Víte, že...
Veřejné lázně v celém Římském impériu bývaly otevřeny od úsvitu do soumraku sedm dní v týdnu, a to až do roku 313 n. l., kdy s uzákoněním křesťanství se neděle stala posvátným dnem určeným k rozjímání a nikoli k zábavě?
Věděli jste, že staří Římané měli, krom sadistických gladiátorských her, také ušlechtilé zájmy, kterými naplňovali svou touhu po čistotě těla i ducha, vzdělání a smysluplném trávení volného času? Představujeme vám Caracallovy lázně, nejlépe zachovalé „volnočasové centrum“ starověkého světa.
Pojďte s námi, alespoň teoreticky, nahlédnout do jejich útrob a v případě návštěvy Říma je určitě neopomeňte navštívit. Krom informací, které načtete, budete mít na místě díky moderní 3D technologii také jedinečnou možnost nahlédnout do skutečné podoby v době jejich největší slávy!
Stavitel, vojevůdce, bratrovrah i nositel kultury
Terme di Caracalla neboli Terme Antoniniane jsou nejzachovalejší antické veřejné lázně v celé Římské říši, ba i v celém současném světě! Z archeologických nálezů i dochovaných historických pramenů víme, že lázeňství bylo základní složkou starověkého života římských občanů a lázně byly součástí měst i v kolonizovaných zemích.
Nevíme přesně, kolik takových zařízení v Římské říši existovalo, ale známe zápis z roku 170 našeho letopočtu, který udává, že v celém Římském impériu existovalo na 180 veřejných lázní, z toho 11 přímo v hlavním městě.
Dá se říci, že každý významnější císař si nechal pro svou poctu zbudovat své lázeňské zařízení a nejinak tomu bylo v případě císaře Marca Aurelia Severa Antonia Bassiana, známého spíše pod jménem Caracalla. Dostal tak přezdívku, již obdržel díky svému oblíbenému galskému plášti s kapucí, kterému se říkalo „caracalla“.
Tento císař vládl pouhých šest let, byl synem a nástupcem Septimia Severa a důstojným vládcem této Septimiovské dynastie, a přestože byl císařem honosícím se válečnými tituly a vítězstvími, známý také vraždou svého vládnoucího bratra, na jehož trůn nastoupil, stihl také současnému Římu zanechat odkaz v podobě honosných lázní.
Nejzachovalejší lázně starověkého světa
Jsou nejreprezentativnějším areálem starověkého centra kultury
Bohužel se nedá říci, že současný archeologický komplex Caracallových lázní byl největší ukázkou starověkého zábavního světa, nicméně rozhodně je nejzachovalejším a do dnešních dnů také nejreprezentativnějším areálem starověkého centra kultury, vzdělání, očisty a zábavy.
Celý komplex lázní měl přes 26 000 m² rozlohy. Délka dosahovala téměř 230 metrů a šířka činila neuvěřitelných 116 metrů. V některých prostorách se výška stavby blížila 40 metrům. V pozdějším období byl celkový soubor budov navíc rozšířen z obou stran o přilehlé budovy a dosahoval půdorysu 337 x 328 metrů!
Celková kapacita byla 1 600 návštěvníků. Stavba přesáhla skutečnou vládu císaře, neboť trvala 10 let. Jedna část sloužila pro muže, druhá pro ženy. Císař Caracalla si zvolil pro svou nezapomenutelnou stavbu jihovýchodní část města Říma nedaleko antických hradeb města.
V roce 216 našeho letopočtu byly lázně oficiálně uvedeny do provozu a svému účelu sloužily nepřetržitě téměř 700 let do chvíle, kdy byl v roce 537 našeho letopočtu zbořen akvadukt Aqua Marcia, který je napájel. Tento základní přívod vody byl přerušen vojskem ostrogótského krále Theodoricha, jenž zároveň s totálním vypleněním města rozkázal velmi účelně také zablokovat přívod životadárného zdroje do celého města.
Lázně, jež už nesloužily svému účelu, byly poté drancovány současnými obyvateli Říma, a tak vše, co mělo nějakou hodnotu, bylo odstraněno a odvezeno. Přesto však budovy ve své základní cihlové podobě tvořily nedílnou součást panoramatu „Věčného města“ až do 9. století.
Roku 847 postihlo Apeninský poloostrov velké zemětřesení, přičemž nedaleké epicentrum zapříčinilo sesun kleneb a vnitřních prostor, které už v té době nebyly zpevněny. Historický účel lázní či jeho znovuobnovení tak bylo navždy zpečetěno...
Čtení: Zájezdy do Říma – srovnání a doporučeníInteriér: tělocvičny, bazén i knihovna
Víte, co vše se nacházelo uvnitř lázní?
Hlavní vchod ze severní strany ústil v takzvané porticum, jakousi chodbu, kolem níž byly umístěny dvoupatrové budovy. Dnes se bohužel jen domníváme, že se jednalo o obchody či jakási bistra.
Na jižní straně se nacházelo sportovní závodiště a velká cisterna, jež shromažďovala vodu potřebnou pro nepřetržitý provoz lázní. Jednalo se o prostor s objemem přes 80 000 m³ vody!
Vše bylo napájeno z odklonu starověkého akvaduktu zvaného Aqua Marcia, který zde byl vybudován už století před vznikem lázní. Císař Caracalla z důvodu zbudování lázní pouze nechal v roce 212 našeho letopočtu vybudovat z vodovodu jakousi odbočku, jež napájela celý lázeňský komplex a kterou nechal pojmenovat po sobě, tedy Aqua Antoniniana.
Po stranách od vchodu byly umístěny převlékárny a také tělocvičny. Lázně sloužily jak k posílení ducha, tak těla. V prostorech po bývalých sportovištích se dochovaly krásné mozaikové podlahy včetně zpodobnění několika druhů sportovních disciplín.
Poté návštěvník vcházel do místností frigidária, tepidária, sudatoria či caldaria. Každé působiště mělo své opodstatnění měnící se podle teploty a účelu návštěvy. Ústřední plochou byl rozsáhlý bazén, tzv. natatio. Tvořil srdce celého komplexu. Po bocích byl dekorován výklenky se sochami božstev a prostor byl velkoryse dekorován mozaikami, freskami a štuky.
V krajních pozicích souhrnu budov stály dva sály knihoven – řecká a latinská. Útroby cihlových zdí dodnes jednoznačně vyznačují výklenky pro uchovávání vzácných papyrových svitků. To aby si příchozí římské obyvatelstvo mohlo rozšiřovat vědomostní obzory.
Řádění církve a mecenáš umění
Stavební materiál byl použit na baziliku Santa Maria in Trastevere
V období temného středověku, které se nevyhnulo ani Římu, se z komplexu budov stal provizorní hřbitov, obydlí, následně pak obdělávaná zemědělská půda a také vinice. Ve 12. století se části stavebního materiálu odvezly a použily na stavbu svatostánku Santa Maria in Trastevere.
Na počátku 16. století se na papežský stolec dostal Alessandro Farnese, který přijal jméno Pavel III. Krom toho, že byl typickým představitelem církevního nepotismu, protože do kardinálských služeb jmenoval dva ze svých synovců, významně také vypomáhal své rodině sídlící v Římě i mimo něj.
Krom známého Tridentského koncilu se do dějin zapsal také jako „otec“ švýcarské gardy a mecenáš umění, jenž do katolických služeb povolal už tehdy slavného Michelangela Buonarottiho. Začal se také zajímat o ostatní dochované starověké římské umění, a tak se dostal k pozůstatkům Caracallových lázní.
To, co ještě ze zchátralého antického komplexu bylo možno odcizit a použít, odvezl. Tak byly dvě granitové vany znovu použity jako základ kašen na náměstí před monumentálním sídlem rodiny Farnese nedaleko dnešního náměstí Campo dei Fiori (kde jsou mimochodem umístěny dodnes) a mnoho dalších sochařských artefaktů bylo odvezeno do muzejních sbírek.
Naštěstí se tyto skulptury dochovaly do dnešních dnů, a to ve sbírkách Národního archeologického muzea v Neapoli, kde dnes můžeme obdivovat sochy Minervy, Venuše, Odpočívajícího Herkula, Vestálky, Flora Farnese, Bacchantky, ale také největší antické sousoší všech dob – tzv. Toro Farnese, vlastním jménem Supplizio di Dirce.
Všechny tyto sochy, zdobící kdysi výklenky a důležité prostory Caracallových lázní, jsou dnes k vidění ve sbírce pod názvem Collezione Farnese al Museo Nazionale di Napoli.
Nová doba žádala nové přístupy
Mozaiky jsou umístěny ve Vatikánských muzeích
Seriózní archeologický výzkum zde začal probíhat až od počátku 19. století. V roce 1824 byly odkryty mozaiky s 28 atlety, které jsou dnes umístěny ve sbírkách Vatikánských muzeí. Počátkem 20. století bylo objeveno lázeňské podzemí.
Nezávisle na nulové umělecké hodnotě se tím zjistilo, že už v dobách starověku byli staří Římané schopni utvořit geniální logistickou síť podzemní dopravy pro vozy tažené mulami, které do areálu dovážely palivový materiál, a pro průchod služebnictva, které obhospodařovalo fungování topných pecí a správných rozvodů energie, aniž by rušili hosty.
Současná doba – procházka ve 3D
V roce 1960 byly v prostorách lázní uspořádány soutěže v atletice při příležitosti letních olympijských her konaných v Římě. Od 80. let se v prostorách areálu konala operní představení za účasti stovek posluchačů.
Rokem 1994 však veškeré tyto aktivity ustaly, neboť se zjistilo, že akustika bohužel nepřispívá ke stabilitě a uchování starověkých staveb. V roce 2009 při rozsáhlém zemětřesení s epicentrem v Aquile byly ruiny lázní opět nenávratně poškozeny.
Nicméně, přes všechna omezení a nepříjemnosti od letošního roku Caracallovy lázně nabízí možnost projít se po areálu a vychutnat si honosnou starověkou atmosféru díky zapůjčení 3D brýlí, které návštěvníkům umožňují autentický vhled do původních budov s veškerou jejich autentickou atmosférou a okázalou krásou!
