Japonsko je císařstvím, které se pyšní několika zajímavými superlativy. „Země vycházejícího Slunce“ je totiž v současné době jediným císařstvím na světě a dynastie, z níž japonský císař Akihito pochází, je celosvětově nejstarším vládnoucím rodem. A aby toho nebylo málo, Akihito je prý potomkem samotných bohů…
Japonská vládnoucí dynastie svůj původ odvozuje od bohyně Slunce, Amaterasu, jejímž přímým potomkem měl být první japonský císař Džimmu. Tense stal zakladatelem dodnes vládnoucí dynastie v roce 660 př. n. l. Současný císař Akihito by tedy měl být v pořadí již 125. japonským císařem vzešlým ze stejného rodu.
Chaos ve vládcích: císař, šógun, nebo snad regent?
Úctu k tradici rodu, který vládl už sedm staletí před narozením Krista, trochu narušuje fakt, že v onom dlouhém toku japonských dějin byli zdejší císaři jen zřídkakdy vykonavateli faktické moci. Často za ně vládli nejrůznější regenti nebo vojenští vládcové, kterým se tu říkalo šóguni. A když nevládli šóguni, vládli pro změnu regenti šógunů. Zkrátka takový vládcovský chaos.
To se změnilo až v relativně nedávné minulosti, na konci 19. století. V roce 1868 poslední šógun rezignoval a odevzdal veškerou moc do rukou císaře Mucuhita (známého také pod jménem Meidži). Ve stejném roce se sídlo císaře přesunulo z tradičního Kjóta do dnešního hlavního města, Tokia.
Zde japonský císař s rodinou sídlí dodnes. Jeho domovem je Císařský palác, známý také jako Kókjo, který stojí uprostřed rušného a zběsilým tempem pulzujícího centrálního Tokia a většinou představuje jednu z prvních zastávek v itinerářích návštěvníků města.
Domov současného císaře: stavba z 20. století stojící na místě starobylého hradu
Současná budova císařského paláce stojí na místě, kde stával impozantní edský hrad, hlavní sídlo japonských šógunů – v době, kdy Tokio ještě nebylo Tokiem a neslo název Edo. Původně zde stávala pevnost ze 14. století, kterou šóguni v 16. a 17. století přestavěli tak, že se ve své době dokonce jednalo o vůbec největší hrad na světě.
Když císař Meidži přesídlil z Kjóta do Tokia, nechal na místě starého hradu postavit nový dřevěný palác. Ten však lehl popelem během amerického bombardování Tokia za druhé světové války. Domov současného císaře je tedy sice postaven v tradičním stylu, ale ve skutečnosti se jedná o moderní stavbu postavenou z železobetonu v roce 1968.
Prohlídky ostře střeženého Císařského paláce: téměř nadlidský úkol
Vzhledem k tomu, že palác obývá císařská rodina, nejsou jeho interiéry běžně otevřeny veřejnosti. Výjimku tvoří pouze dva dny v roce – den císařových narozenin (23. prosince) a pak 2. leden, kdy palác otevírá své brány v rámci novoročních oslav.
I v případě, že se v některý z těchto dvou dnů ocitnete v Tokiu, rozhodně nebude nijak jednoduché se do paláce dostat. Tisíce lidí čekají v zimě několik hodin, aby alespoň na chvíli zahlédli jinak „zakázané“ prostory.
O něco snazší je zúčastnit se některé z oficiálních prohlídek prostor kolem paláce. Ani na tyto prohlídky se však nedostanete úplně snadno, probíhají totiž pouze jednou či dvakrát denně a zájem o ně je vskutku obrovský. Rezervaci je třeba provést 1–2 měsíce před plánovanou návštěvou prostřednictvím oficiálních webových stránek Správy císařské domácnosti (Imperial Household Agency).
Nevýhodou je také to, že prohlídky jsou v nabídce pouze v japonštině, ovšem zpravidla je možné získat aspoň anglickou brožuru nebo audio-průvodce.
Císařské náměstí a Východní zahrady: součást palácových pozemků, kterou si můžete prohlédnout
V případě, že se na prohlídku paláce nedostanete, uvidíte jej jako většina běžných návštěvníků pouze zvenčí. Navíc pouze jeho část, protože komnaty, které obývá císařská rodina, jsou skryty v západní části celého areálu za hustým porostem.
Nejlepší výhled se vám naskytne z tzv. Císařského náměstí. Kdysi si na tomto místě stavěli své paláce nejvěrnější přívrženci vládnoucích šógunů, ale tyto budovy byly po přesídlení císaře z Kjóta do Tokia strženy. Z tohoto prostranství budete mít nejen ten nejlepší možný výhled na Císařský palác, ale také si užijete pohled na půvabný dvouobloukový kamenný most Nidžúbaši, který tvoří hlavní vchod do paláce.
Právě zde si návštěvníci Tokia dělají takřka povinné fotografie. Volně přístupné jsou návštěvníkům tzv. Východní zahrady Císařského paláce (Higaši Gjoen), které byly veřejnosti zpřístupněny v roce 1968, tedy v době, kdy byla postavena současná budova paláce.
Zde uvidíte některé z mála pozůstatků edského hradu – především vodní příkop a několik zachovalých strážných věží z poloviny 17. století. Hlavní vstup do zahrad tvoří brána Óte-mon, která je sice pouhou replikou ze 70. let 20. století, ale stojí na místě, kudy se původní branou kdysi procházelo do starého hradu. Ve Východních zahradách panuje poklidná atmosféra, takže jsou ideálním místem k procházkám, odpočinku a načerpání energie.
Park Kitanomaru: relaxace a muzea
Navštívit můžete také půvabný park Kitanomaru (Kitanomaru-kóen), který leží na severní straně pozemku Císařského paláce. Dříve to bývalo cvičiště hradní stráže. Dnes je park mimo jiné domovem několika zajímavých muzeí.
V budově z červených pálených cihel, v níž byla dříve ubytovaná palácová garda, dnes sídlí tzv. Galerie řemesel (Kogeikan). Ta je součástí Tokijského národního muzea a budete v ní moci obdivovat nejrůznější umělecké objekty, jako keramiku, lakované nádobí, panenky nebo hrnčířské výrobky.
Skutečně prvotřídní sbírky můžete obdivovat v Národním muzeu moderního umění (Kokuritsu kindai bijutsukan). Stálá expozice zahrnuje díla předních japonských umělců 20. století, ale také zahraničních malíře, jako Pablo Picasso. V muzeu se také konají velké výstavy západních umělců. V minulých letech zde proběhla např. výstava děl Edvarda Muncha nebo Henriho Matisse.
Především děti pak jistě zaujme Muzeum vědy (Kagaku gijutsukan), betonová budova, v níž se malí i velcí návštěvníci mohou interaktivní formou dozvědět například to, jak vlastní silou vyrobit elektřinu.
Kromě muzeí stojí v parku také hala bojových umění Nippon Budókan, která zde byla postavena ku příležitosti konání olympijských zápasů v judu v roce 1964. V současné době se zde pořádají nejen zápasy bojových umění, ale také nejrůznější koncerty a kratší výstavy.
