Château de Chenonceau: zámek šesti paní

„Jasný přelud vznášející se ve vzduchu a na vodě,“ prohlásil prý Gustav Flaubert, když navštívil Château de Chenonceau. A každý z 800 000 návštěvníků, kteří sem ročně zavítají, s ním jistě souhlasí.

Hrad a mlýn na počátku

Počátky tohoto útulného panského sídla spadají do 13. století. Tehdy si tu rodina Marques postavila hrad a opevněný mlýn, ale oboje jim poté, co se roku 1411 vzbouřili proti králi, bylo zabaveno a zničeno, takže z původní stavby tu zůstal pouze donjon a vedle něj studna zdobená emblémem této rodiny – chimérou a orlem.

První z řady vlastnic – manželka a milenka

O necelých sto let později koupil pozemek pro svou ženu Catherine Briconnet královský finančník Thomas Bohiere. A právě Catherine je první z řady šesti žen, které zásadně ovlivnili podobu dnešní stavby. Manželé si tu postavili zámeček v italském stylu, který však po její smrti odevzdal jejich syn králi Františkovi I. jako omluvu a splátku „půjček“, které si jeho otec bral z majetku krále.

Syn Františka I. Jindřich II. věnoval zámek své o dvacet let starší milence Diane de Poitiers. Tato obdivuhodná a asi poněkud výstřední dáma se každý den myla, což bylo v té době velmi neobvyklé a extravagantní a nahá plavala v řece Cher.

To jí přineslo výjimečnou kondici i zdraví (její pověstné zdraví dokazuje i fakt, že byla milenkou nejen Jindřicha II., ale již jeho otce). Diana nechala upravit zahrady a postavit most přes řeku, aby mohla na druhý břeh jezdit pěstovat bource morušového. Její portrét ze 16. století je možné dnes zhlédnout v interiéru zámku. Je na něm zobrazena jako Bohyně lovu.

Čtení: Zájezdy do Francie – srovnání a doporučení

Snacha a tchýně – ženy tak rozdílné, jak jen mohou být

Když Jindřich zemřel, jeho zákonná manželka Kateřina Medicejská Dianu velmi rychle ze zámku vystěhovala a nechala zničit všechno, co by ji jen trošku připomínalo. Jako jednu z prvních věcí nařídila změnit po celém zámku vytesané iniciály Diany na své v podobě dvou propletených písmen C. Do zámku se sama nastěhovala a na most nechala přistavět dvě obytná patra. Život si uměla užívat – pořádala tu hony, maškarní bály a dokonce prý i plesy transvestitů.

Po ní připadl zámek její ovdovělé snaše Luise Larraine. Ta byla přesným opakem života si užívající Kateřiny. Luise zámek změnila v rozsáhlou pohřební kapli a v podkroví založila malý klášter. V něm strávila v bílém smutečním rouchu neustále šeptající modlitby celých dvanáct let.

Vzdělané dámy z rodiny Menier

V 18. století připadl zámek Madam Dupin, jejíž potomci jej vlastní dodnes. Tato mecenáška umění tu vytvořila nejslavnější literární salon své doby. Mezi její hosty patřili přední výtvarníci, literáti i filosofové. Za zmínku určitě stojí časté návštěvy Voltaira i fakt, že vychovatelem jejího syna byl Jean Jacques Rousseau, který právě tady napsal svůj slavný spis Emil čili o výchově.

A protože Madam Dupin vycházela dobře i se svými poddanými, byl její zámek ušetřen rabování během Velké francouzské revoluce, a tak se může jako jeden z mála francouzských zámků pochlubit původním intereiérem.

Šestá a zatím poslední dáma spojená s Château de Chenonceau žila v 19. století a jmenovala se Madame Pelouse. Ta se do historie rodinného sídla zapsala rozsáhou rekonstrukcí zámku provedenou s nesmírnou pečlivostí roku 1864 podle původních plánů Thomase Bohiera.

Půvabné interiéry

V současné době zámek není obývaný, ale je zcela k dispozici návštěvníkům. Skládá se ze tří částí. Vpravo za mostem je k vidění věž. Ta pochází ze 13. století a je jedinou připomínkou hradu, který tu stával. Hlavní trakt má tvar čtverce a zdobí jej renesanční věže.

Poslední část byla postavena na mostě překlenujícím řeku. Celé její horní patro zabírá velký sál, který byl svědkem mnoha slavností a plesů. Z interiéru zámku je možné navštívit strážnici zdobenou flanderskými gobelíny z 16. století se scénami ze života na zámku, kapli, kterou zachránila Madam Dupin před revolucionáři tím, že tu zřídila skladiště dřeva, pokoj Diany de Poitiers, pracovnu Kateřiny Medicejské v Zeleném kabinetu, knihovnu s nádherným výhledem na řeku Cher atd. Vynechat by nikdo neměl ani kuchyni umístěnou ve dvou pilířích mostu a především osmnáct metrů dlouhou galerii dříve sloužící jako taneční sál.

Ráj zahradníků a květinářů

Zahrady jsou chloubou každého francouzského zámku, ale Chenonceau má být opravdu na co pyšný. Návštěvník by si měl na jejich prohlídku vyhradit dostatek času. Hned u bývalého donjonu se nachází malá zahrádka Kateřiny Medicejské, kde pět travnatých ploch obklopuje centrální fontánku lemovanou zimostrázem a vše tu září barvami růží, macešek, sedmikrásek, tulipánů, petůnií, begónií a jiřin.

Na druhé straně vstupního mostu je vidět větší zahrada Diany de Poitiers o rozloze 12 000 m². Její střed tvoří původní vodotrysk a projít se tu můžete mezi dokonale sestřiženými keři tisu, brslenu a zimostrázu. Záhony jsou tu dvakrát ročně osazovány třiceti tisíci květinami, mezi nimiž nesmí v závislosti na ročním období chybět narcisy a verveine a všechno naplňují svou vůní bílé růže.

Za života Diany však zahrada vypadala poněkud jinak – tato praktická a nápaditá dáma tu pěstovala artyčoky. Na více než jednom hektaru se rozprostírá Zelinářská zahrada, odkud pochází i květinová výzdoba v zámku. Místní zahradníci se pyšní více než dvaceti odrůdami rajčat a sbírkou paprik z celého světa.

Labyrint, farma, vzácné stromy – nic tu nechybí

Vynechat nelze ani italský labyrint, v jehož středu stojí altánek. Celé bludiště bylo nově zbudováno dle plánů Kateřiny Medicejské a cesta k němu je lemována více než dvěma tisíci dokonale sestříhanými tisy.

Určitě si nenechte ujít ani farmu z 16. století, místo, kde se vážou úchvatné kytice pro výzdobu zámku a Le Jardin Vert, v níž se můžete schovat do stínu mnoha druhů stromů, jako jsou cedry, magnolie, kaštan, španělské jedle, platany, sekvoje, bílá akacie a mnohé další. Posilnit se můžete v bývalých stájích, dnes přestavěných na restauraci, kde lze ochutnat i místní víno.