Centraal Station: nejvíce navštěvovaná historická památka Nizozemska

Většina návštěvníků Amsterdamu, ať už přijedou autobusem, autem, vlakem či lodí, uvidí jako jednu z prvních památek ohromující budovu hlavního nádraží. K ní taky jako k základnímu orientačnímu bodu vedou ukazatele z celého města. Když budete ztraceni, stačí se rozhlédnout a na černé šipce uvidíte nápis Centraal Station, hlavní nádraží.

Velikášská budova plná problémů

Stavba této novorenesanční budovy z 80. let 19. století vyvolala vlnu nesouhlasu a protestů. Hlavním důvodem byl fakt, že umístění nádraží poprvé v historii oddělí centrum města od řeky IJ, tedy od cesty, která po staletí přinášela Amsterdamu bohatství.

Druhý problém představovala volba architekta. Realizací projektu byl pověřen Petru Josephus Hubertus Cuypers. Proslavil se restaurováním množství památek a po celém Nizozemsku stojí více než stovka jeho kostelů. Byl to ovšem katolík a mocné protestantské kruhy vyjadřovaly nevoli s marnivostí a rozmařilostí jeho staveb.

Poukazovali přitom na budovu Rijksmuseum, kterou Cuypers právě začal stavět. Podle jejich názoru jeho ideje byly příliš velikášské a pro Amsterdam se nehodily.

Slavné zahájení

Cuyperův projekt budovy hlavního nádraží vycházel z romantické nálady doby a na jejich zdech ztvárnil množství prvků glorifikujících soudobou slávu národní ekonomiky i síly Nizozemska jako koloniální mocnosti.

Práce začaly roku 1882 vytvořením tří umělých ostrovů na jezeře řeky IJ. I přesto, že podloží bylo zpevněno 8 687 dřevěnými piloty, musely být jednotlivé fáze stavby kvůli jeho nestabilitě posouvány a odkládány. I tak byla budova dokončena již v roce 1884 a dalších pět let čekala na zastřešení nástupišť.

K slavnostnímu otevření došlo 15. října 1889. Sešel se tu celý Amsterdam i široké okolí a davy návštěvníků musely za vstup platit 0,25 guldenu. Během pár dnů se tu vybraly tisíce.

Čtení: Zájezdy do Holandska – srovnání a doporučení

Hodiny, co nejsou hodinami

Dodnes tato cihlová budova působí majestátným dojmem. Její vysoké štíty jsou zdobeny alegoriemi námořního obchodu a symboly průmyslového věku.

Obyvatelé Amsterdamu, spěchající na vlak, často přehlížejí zvláštní hodiny na západní věži. Ty totiž neukazují čas, ale odkazují na živel související s námořní minulostí Nizozemska – jejich jediná ručička totiž informuje o směru větru.

Druhý největší dopravní uzel v zemi

Hlavní vlakové nádraží v Amsterdamu představuje jeden z nejdůležitějších železničních uzlů celého Nizozemska. Každý den tu projde přes čtvrt milionu cestujících, čímž obsadilo druhé místo hned za Utrechtem. Denně je odtud vypraveno 1 400 vlaků. Díky tomu, že nádraží bylo vyhlášeno historickou památkou, jedná se také statisticky o nejnavštěvovanější památku v Nizozemsku.

Objem cestujících lze posoudit i skrze množství jízdních kol zaparkovaných v blízkosti nádraží. Jsou doslova všude! Stojany jim určené nestačí, a tak bývají často uzamčena k lampám, zábradlím, odpadkovým košům, stromům,... Vzniklo tu pro ně dokonce celé několikaposchoďové parkoviště!

Hlavní nádraží leží na otevřeném prostranství Stationsplein plném stánků s občerstvením a umělců různého druhu. Toto rušné náměstí ohraničuje ze severu centrum města a je východištěm k mnoha historickým památkám i kulturním zajímavostem města.

Kostel patrona námořníků s císařskou korunou nad oltářem

Hned naproti hlavnímu nádraží se tyčí nejvýznamnější amsterdamský katolický kostel. Jeho oficiální název kostel Svatého Mikuláše na hradbách připomíná jeho umístění ve zbytku obranných zdí. Vznikl ve stejné době jako budova hlavního nádraží, ale na rozdíl od její neorenesanční fasády je postaven ve stylu neobaroka.

Je zasvěcený patronovi námořníků svatému Mikuláši a ve svých útrobách skrývá jeden ze symbolů Amsterdamu – korunu habsburského císaře Maxmiliána I., císaře Svaté říše římské.

Jak se sem dostala? Maxmilián měl s městem velmi úzké vztahy. Roku 1480 přišel jako nemocný poutník ke svatým ostatkům v Kalverstraat, zůstal tu a vyléčil se. Navíc mu místní měšťané štědře financovali mnohá jeho válečná tažení, za což jim císař povolil užívat korunu v městském erbu.

Věž plačících žen – dávná památka na odplouvající námořníky

Jen kousek za kostelem se tyčí Schreierstoren, věž plaček. Tato cihlová stavba vznikla roku 1480 jako součást městského opevnění a původně stávala nad řekou IJ. Právě z ní mávaly ženy na rozloučenou svým manželům, milencům a synům, kteří se odtud vydávali na daleké plavby. Pravděpodobnost, že je opět uvidí, nebyla příliš vysoká, protože v té době se ze zámořských plaveb vrátil pouze každý třetí námořník.

V současné době je ve věži příjemná kavárna a vedle jejího vchodu je připevněna pamětní deska, připomínající tragiku námořních cest, a hned vedle plaketa, která upozorňuje na fakt, že z místního přístavu odplul roku 1609 na lodi De Halve Maen anglický mořeplavec Henry Hudson.

Jeho snahou bylo plout podél severního pobřeží Ruska, ale to se mu kvůli ledu nepodařio. Z toho důvodu se o rok později vydal přes Atlantik, aby našel průplav kolem Severní Ameriky. Pro další nezdar se vydal na jih a tam u ústí dnešní řeky Hudson založil Nový Amsterdam, dnešní New York.

Ať už do Amsterdamu připlujete po vodě, přiletíte či přijedete po souši, sotva se této nejsevernější části centra vyhnete. Nabízí nádherné stavby i náhled do historie města i celého Nizozemí. A byla by škoda se jí vyhnout!