Cesta čaje Sadó nebo i Čadó je tradičním uměním a prvkem japonské kultury, prolíná se v něm filosofie a estetika a jeho součástí je i čajový obřad. Čado je tak jedním z pilířů tradiční, ale i současné japonské kultury, který vás vtáhne do tajemného světa klidu a porozumění.
Historie celé filozofie začíná v sedmém století, kdy byl přivezen z Číny první čaj. Později začal mít čaj význam také ve filozofii zen buddhismu.
Čajový mistr Sen no Rikjú čajový obřad v 16. století zdokonalil a přinesl jej na stůl japonských vládců. A jak to tedy celé začalo?
Velký průkopník, mistr čaje Sen Rikjú
Čajový obřad vyžaduje léta učení a cvičení
Čaj se konzumoval dávno předtím, než ho Sen no Rikjú objevil, nicméně to byl on, kdo dal čajovému obřadu tu tvář, kterou známe dodnes. Začala se rozvíjet vlastní estetičnost čajového obřadu, především wabi. Estetický ideál wabi znamená tichý nebo klidný či vytříbenost nebo tlumenou chuť.
Ať už k čaji usedli chudí či bohatí, všichni museli ukázat pokoru. Nezdobené předměty a jednoduchý prostor zdůrazňuje vyzrálou krásu. Čajový obřad vyžaduje léta učení a cvičení, přestože celé toto umění ve své podstatě neznamená nic víc než přípravu a podávání šálku čaje.
Nejdůležitější je, aby tento proces byl proveden co nejdokonaleji, nejušlechtileji, nejvznešeněji a nejčarovněji. Harmonií musí být naplněn každý pohyb, každé gesto. Úctu musí mít každý účastník rituálu k sobě samému a prastarým tradicím a zvykům.
Celá filozofie „Cesty čaje“ je složitým učením, které kultivuje ducha a mysl člověka a dosáhnout jeho pomíjivé dokonalosti dovede jen málo zkušených mistrů.
Průběh čajového obřadu
Místa, kde se konají čajové obřady, jsou nejčastěji v přírodě, aby mysl dokázala snadněji splynout s okolím. V zenové zahradě je jednoduchá otevřená čajovna v japonském stylu s bambusovými rohožemi, tzv. tatami.
Hostitel oblečený v kimonu má naučené veškeré pohyby, žádný z nich není náhodný nebo zbytečný.
Při obřadu se používají čajové nástroje, jako je čašaku – čajová naběračka nebo čawan – čajová miska, která je pravděpodobně nejdůležitější součástí obřadu, bez ní by čaj nemohl být servírován ani pit.
Misky jsou dostupné v široké škále velikostí a stylů. Jiné typy se používají pro jemný, jiné pro hustý čaj.
Další pomůckou je nacume, nejčastěji lakovaná krabička pro skladování čaje, a časen – metlička na šlehání jemného čajového prášku ve vodě, která je vyráběna z jednoho kusu bambusu.
Čajové obřady mohou trvat pár hodin nebo klidně i celý den, není kam spěchat, nechávejme se unášet fascinující chutí čaje a relaxujme v krásném prostředí, které je pro obřad stvořené.
Čtení: Zájezdy do Japonska – srovnání a doporučeníMača: povzbuzující dar
Mača je práškový zelený čaj, na který můžeme v celé Asii narazit všude. Přidává se jako příchuť do zmrzlin i jiných sladkostí, ale i do nudlí nebo suši.
Samozřejmě že ta nejkvalitnější mača se používá takřka výhradně jen při čajovém obřadu.
Její nahořklá chuť člověka povznese i povzbudí. Její přínosné účinky pro lidské tělo jsou už dávno známy a popsány v nejedné knize.
Vysoká koncentrace antioxidantů a katechinů vede k tomu, že pravidelné popíjení čaje mača je skvělou prevencí například proti nádorovým onemocněním, zpomaluje stárnutí buněk a dokáže nastartovat přirozené spalování energie.
Pochutiny patří k čaji
Samozřejmě že i k čaji patří nějaké to jídlo nebo zákusek. Před vlastním zahájením obřadu dostanou hosté malé tradiční jídlo Kajseki.
Skládá se obvykle z rýže, polévky a zeleniny, které hostitel působivě a kontrastně naaranžoval. Důležitý je také chuťový požitek vycházející z kontrastu mezi sladkým cukrovím a hořkým čajem.
