Víte, že...
Chrám svaté Sofie je zobrazen i ve znaku města. Dominuje jeho pravému hornímu rohu.
Chrám Svaté Sofie je velmi významný už proto, že právě podle něj bylo pojmenováno hlavní město Bulharska. Nachází se v Sofii takřka na dohled od slavné katedrály Alexandra Něvského a jedná se o jeden z nejstarších dodnes funkčních kostelů v Evropě. V minulosti sloužil i jako mešita. Byl postavený na základech kostela z doby římského města Serdika, jehož zbytky jsou pod svatostánkem dodnes k vidění.
Hnědá cihlová stavba baziliky nacházející se na dohled od slavné sofijské katedrály Alexandra Něvského se datuje už do dob římského období. Byla však několikrát přestavěna nejen kvůli nutným inovacím, ale také kvůli zemětřesení, které město postihlo v roce 1858. Dodnes si ovšem zachovala původní východní byzantský styl, který se krásně snoubí se západním románským slohem. Jde o největší středověkou stavbu na bulharském území.
Když straší duch Sofie...
Chrámu svaté Sofie vděčí město Sofie za své jméno
V době osmanské nadvlády byl kostel využíván jako turecká mešita. Místní věřili, že v ní v noci straší duch svaté Sofie, dcery Konstantina Velikého. Právě ona je považována za zakladatelku prvního kostela, který v těchto místech stával od 4. století a ze kterého se dodnes zachovala mozaiková podlaha.
Na počest svaté Sofie dali později Bulhaři nové jméno svému hlavnímu městu, známému původně jako Serdika či Sredec. Světice je také patronkou bulharského hlavního města. U příležitosti milénia byla přímo v srdci Sofie na náměstí Largo vztyčena její socha od umělce Georgiho Chapkanova.
Vzrušující starobylost a přítomnost Ivana Vazova
U monumentu neznámého vojína hoří věčný oheň
Interiér trojlodního chrámu s půdorysem řeckého kříže je elegantně jednoduchý. Návštěvníci jsou obklopeni zvláštním klidem a vzrušující starobylostí umocněnou všudypřítomnými byzantskými zdmi. Starobylost je cítit i přes četné přestavby. Po poslední rekonstrukci byl kostel znovu vysvěcen v roce 1930.
Vedle chrámu svaté Sofie se nachází hrob Ivana Vazova, významného bulharského básníka, spisovatele a národního buditele, po němž je pojmenováno i místní Národní divadlo. Umístěním hrobu právě do těchto míst bylo vyslyšeno jeho přání být pohřben uprostřed běžného života „jeho“ lidí. Básníkova socha s knihou v ruce je umístěná v parku opodál.
V parku u chrámu je dále umístěn také památník neznámého vojína věnovaný všem Bulharům, kteří padli za svou vlast. Hoří u něj věčný oheň.
