Uhodli byste, že pod arabsky znějícím jménem Šejch Músá se skrývá Čech? Exotické jméno ale opravdu označuje člověka – osobnost, která žila na začátku 20. století na Moravě a její vášní se stal právě Blízký východ. Mluvíme o orientalistovi, knězi, překladateli a profesorovi, kterého české dějiny znají pod jménem Alois Musil.
Český kněz šejchem
Alois Musil, rodák z Moravy, se poprvé do orientálních zemí dostal díky svému studiu biblistiky na univerzitě v libanonském Bejrútu. Během těchto studií navštívil také Jeruzalém a Sinajský poloostrov. Tehdy již ale věděl, že mu je Blízký východ osudem. Do oblasti se tudíž několikrát vrátil v rámci svého orientalistického bádání, během kterého procestoval arabskou poušť a oblast Levanty.
Zajímali ho lidé této oblasti jako i památky, které tady zanechaly předchozí generace a civilizace. Jelikož uměl dobře arabsky, byl schopen proniknout do kultury a mentality beduínských Arabů, kteří mu říkali Šejch Músá.
Objev zámečku Amra
Alois Musil uskutečnil řadu velice zajímavých objevů. Jedním z nich je objev zámečku, který v jordánské poušti postavila dynastie Umajjovců v 8. století. Umajjovci, kteří si za své sídlo zvolili nedaleký Damašek, přijížděli do jordánské pouště, tehdy mnohem zelenější a bohatší na faunu a flóru, za zábavou a oddychem.
Mezi jejich kratochvíle tak patřil také lov vysoké zvěře, které se v okolí nacházelo dostatek. Ke krátkému pobytu jim tak sloužily malé stavby – zámečky, které si nechali postavit uprostřed oáz. Ačkoliv tyto stavby nevynikají rozměry, jejich interiéry jsou dechberoucí a také překvapivé – fresky uvnitř totiž zachycují leccos ze života pánů Umajjovské dynastie.
Zámeček Amra, který se nachází hodinu jízdy od metropole Ammánu, je z tzv. pouštních zámečků jistě nejzajímavější. Nezachoval se tak, jak byl kdysi postaven – části jeho stavby již chybí. Přesto ale zůstalo několik místností, kde oko návštěvníka upoutá zejména fresková výzdoba zdí a stropů.
Nalezneme na ní barevné zobrazení zvířat, přírody kolem zámečku, ale také nahé koupající se ženy. Zámeček měl kromě ubytovacích prostor také lázně, zásobované podzemní vodou, kde se muži, unavení po lovu, mohli občerstvit.
Umajjovci, ačkoliv vyznáním muslimové, tak neměli problém zobrazit to, jak se uměli těšit z pozemského života. Objev Aloise Musila je unikátní také v tom, že zobrazení lidských osob se nevyskytuje u památek často a je tudíž velmi vzácné.
