Když se řekne Irsko, vybaví se divoká nespoutaná příroda, zelené louky s pasoucími se ovečkami a určitě také Mohérské útesy. Ty jsou symbolem Irska, stejně jako pivo Guinness nebo typická temperamentní irská hudba. Útesy, táhnoucí se v délce 8 kilometrů, tvoří část pobřeží Atlantického oceánu v hrabství Clare.
Monumentální je nejen jejich délka, ale i výška. V nejvyšším bodě skály dosahují 214 metrů. V této výšce ční kolmo z pod hladiny oceánu. Pojďme se postavit na jejich vrchol, rozhlédnout se do dáli, nechat čerstvý vítr šlehat nám do tváře a rozjímat nad schopnostmi Matky přírody. Nad miliony let, po které zde útesy stojí jako němý svědek času, a nad osudy těch, kteří pod nimi proplouvali.
Původ názvu
Mohérové nebo Mohérské útesy, v originále Cliffs of Moher. Co tento název vlastně znamená? Teorií je několik, ale nejčastěji se uvádí, že slovo „moher“ pochází ze staré gaelštiny a znamená „rozbitá pevnost“. Podle archeologických výzkumů se v oblasti Hags Head v 1. století našeho letopočtu opravdu pevnost nacházela, do dnešních časů se však nedochovala.
Jak jsou útesy staré?
Když se postavíte na vrcholek útesů a pořádně si tuto masu kamene, kolmo čnějícího z vod Atlantiku, prohlédnete, uvědomíte si, že to není jednolitá masa, ale spíše mnoho vrstev poskládaných na sebe. Předpokládá se, že útesy vznikly před více než 300 miliony let. Tehdy tato oblast vypadala úplně jinak.
Ani světadíly tehdy nevypadaly tak, jak je známe. Namísto toho byl jeden superkontinent zvaný Pangea, ze kterého se postupně jednotlivé světadíly oddělily. Dnes jsou Irsko a Velká Británie dva oddělené ostrovy s Irským mořem mezi nimi, s nejširším bodem 190 kilometrů. Vždy tomu tak ale nebylo. Na konci doby ledové s výrazným oteplením se zvýšila hladina moří a pevnina byla zaplavena.
Čtení: Zájezdy do Irska – srovnání a doporučeníA jak útesy vznikly?
V místě, kde jsou dnes útesy, tekla obrovská řeka, která se vlévala do moře. Podnebí zde bylo teplé, až subtropické. Díky záplavám se písek, hlína a další sedimenty z pevniny postupně v ústí řeky usazovaly, řeka se rozšiřovala a v průběhu milionů let se zformovaly tyto útesy.
V jednotlivých vrstvách je možné najít i zkameněliny vodních živočichů, kteří žili před desítkami milionů let. Byly to právě střídající doby ledové a meziledové, posuny obrovských mas ledu a vody, které útesy „vysochaly“ do dnešní podoby. A tento proces zdaleka není u konce, působením větru a mořské vody probíhá eroze, která postupně ze skal kousek po kousku ukusuje. Za pár desítek milionů let tady možná zbudou už jen ojedinělé kamenné formace.
Kde útesy najdeme?
Útesy tvoří 8 kilometrů pobřeží od vesnice Doolin po kamennou formaci Hags Head nedaleko městečka Liscannor. Nejlepší způsob, jak si útesy vychutnat, je projít se po turistické značené cestě, která nad útesy vede. Začít můžete právě z Doolinu, který překypuje pravou irskou atmosférou. Snad v každé hospůdce večer zní tradiční živá hudba.
Dobrodruzi zase původně rybářskou vesničku vyhledávají jako základnu k průzkumu tajuplných jeskyní. Dodnes byly prozkoumány chodby o délce více než 50 kilometrů a byl nalezen nejdelší stalaktit na severní polokouli měřící 7,3 metru. Turistická cesta vedoucí po útesech má délku 13 kilometrů a terén není složitý.
Samozřejmostí je však dobrá obuv, povrch je nezpevněný, a také větru a deštivzdorné oblečení. Irské počasí je nevyzpytatelné a západní pobřeží je zvlášť divoké. Na útesech to potom platí dvojnásob. Odměnou vám však budou nádherné výhledy na útesy, oceán, Galwayský záliv a Aranské ostrovy. Trasa se dá projít v závislosti na počasí za půlden až den.
Hags Head
Název kamenné formace na vrcholku Mohérských útesů znamená v překladu „hlava čarodějnice“. Má připomínat hlavu ženy, která se dívá směrem do moře. K místu se váže legenda vyprávějící o čarodějce Mal, která se zamilovala do irského hrdiny Cú Chulainna. Mladý a krásný hrdina však její city neopětoval a snažil se jí utéct.
Čarodějka se však nechtěla jen tak lehce vzdát, a tak mladíka pronásledovala na každém jeho kroku. Hrdina utekl až sem, na divoké, bohem zapomenuté pobřeží, kde myslel, že jej Mal už nenajde. To se ale mýlil. Nakonec využil právě rozeklaných kusů skal čnějících z moře, po kterých se dostal pryč.
O stejné se pokusila i zamilovaná Mal, která však nebyla tak obratná jako legendární hrdina, uklouzla a její tělo se rozbilo o útesy. Kamenná formace na vrcholku útesu má zamilovanou dívku připomínat, jak zasněně hledí do dáli za svým uprchlým milým. Nedaleko se nachází také strážní věž, která byla vybudována v období napoleonských válek.
Nejvyšší bod útesů
V průběhu 18. a 19. století bylo pro mnoho mladých britských šlechticů rodinnou tradicí v rámci vstupu do dospělého života tzv. kavalírská cesta. Po studiích na univerzitě se vydali po evropských metropolích, kde studovali historii a umění, ale důležité bylo i poznání vlastní země.
V itinerářích nechyběly ani Mohérské útesy a jejich nejvyšší bod. Ten se dnes nazývá O'Brians Tower. Podle vyhlídkové věže, která zde byla roku 1835 postavena na popud irského politika Cornelia O'Briana, který byl potomkem dávného irského velekrále Briana Bóru z 11. století. Říká se o něm, že v mnoha svých názorech předběhl dobu.
Vyhlídková věž vzhledem připomíná středověkou pevnůstku, její význam byl ale čistě dekorační a sloužit měla jen jako vyhlídka. Předpokládal totiž, že v budoucnosti se bude jednat o oblíbené turistické místo. To se i vyplnilo. Dnes ročně útesy navštíví přes 1,5 milionu návštěvníků.
Vraky lodí
Moře pod útesy je velmi zrádné, ať už kvůli kamenům a skalám pod hladinou, nebo kvůli silným proudům. Málokterý kapitán a námořník si tedy do blízkosti útesů troufne. Není divu, existuje velké množství příběhů a legend vyprávějících o lodích, které se do stínu útesů omylem dostaly a ztroskotaly.
Roku 1588 se vydala slavná španělská Armada, největší loďstvo své doby, na vojenskou výpravu proti Anglii. Anglická královna Alžběta I., především díky svému admirálu Siru Francisi Drakeovi, však španělské loďstvo doslova rozprášila. Mnohé ze zbylých lodí, kterým se podařilo uprchnout, však ztroskotaly.
Jako například San Esteban a San Marcos, na kterých se utopilo okolo 700 námořníků. Místní říkají, že dodnes za bouřlivých nocí je ve větru slyšet praskání stěžňů a křik vyděšených Španělů.
