Víte, že...
Dávné zdejší obyvatelstvo mělo patrně slovanské předky? První stopy osídlení této oblasti sahají do 13. století. Tehdy tu stály statky Lietzow a Casow a osada Glienicke, tedy města, jak název napovídá, se slovanským původem.
To stejné, co je Louvre pro Paříž a Schönbrunn pro Vídeň, představuje Charlottenburg pro Berlín. Největší dochovaný královský palácový komplex v hlavním městě Německa nabízí svým návštěvníkům nepřeberné umělecké poklady i příjemně strávený den.
Zámeček pro krásnou mladou manželku
V 90. letech 17. století nechal kurfiřt Friedrich III., budoucí pruský král Friedrich I., postavit severně od Berlína, tehdy daleko za hranicemi města, letní sídlo pro svoji druhou manželku Sofii Charlotte z Hannoveru. Ta vyměnila tento pozemek za své pozemky u Postupimi. Stavět se začalo roku 1695 dle plánů Johanna Arnolda Neringa a během čtyř let vznikl na místě starého statku zvaného Lietzow malý barokní zámeček Lietzowburg.
Jeho krásná a vzdělaná mladá majitelka sem zvala věhlasné filozofy, vědce a umělce a učinila z něj centrum setkávání intelektuální elity své doby.
Když králi zámek nestačí...
Když se však její manžel stal pruským králem, prostory zámku přestaly stačit nárokům monarchy. Friedrich proto požádal švédského architekta Johanna Friedricha Eosandera o jeho rozšíření tak, aby sídlo bylo vhodné pro přijímání oficiálních návštěv a konání slavnostních událostí.
Eosander dodal zámku mimo jiné nové křídlo a vstupní věž s kopulí, na jejímž vrchu se tyčí socha bohyně Fortuny. I přes svůj název byla původní socha během druhé světové války zničena a dnes je nahrazena kopií.
Bronzová jezdecká socha Velkého kurfiřta na vstupním nádvoří před věží má za sebou také pohnutý osud. Dílo Andrea Schlütera z roku 1697 představuje jednu z nejlepších prací německého baroka. Během druhé světové války měla být ukryta do bezpečí, a tak byla na lodi převážena přes jezero Tigel. Loď se však potopila a sochu vytáhli až roku 1949.
Roku 1703 se přistavělo západní křídlo s oranžerií, v níž je dnes umístěna kavárna, 1746 pak dodal Georg von Konbelsdorf křídlo východní. I přes rozsáhlé úpravy a dostavby tu však král pobýval jen výjimečně.
Místo královského zámku rekreační oblast a „dobrá adresa“
Svůj význam zámek na dlouho ztratil po předčasné smrti Charlotty, jež ve 36 letech podlehla zápalu plic. Na její počest pak byl přejmenován na Charlottenburg.
V 18. století se z okolí zámku stala oblíbená rekreační oblast, zvláště poté, kdy se tu roku 1770 otevřel první zájezdní hostinec. Brzy sem byla protažena trať koňmi tažené tramvaje a velký zábavní park Flora na břehu řeky Sprévy na sebe nenechal dlouho čekat.
V šedesátých letech 19. století se do Charlottenburgu, města vznikajícího kolem zámku, začali stěhovat bohatí obyvatelé Berlína, mezi prvními tu postavil své sídlo Ernst Werner von Siemens, zakladatel firmy Siemens AG. Druhé největší město v Braniborsku pak bylo roku 1920 sloučeno s Berlínem, a tak se z něj stala nová berlínská čtvrť Charlottenburg-Wilmersdorf, snadno dosažitelná městskou dopravou.
Muzeum z opuštěného zámku
Během druhé světové války byl zámek silně poškozen během leteckých náletů a vyžadoval rozsáhlou rekonstrukci. Zničené vybavení bylo nahrazeno nábytkem a dekoracemi z 18. století z jiných pruských zámků.
Dnes je celý muzejní komplex rozdělen do několika nezávislých částí, jako je Muzeum prehistorie a raných dějin, které našlo své místo v původním zámeckém divadle, Muzeum porcelánu v prostorách zrcadlové galerie, vystavující nepřeberné množství porcelánu japonského i čínského, soukromé komnaty Friedricha Velikého a Friedricha I. ve stylu napodobujícím hrdinu pruských vládců Ludvíka XIV.
Za návštěvu stojí i Zlatá galerie Georga von Konbelsdorfa v podobě 42 metrů dlouhého rokokového tanečního sálu s mramorovými zdmi s pozlacenou štukovou výzdobou.
Procházka parkem
Park obklopující zámek navrhl v anglickém stylu Peter Joseph Lenné. Místní vám jistě rádi poví „zaručený“ historický fakt, že když Fridrich Vilém I. nastoupil po rozmařilém panování svých rodičů na trůn, byl na tom finančně tak špatně, že nechal vyrýt všechny okrasné květiny zasázené v parku a na jejich místo zasadil zelí.
V parku se nalézá množství pozoruhodných budov, z nichž k těm nejvýznamnějším patří Schinkelův Pavillon v italském slohu z roku 1825. Ukrývá Schinkelovy náčrty a plány, ale také sbírku porcelánu a obrazy ztvárňující pohled na Berlín 19. století.
Nepřehlédnutelnou stavbou v parku je také Mauzoleum. To bylo postaveno na přání Friedricha Viléma II. roku 1812 pro jeho manželku královnu Luisu. Pochováni jsou tu však i další členové královské rodiny.
