Víte, že...
Vesničky v oblasti se rozkládají na 12 kilometrech pobřeží? Teprve v roce 1874 je spojila železniční trať mezi Janovem a La Spezia. Zastávky v některých vesničkách jsou ovšem kratší než soupravy vagónů a tak lidé často vystupují v tunelech, které zde protkávají místní skalnaté masívy.
Cinque Terre, oblast hojně navštěvována Italy i zahraničními turisty. Není náhoda, že právě tato část nádherného členitého pobřeží Ligurské riviéry spadá pod organizaci Unesco, jež chrání přírodní světové dědictví. Kouzelná městečka, vypínající se na skalnatých útesech, ze kterých jako by zdánlivě padaly do tyrkysových vod moře, jsou oblíbeným cílem turistů i milovníků trekkingu.
Oblast se rozkládá mezi malým ligurským přístavem La Spezia a poklidným plážovým letoviskem zvaným Levanto. V tomto prostoru bylo v průběhu staletí vystavěno pět kouzelných vesnic, jež jsou precizně vklíněny do několika zátok mezi strmými skalami. Působí dojmem, jako by zde stály odjakživa a patřili do místní přírodní scenérie. Okolní krajina je překrásná a vybízí k nekonečným procházkám, které nabízejí úchvatné výhledy.
Od chudých rybářských obydlí k nekonečným možnostem turistického businessu
Skalnaté západní pobřeží regionu Ligurie nebylo v minulosti zrovna vhodným místem pro osídlení a obživu. Nicméně i tady se místní přizpůsobili přírodním podmínkám a v průběhu věků si začali stavět své domky ve srázech. Každý měl jinou barvu a byl postaven v jiné výšce. Dohromady dnes působí jako přilepená vlaštovčí hnízda v klínu kamenitých útesů. Kraj zde byl vždy drsný a jedinou obživu tak skýtaly dary moře a s pomocí lidské šikovnosti také pěstování vína.
Původní obyvatelé byli tedy právě především rybáři a kultivátoři vinných odrůd vhodných pro tento terén. Kolem svých obydlí zúrodnili půdu a města obklopili terasovitými vinohrady. Jen si to představme.... Výrazně barevné domečky usazené vysoko ve skalách, otevřené zelené okenice, ze kterých mohli shlížet na blankytně modré moře, kde se houpali bíle natřené rybářské čluny.
Mezi domy viselo čerstvě vyprané prádlo, starousedlíci se nahřívali na slunci ve dveřích svého obydlí, kochali se pohádkovými výhledy, hladili přitom místní zatoulané kočky a poklidně usrkávali své jedinečné bílé víno. Vůně mořského vzduchu se mísila s vůní sušících se ryb. Naprostá idylka....dokud toto místo neobjevili turisté! Oblast byla vyhlášena národním parkem a od té doby je pod neustálým přílivem návštěvníků.
V minulém roce zde podle statistik zavítalo okolo 2,5 milionů lidí a tak italské úřady rozhodly, že se do oblasti bude platit vstupné, aby se počet turistů selektoval. Poklidný a stereotypní koloběh života se rázem změnil v prosperující lokalitu plnou kýčovitých obchůdků se suvenýry, množstvím restaurací a uličky se v sezónu zaplnili miliony lidí, jež přišli místní krásy obdivovat!
Městečka, která určitě nevynechat
O kterých městečkách tedy vlastně mluvíme? Pojďme být konkrétní a říci si něco o každém z těchto pokladů!
Čtení: Zájezdy do Itálie – srovnání a doporučení1. Manarola
Tohle město vám vezme dech svými zářivými pastelovými barvami. Na pozadí tmavých skalních útesů se vyjímají domky ve všech hřejivých odstínech. Mírnou převahu zde mají benátská červeň a okrová žluť. Pro svou krásu byla scenérie dokonce využita pro pozadí jedné počítačové hry. Manarola je nejstarší ze všech místních vesniček.
Byla zde tak odříznutá, že její obyvatelé si dodnes podrželi svůj vlastní dialekt, takže jim není možno úplně rozumět, i kdybyste byli v italštině kovaní. Nicméně, jako turisté nepotřebujete příliš komunikovat. Zajděte si s obdivem shlédnout kostel San Lorenzo ze 14. století a zahřejte žaludek místní specialitou, datlovou polévkou, která se zde nazývá zuppa di datteri.
2. Monterosso al Mare
Největší a dnes nejdůležitější vesnice v mikroregionu Cinque Terre schovaná v zálivu na východní straně vybíhajícího mysu Punta Mesco. Žije zde téměř 2000 obyvatel, kteří za to, že se jejich sídlo stalo centrem celého pobřeží, platí daň v podobě stále se rozšiřující rozlohy, mnohde nově vystavěné a zmodernizované. Nová část zde bohužel trochu utlačuje ducha starých časů a krátí její malebnost a půvabnost.
Má také nejširší plážové letovisko pojmenované Fegina, které bohužel navštěvuje mnoho turistů. Zajímavostí jsou monumentální sochy zasazené do místních skal. Stará čtvrť nabízí prohlídku starobylého kapucínského kláštera a středověkého kostela Svatého Jana Křtitele ze 13. století. Za zmínku také stojí fakt, že je město rodištěm významného italského básníka Eugenia Montaleho, jež se proslavil sbírkou Ossi di Seppia (Sépiové kosti).
3. Corniglia
Jediné městečko, které nedisponuje přístavištěm pro lodě. Nicméně i tak je okouzlující. Ční totiž devadesát metrů nad hladinou moře a přístup od vlakového nádraží k pláži je vykoupen klesáním po 382 metrů dlouhém schodišti. Námaha však stojí zato, protože vesnička disponuje asi nejhezčí pláží naprosto přírodního charakteru nabízející navíc své písčité pobřeží také milovníkům nudismu!
Centrum se pyšní několika náměstími, jež jsou celoročně vyzdobeny květinami. Z historických památek stojí za návštěvu malý gotický kostelík zasvěcený svatému Petrovi a za zmínku také stojí skutečnost, že právě do těchto míst Giovanni Boccacio umístil jednu ze svých pikantních povídek svého světoznámého díla - Dekameronu.
4. Riomaggiore
Nejvýchodněji položená vesnička v Cinque Terre bere dech. Pestrobarevné domky vklíněné do strmých svahů čnící nad malebným přístavem jsou vystavěné na různých úrovních. Je to naprostá stavební bizardnost!
Po návštěvě kostela San Giovanni Battista, ve kterém můžete obdivovat vyřezávané Ukřižování od slovutného umělce Maragliana, se můžete vydat úzkými uličkami, kde na suchu kotví rybářské čluny, k nádraží a obdivovat nástěnné malby ukazující těžký místní život a poté vykročit na Stezku Milenců, která vás zavede až do Maranoly.
5. Vernazza
To nejlepší k vidění jsme si nechali na konec... Městečko Vernazza se chlubí jediným přírodním přístavem v celém okolí. Nad ním se vyjímají malebné barevné domečky, jež jsou chloubou nejednoho propagačního katalogu. Celou scenérii korunuje středověký opevněný hrad s mohutným opevněním a strážními věžemi.
Cestou nahoru se proplétáte útulnými úzkými uličkami, nahlížíte do obydlí místních a nasáváte typickou vůni pečených ryb a plodů moře. Na hlavním náměstí nezapomeňte navštívit typický gotický kostel zasvěcený Svaté Markétě z Antiochie se zajímavou osmibokou zvonicí.
Po cestě, po vodě, po železnici, nebo po svých?
Dopravit se do této oblasti můžete vícero způsoby
Existuje několik možností, jak se do vyhlášené oblasti Cinque terre dostat a také několik dalších, jak se zde pohybovat. Všechno má své pro i proti, nicméně rozhodnutí procestovat tuto oblast autem či na motorce opravdu nedoporučujeme. I když městečky vedou silnice, jsou velmi úzké, strmé a plné ostrých zatáček. Za volantem byste si pro samé soustředění, tohle mimořádné místo zcela jistě nevychutnaly. Motorové dopravní prostředky nám mohou být přínosné pro přiblížení se k záchytným bodům, za které můžeme považovat Levanto nebo La Spezii, kde je odstavíme a dále budeme pokračovat jinou z nabízených možností.
Pokud se rozhodnete pro železniční přepravu, zvolte osobní regionální linku, nikoli rychlík. Ten se oblastí jen mihne, a vy byste zahlédli jen krátké záblesky vody mezi jednotlivými tunely, kterými je pobřeží protkáno. Osobní vlaky však zastavují ve všech vesničkách a umožňují tak postupně projít všech pět míst. Na nás turisty, lačnící po poznání, italské dráhy pamatovaly a vymysleli tzv. "Cinque terre Card", jakousi přestupní jízdenku, která umožňuje neomezené cestování mezi všemi pěti městečky a záchytnou stanicí Levantem.
Další z možností, jež ocení zejména nadšenci pohybu, je projít si oblast tzv. po svých, neboli po dobře značených turistických trasách. Samozřejmě je však třeba počítat s dostatkem času a nezanedbat některá nutná opatření, abyste se v létě nespálili či nebyli dehydrovaní. Je vřele doporučováno mít také turistické obutí, protože stezky jsou často příkré a za deště navíc kluzké.
Nejvíce navštěvovanou stezkou je tzv. Sentiero blu, neboli Modrá stezka, jež je označena modrými ukazateli jako trasa č. 2 a má celkově 11 km. Vede však všemi pěti městečky a navíc odkrývá krásné scenérie po celé své délce. Vzhledem ke stoupajícímu terénu je jednodušší vydat se z východu na západ. Celou trasu byste svižnou chůzí měli zvládnout za 6 hodin. Nezapomeňte však na přestávky, na vychutnávání si výhledů i na odpočinkové pauzy v centrech městeček!
Zcela jiný pohled se nám naskytne z mořské hladiny. Krom jednoho z městeček, Corniglia, jež není vybaveno přístavem, je možné uskutečnit okružní jízdu a vždy vystoupit v jednom z přístavů a pak pokračovat do dalšího vesnického klenotu. Lodě jezdí od dubna do října v pravidelných intervalech zhruba osmkrát denně, takže přejíždění mezi městečky je snadné.
Zážitek pro duši i žaludek
Italská gastronomie je pověstná. V oblasti Cinque Terre otázka týkající se jídla nezní: "Co si dnes dáme dobrého?", ale "Čím dobrým dnes začneme?".... Nesmíme zapomínat, že se nacházíme v Ligurii, regionu výtečných plodů moře, chutných bylinek a dostatku zvěřiny. Tradičním pokrmem je pesto, skládající se ze sekané bazalky, piniových ořechů, česneku a nastrouhaného parmezánu.
Rozdrcené a smíchané přísady tvoří základ většiny pokrmů, ať už jako omáčka i lehké dochucení polévek i hlavních jídel. Z ryb jsou typické ančovičky, jež se podávají jako typický předkrm upravený na různé způsoby. První chod, italsky primo piatto je většinou představován těstovinami. V této přímořské oblasti obvykle doplněné plody moře či různými druhy ryb.
Výjimku netvoří chobotnice, mlži, krevety či mušle. Ligurie je také, na rozdíl od ostatních italských regionů, proslulá přípravou polévek. Počínaje těmi, jež mají rybí základ, přes masové a luštěninové variace po speciální s ovocem, jako již výše zmiňovaná datlová supa. Hlavní chod tvoří také různé variace rybích pokrmů nebo masitých variací. Specialitou je místní chléb ochucený rozmarýnem, šalvějí a olivami. Jako dezert si zcela určitě poručte místní pandolce, sladký koláč zdobený ořechy, sušeným ovocem a kandovanou citrusovou kůrou!
Při tom všem však neopomeňte dodržovat pitný režim! Vzpomeňte na neskutečně zbudovaná políčka na příkrých svazích a lopocení se místních obyvatel, kteří pro požitek z vína neváhali obětovat námahu a kultivovali půdu! Lehce zapamatovatelná značka Cinque Terre je jedno z nejlepších ligurských vín. Více známé je však dezertní víno se složitým názvem Sciacchetra, jež se vyrábí z hroznů, jež se nechávají uschnout na čerstvém vzduchu až do pozdního podzimního času. Chuť je nezapomenutelná! Velmi sladká, podobná rozinkám a silně alkoholická! Cin cin e alla salute in Liguria!
