Po válce byl opraven a sloužil jako sídlo různých institucí tehdejší Německé demokratické republiky. Od roku 1997 byla stavba upravována, aby mohla sloužit jako sídlo Spolkové rady (Bundesrat). Ta zde začala pracovat roku 2000.
Pojem Bundesrat
Bundesrat neboli Spolková rada je německý ústavní orgán. Je považován za horní komoru německého parlamentu, i když vzhledem k legislativě plní trochu jinou funkci než český Senát. Zasedají zde zástupci jednotlivých spolkových zemí, ale poslanci nejsou voleni přímo. Naopak je delegují zákonodárné sbory příslušných spolkových zemí. Zástupci jsou delegováni vždy na čtyři roky.
Zajímavé je, že tito zástupci musí vždy v rámci jedné spolkové země hlasovat jednomyslně. V opačném případě jsou všechny hlasy za tuto zemi považovány za neplatné. Bundesrat projednává vládní návrhy, hlasuje o některých zákonech a u zákonů, které schvaluje dolní komora parlamentu, má právo tyto zákony vrátit k opětovnému projednání.
Exteriéry budovy
Před budovou je krásná zahrada
Monumentální je především portál nad hlavním vstupem z Lipské ulice. Odborníci na první pohled poznají, že se jedná o nádhernou budovu postavenou ve stylu neoklasicismu. Na průčelí budovy můžete obdivovat mistrovsky zobrazené postavy, v jejichž středu je ta největší zobrazující symbol nejvyšší vládní moci tehdejšího Pruska. Ostatní postavy znázorňují různé další vysoké úředníky státní správy.
Před budovou se rozkládá zahrada, ve které se pěstují japonské azalky. Ty většinou návštěvníky zaujmou nejvíc. Mezi další skvosty pak patří hortenzie nebo symetrické stromořadí magnolií. Před vchodem potom stojí zajímavá pískovcová fontána.
Co vás čeká uvnitř?
Už při vstupu návštěvníky ohromí impozantní vstupní hala. Kromě pilířů připomínajících antické prvky ve foyer můžete obdivovat nádhernou mozaikovou podlahu. A když zvednete hlavu vzhůru, dosud uvidíte na stropě některé fresky. Po rekonstrukci roku 1997 však některé z nich byly nahrazeny modernějšími prvky.
Celkově je interiér budovy pojat jako prolínání se různých historických i současných prvků architektury. Jedná se např. o kombinaci historických červených nátěrů stěn a bílých lustrů v kontrastu s moderními sedadly a současným systémem osvětlení.
Vlastní jednací sál, který byl za války poničen nejvíc, je zřejmě nejmodernějším sálem budovy. Obsahuje moderní doplňky a je vybaven skleněnou střechou. Proto je zde neustále dostatek denního světla. Nad prezidentským stolem je možné najít erby všech spolkových zemí.
Na střeše budovy je umístěno 8 bronzových abstraktních soch s měděným povrchem. Šest z nich má náznak lidské tváře a zbylé dvě pouze naznačují obrysy lidské postavy. Sochy jsou jakýmsi mostem mezi historickými a moderními artefakty. Symbolem spojení starého a nového jsou i zrcadla, která vzájemně odráží historii a současnost.
Praktické rady k návštěvě
Budova se nachází v samém centru města
Budova se nachází v samém centru německé metropole blízko Postupimského náměstí. Pro cestu je nejlepší zvolit metro linky U2, popř. linky S1, S2, S25 a vystoupit na stanici Potsdamer Platz. Při cestě vlastním autem můžete narazit na velký problém s parkováním. Bundesrat nemá vlastní parkoviště pro veřejnost a zaparkovat na veřejném místě je komplikované a drahé.
Každý rok se komentovaných prohlídek budovy zúčastní kolem 60 000 návštěvníků. Prohlídky trvají 60 minut a je možné si objednat průvodce v několika jazycích. Budovu je možné si prohlédnout od pondělí do pátku s různými omezeními v závislosti na svátcích, jednáních Spolkové rady… Ve skupině musí být minimálně 10 a maximálně 50 osob a prohlídku je nutné si předem objednat.
