Michael Bělák, Expert Radynacestu.cz
Ne nadarmo je Středomoří kolébkou civilizace. Po dlouhá tisíciletí bylo centrem civilizovaného světa a důležitým kulturním i obchodním uzlem. Omývá břehy jedenadvaceti států Evropy, Afriky i Asie. Tentokrát se podrobněji podíváme do jeho evropské části.
Název Středomoří má základ v latinském slově mediterraneus, což znamená „vnitrozemí“ nebo „ve středu země“. Počátky osídlení sahají do časů Mezopotámie a starého Egypta, do doby 4000 let př. n. l. Středomoří se stalo tepnou, kterou proudila kulturní výměna všech tehdejších civilizací.
Trosky Poseidonova chrámu v Athénách
Odkazy dávných civilizací
Řekové a Féničané, starobylá Persie nebo majestátní Římská říše. Konflikty s Kartágem, rozmach prvního muslimského chalífátu. Pokus Evropy o dobytí svaté země v podobě křížových výprav, které umetly cestu renesanci. To vše bylo možné jen díky Středozemnímu moři.
Pozůstatky mínojského paláce na Krétě
Významný vliv Středomoří rozmělnil až věk zaoceánských plaveb a objevování nových obchodních tras. Z unikátní krásy, kterou po sobě tato bohatá historie zanechala, se však můžeme těšit dodnes.
Impozantní Valetta, hlavní město Malty
Tři tisíce ostrovů k objevování
Středozemní moře je se svou rozlohou 2 690 000 kilometrů čtverečních třetím největším na světě. Můžeme v něm najít více než 3000 ostrovů. Největším je Sicílie, charakteristická sladkou vůní pomerančových hájů a stále činným vulkánem Etna. Nejhlubším bodem je prohlubeň Calypso v Iónském moři s hloubkou 5267 metrů.
Středomoří sousedí jen s jedním oceánem. Pouhých 14 kilometrů široká Gibraltarská úžina jej na západě spojuje s Atlantikem. Na jihovýchodě jej skoro 200 kilometrů dlouhý Suezský průplav pojí s Rudým mořem.
Propojení plánovali již egyptští faraoni. Jejich způsob ale počítal s místními jezery a Egypťané si včas uvědomili, že by takový zásah do krajiny vedl k neplodnosti půdy a nedozírné katastrofě. První podoba průplavu (spojili Rudé moře s Nilem, po kterém se plavili dál) tak byla dokončena až perským králem Dariem I., jehož otec Egypt dobyl.
Izolovanost Středomoří od ostatních vodních ploch způsobuje jen minimální rozdíl přílivu a odlivu. To z něj činí ideální lokalitu pro výletní a poznávací plavby. Moře je charakteristické svou temně modrou barvou. V létě má příjemnou teplotu 20–28 stupňů a koupat se v jižních částech dá i v podzimních měsících.
Azurové moře v italském Bogliascu
Ve Středomoří to žije
Středomořská flóra a fauna je zajímavým mixem druhů. Moře obydlují rozmanité ryby, parmy, mečouni, tuňáci, ale i exotičtější druhy jako žraloci kladivouni nebo ryby z řádu letounovitých. Ty ve velké rychlosti vyskakují nad hladinu a dokážou plachtit vzduchem až několik stovek metrů. Kromě letounů můžete během plavby zahlédnout i delfíny, kteří rádi skáčou z vody a někdy doprovázejí proplouvající lodě.
„Létající ryba“ z čeledi letounovitých
Exotické druhy se ve Středomoří začaly usazovat po stavbě Suezského průplavu, přes který se sem dostaly z Atlantického oceánu. Do té doby vypadala zdejší populace živočichů úplně jinak.
Středozemní moře je domovem nádherných zvířat. A také několika skutečně podivuhodných. Zvláštní druh medúzy, měchýřovku portugalskou, drží těsně pod hladinou pestrobarevný měchýřek, naplněný vzduchem. Její chapadla dosahují délky až 30 metrů a schovávají se mezi nimi drobné rybky, kterým slouží jako ochrana.
Na břeh vyplavená měchýřovka portugalská
Jedním z nejvzácnějších místních druhů je pak tuleň středomořský. Tato extrémně plachá zvířata se často schovávají před nežádoucí pozorností v jeskyních na pobřeží.
Suchozemská fauna je díky stálému podnebí napříč regiony podobná. Výjimkou jsou plazi, jejichž druhové bohatství je soustředěno zejména na východě. Plazům se nejvíce daří v Libanonu, Izraeli a Palestině. Stejné podnebí ale neznamená, že by chyběla rozmanitost. Ať už jde o salamandry, makaky nebo orly, milovníci přírody si ve Středomoří přijdou na své.
Zdravá a lehká kuchyně
Asi každý si vybaví klasické dobroty, jako je italská pizza, řecký salát nebo turecký kebab. Základ typické evropské středomořské kuchyně však tvoří zelenina, ryby a mořské plody. Druhou typickou složkou je samozřejmě olivový olej. Španělsko, Itálie a Řecko tvoří trojici největších producentů olivového oleje na světě. Olivový olej je zdravější než běžné rostlinné oleje a místní obyvatelé tvrdí, že při pravidelné a hojné konzumaci přináší dlouhověkost. A něco na tom možná bude. Některé olivovníky v Řecku jsou více než 1000 let staré a stále plodí.
Olivové háje jsou pro Středomoří typické
Většina zemí nabízí lehkou a chutnou kuchyni, bohatou na zeleninu a ryby. Existují ale místa, kde můžete vyzkoušet až bizarní pochutiny, jako je sicilský sýr „casu marzu“. Jde v podstatě o tradiční italský sýr pecorino, který ovšem prochází poněkud zvláštním procesem. V jistém momentě výroby se kotouč sýra rozřízne a nechá otevřeně stát venku na slunci. Sýr je tak voňavým lákadlem pro mouchy, které do něj nakladou vajíčka. Z těch se časem vylíhnou larvičky, konzumující okolní sýr.
Sýr plný červů chutná prý skvěle
Výsledek jejich trávicího procesu je konečný produkt – „sýr“ casu marzu. Ten se jí nejčastěji s pečivem, samozřejmě s ještě živými larvami uvnitř. Chuť je prý velmi silná, nakyslá, dlouho se rozvíjí a je samozřejmě nenapodobitelná. Pro svou nebezpečnost byl postaven mimo zákon, místní jej ale nadále vyrábějí a pochutnávají si na něm.
Krásné, netradiční, někdy i bizarní
Vedle přírodních a kulinářských zážitků je Středomoří plné úžasných míst. Benátky, město postavené na vodě, jehož architektura dodnes nedává zapomenout na um a důmyslnost jedné z kolébek renesance. Istanbul a jeho dlouhá historie, sahající až do dob Římské říše. Pozůstatky minojské kultury na Krétě v podobě paláce v Knóssu, kde vznikly legendy o Minotaurovi. Sicílie, starobylý ostrov, který v různých dobách ovládali Řekové, Římané, Muslimové a Normané. Vatikán, střed křesťanského světa. Kromě slavných destinací je zde ovšem i mnoho těch méně známých. Ty jen dokonale podtrhují unikátní charakter regionu.
Například na ostrově Chios, v městečku Vrontados, stojí na vrcholcích dvou kopců kostely. Každý rok na Velikonoce se mezi nimi odehrává soutěž, známá pod názvem rouketopolemos, doslova „raketová válka“. Z obou kostelů létají v noci desetitisíce podomácku vyrobených rachejtlí. Cílem je trefit zvonici kostela na protějším kopci. Když je po všem, obě strany se prohlásí za vítěze a celá legrace se může příští rok konat znovu. Tato tradice sahá do dob otomanské nadvlády, kdy se dle místních konala za použití skutečných děl.
Ohňostrojová bitva na ostrově Chios
Štědrost a velkorysý přístup k životu ilustruje nejlépe svátek pořádaný 29. května v italském Riccione. Jmenuje se festa dell’ospitalita‘ a všechny podniky označené oranžovou vlajkou během něj poskytují své služby zdarma. Hotely, bary, kadeřnictví, pláže nebo muzea, taxikáři, městská doprava a spousta dalších. Přitom nedostávají od státu či města žádnou kompenzaci.
