V oblasti Camargue kraluje divoká matka příroda. Kovbojové se tu prohánějí na bílých hřebcích, stáda býků klušou bažinatou krajinou a mokřady se lesknou stříbrnou solí. V této chráněné přírodní rezervaci můžete pozorovat plameňáky, ochutnat vynikající camargueskou rýži nebo se třeba zúčastnit největší romské pouti v Evropě.
Camargue je součástí Provence a začíná nedaleko od města Arles. Jedná se o deltu řeky Rhôny, která se právě v Arles rozděluje – její velké rameno ústí do Středozemního moře, menší rameno (tzv. Petit Rhône) teče západním směrem. Oblast Camargue pak najdete mezi těmito dvěma říčními rameny.
Slaná voda se tu stýká se sladkou, což vytváří různorodé přírodní prostředí: mokřiny, pastviny, bažiny, laguny a jezera oplývající bohatou faunou a flórou. Camargue je přísně chráněnou přírodní rezervací, která byla v sedmdesátých letech zařazena mezi regionální přírodní parky.
Pro Camargue jsou typičtí kovbojové, kterým tu říkají gardians. Ti se starají o polodivoké bílé koně a prohánějí také známé camargueské býky, které můžete sledovat třeba během oblíbených býčích zápasů. Kromě savců je však pro oblast typické také ptactvo, můžete tu narazit na více než 340 druhů ptáků, přičemž k místním symbolům patří především elegantní růžoví plameňáci.
Pokud mluvíme o Camargue, nesmíme zapomenout ani na dva vyhlášené místní produkty končící na stolech francouzských gurmánů, tedy rýži a sůl. Že se chcete o symbolech francouzského Divokého západu dozvědět více? Tak čtěte dál!
Kovbojové v Camargue: Nezávislý život v přírodě s nádechem romantiky
Už v 16. století si camargueští kovbojové postavili v oblasti svoje první příbytky, tzv. cabanes, a začali chovat koně a skot. Dodnes žijí ve svých bílých srubech pokrytých doškovou střechou. Nad vchodem do takové cabane vždy visí býčí rohy, které mají od kovbojského obydlí odehnat zlé duchy.
Většina z honáků žije podle zásad svobodného kovbojského života, a pokud se zrovna nestarají o zvířata (s nezbytnými lasy je podle místní legendy seznámil snad sám Buffalo Bill), ukazují své umění na různých akcích a slavnostech. K těm patří místní býčí zápasy nebo jezdecká přehlídka kovbojů, tzv. Fête des Gardians, která se koná každoročně v květnu v Arles.
Camargueští bělouši a průzkum krajiny z koňského hřbetu
Camargueský krémově bílý kůň je samostatným starobylým plemenem, potomkem prehistorických zvířat. Chová se polodivoce na rozlehlých pastvinách a nikdy není ustájen. Pečují o něj však kovbojové, kteří koně jednou za rok seženou dohromady. Někteří hřebci jsou vyřazeni a vykastrováni, ostatní zkroceni a vycvičeni na zemědělskou práci.
A na koni se během vaší návštěvy Camargue budete také moci projet, v Camargue existuje asi třicet různých farem, které vyjížďky na koni nabízejí. Objevování divoké krajiny ze sedla je skutečně nezapomenutelným zážitkem a jeho výhodou je také fakt, že zdaleka všude se nedostanete autem či místní dopravou. Kůň nebo půjčení kola vám tak umožní prozkoumat odlehlejší a o to nádhernější camargueská zákoutí.
Čtení: Zájezdy na jih Francie – srovnání a doporučeníČerní býci: Hlavní hvězdy provensálských nekrvavých býčích zápasů
Nikdo přesně neví, jak se do Camargue dostali býci. Některé legendy tvrdí, že ty vůbec první přivedl do Camargue sám vůdce Hunů Attila z oblasti Malé Asie. Camargueští býci jsou vzpurní a nehodí se pro práci v zemědělství, proto se na farmách zvaných manades chovají buď pro maso, nebo jsou využíváni při populárních býčích zápasech.
Tradiční zápasy courses à la cocarde nekončí - tak jako španělské koridy - krvavě a býk při nich není zabit. Probíhají v arénách tak, že býkům jsou na rohy navázány červené stužky. Úkolem bíle oděných toreadorů (tzv. rasteurs) je býkům stužky pomocí speciálního háčku (tzv. crochet) odejmout.
Na začátku zápasu je do arény za zvuku trumpety vpuštěno šest býků, přičemž ten nejsilnější se vždy nechává na konec. Když býci udeří do ochranné ohrady, rozezní se arénou předehra z opery Carmen. Vskutku velkolepá podívaná. Pokud si býk dokáže udržet svoje pentličky čtvrt hodiny, vyhrává a zápas končí.
Nejprestižnější camargueské býčí zápasy se jmenují Cocarde d’Or a konají se v červenci v Arles. I další města však disponují arénami a zápasy pořádají. Pokud se některého z nich chcete zúčastnit, nezapomeňte zakoupit vstupenky včas, bývají totiž rychle vyprodány.
Pro milovníky hovězího existuje v Camargue další lákadlo: čerstvé býčí maso, nesoucí dokonce francouzskou ochrannou známku, která je zárukou kvality. Jedním z klasických místních receptů je gardienne de taureau – vynikající temná směs kusů masa, slaniny, cibule, česneku a bylin vařená na víně. Pro skutečné fajnšmekry se pak nabízí tzv. bujón pro machry (bouillon pour machos), tedy polévka z býčích varlat.
Vynikající slaná rýže a camargueské bílé zlato
Býčí maso ideálně doplňuje jeden z typických místních produktů, camargueská rýže. Rýžová pole tu zabírají asi 20 000 hektarů a jedná se o jednu z mála oblastí v Evropě, kde se rýže pěstuje. Během svých nájezdů ji sem kdysi přivezli Arabové a boom v pěstování pak nastal po druhé světové válce.
Tehdy ji tu začal pěstovat známý výrobce pastisu Paul Ricard poté, co mu fašistická vláda zakázala likér vyrábět. Rýže z Camargue má několik druhů, včetně černé nebo červené, a je chuťově jedinečná. Zemina, na které roste, je totiž prosolena vodami Středozemního moře.
A moře umožňuje zrození další typické místní komodity. A tou je sůl. Oblasti Camargue se často přezdívá solnička Francie, ročně se tu vyrobí přibližně 400 000 tun bílého zlata. Solná pole a pyramidy sušící se soli připomínají měsíční krajinu a nejrozsáhlejší saliny v Evropě navíc září různými odstíny fialové a růžové, za něž můžou zdejší jednobuněčné řasy.
Sůl z Camargue se prodává v několika druzích a klenotem mezi nimi je tzv. solný květ (fleur de sel) - malé bělounké sněhové vločky. Ty se získávají tradičním způsobem, tzv. sauniéři je sbírají ze solných pánví pomocí dřevěných lopat a jsou přitom navíc bosí, aby krystalky nepoškodili. Pokud si koupíte skleněnou lahvičku s fleur de sel, bude na ní vždy uvedeno jméno toho, kdo sůl sbíral.
Růžoví krasavci aneb Camargue coby ráj plameňáků
Pozorování plameňáků růžových, jak si elegantně krouží nad čarokrásnou krajinou, patří k jedněm z nejkrásnějších camargueských zážitků. Celá oblast je významnou ornitologickou lokalitou, v níž žije mnoho stálých druhů a zastavují se v ní také tažní ptáci.
Nejlépe si plameňáky užijete v Ornitologickém parku (Parc Ornithologique) – areálu mokřin nedaleko hlavního centra oblasti, vesnice Saintes-Maries-de-la-Mer. V parku je několik značených cest vinoucích se mezi rákosím a bažinami a orámovaných dřevěnými lavičkami a pozorovatelnami.
Přijeďte sem na konci srpna nebo začátku září, tedy předtím, než plameňáci odletí na zimu do teplých krajů. Ale ani pokud se do Camargue chystáte v jiném období, nemusíte zoufat, plameňáky nepropásnete. Přibližně 6000–7000 jich tu totiž zůstává po celý rok.
Starobylé tradice, legendy a poutě
Camargue není jen úchvatným rájem pro milovníky divoké nespoutané přírody. Vesničky, které se v oblasti rozkládají, žijí starobylými legendami a tradicemi. Ve vesnici Saintes-Maries-de-la-Mer je v kostele ukryta kultovní soška romské patronky černé Sáry.
Tu se desítky tisíc poutníků vydávají uctívat každoročně v květnu uctívat během největší romské pouti v Evropě. V oblasti narazíte také na mnohá zajímavá muzea, vynikající je třeba Musée de la Camargue, které vás seznámí s tradicemi hrdých obyvatel.
Celá oblast nabízí ohromné množství různorodých zážitků – můžete vyzkoušet plavbu lodí po moři i řece nebo si třeba půjčit džíp a objevovat místní poklady. A těch je v Camargue víc než dost.
