V nejjižnějším cípu britských ostrovů, na západ od velkých měst, leží nejřídčeji osídlené anglické hrabství Cornwall. Geograficky oddělený od zbytku země si zachoval své keltské tradice, nedotčenou přírodu a své magické kouzlo. Lidé tu jsou součástí krajiny, v níž žijí, a legend, které ovlivňují jejich život. A jsou hrdí na svou námořní minulost.
Zdejší Keltové si uchovali svůj jazyk až do 18. stol. Kornština patří do skupiny keltských britanských jazyků a velkou část své slovní zásoby sdílí s bretonštinou a s velštinou. Tento pro nás zcela nesrozumitelný jazyk nikdy nepoužívalo velké množství mluvčích a v současné době mluví podle statistik tímto jazykem 2 % populace.
Pašeráctví jako výnosný zdroj obživy
Hospoda Jamaica známá z románu Daphne du Maurier
160 kilometrů útesů a skalnatých zátok s jeskyněmi a systém klikatících se říček umožnily rozvoj pašeráctví, které se stalo po mnoho století hlavním zdrojem příjmů místních obyvatel. Zmínky o pašeráctví v Cornwallu jsou dohledatelné v literatuře od 12. stol. Největšího rozkvětu však tato činnost dosáhla ve století sedmnáctém. Tehdy stát potřeboval zvýšit příjmy kvůli výdajům na války proti Francii a Americe, a proto zvýšil daně z alkoholu, čaje, tabáku a dalšího luxusního zboží.
Nejznámějším místem spojeným s pašeráctvím je bezesporu Jamaica Inn. V opuštěných vřesovištích Bodmin Moor to dříve bývala široko daleko jediná stavba, takže poskytovala ideální útočiště pašerákům, vedeným hostinským Jossem Merlynem. Ti na lodích, které navedly na útesy, pozabíjeli námořníky a zboží schovávali právě v tomto hostinci.
Hrůzostrašné příběhy spojené s Jamaica Inn vylíčila ve stejnojmenné knize spisovatelka Daphne du Maurice a dle této předlohy je roku 1939 zfilmoval anglický režisér Alfred Hitchcock. Do dnešních dnů je tato budova funkční a slouží jako hotel. Za noc tu host zaplatí kolem 3000 Kč a ti, kdo si chtějí opravdu užívat děsivého génia loci, si vybíraji nejstrašidelnější pokoj č. 4.
Bohaté podzemí
Romantické pozůstatky z těžby hliníku jsou tyto staré doly
Hlavním oficiálním ekonomickým zdrojem v tomto kraji však byla po tisíciletí těžba nerostných surovin, především cínu a mědi, následně pak stříbro. Předpokládá se, že se tu těžit začalo kolem roku 2150 př. n. l. Existují dokonce teorie, podle nichž jediným důvodem, proč Římané kolonizovali Británii, byly místní zásoby cínu. Těžba však nepřežila 20. stol. a poslední důl s názvem South Crofty ukončil činnost roku 1998.
V současné době je Cornwall jedním z nejchudších hrabství a jednou ze čtyř oblastí ve Velké Británii, které dostávají dotace z Evropské unie. Z tradice těžby vychází i vlajka Cornwallu. Černý podklad představuje uhlí a bílý kříž na něm je symbolem cínu. Poetičtější a filozofičtější teorie však tvrdí, že se jedná o zobrazení světla pravdy zářícího skrze temnotu zla.
Čtení: Zájezdy do Anglie – srovnání a doporučeníZáklad stravy? Hutné a výživné jídlo
Cornish pasties bylo původně jídlo horníků
S těžkou prací mužů v dolech také souvisí nejpopulárnější místní jídlo – cornish pasty (cornwallské pirohy). Jedná se o půlkruhový koláč poměrně výrazné chuti, který bývá naplněn bramborami, cibulí, tuřínem či masem. Toto jídlo mělo zajistit dostatek energie pro těžce pracující v podzemí. Nosili ho na těle, čímž ho udržovali teplé až do doby oběda.
Zvláštní tvar tohoto pečiva vychází z bezpečnostních opatření. Při jídle se horníci směli dotknout pouze jeho skládaného okraje, protože jejich ruce byly kontaminované jedovatými zplodinami z dolů. Tento okraj se nejedl a horníci ho nechávali v odlehlých částech dolu, aby si naklonili důlní skřítky.
Jelikož je Cornwall jako poloostrov obklopen ze tří stran mořem, součástí místního života byl vždy rybolov, takže Cornwallané konzumují více než 40 druhů mořských živočichů. I toto odvětví však prochází krizí kvůli evropským směrnicím regulujícím rybolov.
Cornwallská specialita, cream teas
Zásadní je také spor Cornwallanů a Devoňanů o správnou podobu Cream Tea. Všichni říkají, že právě jejich verze tohoto pokrmu je ta správná. Základem je samozřejmě kvalitní čaj s kapkou mléka (ideálně od jerseyského plemena krav). K němu jsou vždy podávány čerstvé bochánky, zvané scones. Ty se pečou z másla, mouky a trochy kypřícího prášku a jsou poměrně hutné a suché.
Na ně se však maže domácí jahodový džem a nejdůležitější složkou je clotted cream. Je to vlastně velmi, velmi, velmi hustá a tučná smetana, až skoro máslo. Nejmenší povolený obsah tuku v tomto výrobku je 55 %, průměrně však dosahuje 64 %.
A právě tyto dvě suroviny jsou předmětem sporů mezi Cornwallem a vedlejším Devonem: jedni dávají na rozkrájený scone prvně marmeládu a poté clotted cream, druzí to dělají obráceně. Ať už si vyberete devonskou či cornwallskou verzi, představuje tato dobrota pohromu v životě dietáře – jedna porce přesahuje několikadenní množství doporučované množství energie. Ale stojí za to!
Krásný rám obrazu, z nějž vyřízli plátno
Cornwall nabízí úžasné pobřeží – nádherné scenérie, rozeklané útesy, pláže s jemným pískem a půvabné rybářské vesničky. Život je tu díky mírnému klimatu pohodový a příjemný. Turisté hojně navštěvují nejzápadnější bod Anglie Land´ End, rodiště bájného krále Artuše Tintagel, ostrov St. Michael´s Mount, pobřežní městečko St. Ives, The Hoe v Plymouth, amfiteátr Minack Theatre shlížející ze strmého útesu na modravé moře a mnoho dalších.
Naproti tomu vnitrozemí je na první pohled nevlídné, nehostinné a ponuré, i když svá kouzla mají i nekonečná vřesoviště (kde například hledal Alfred Hitchcock inspiraci pro svůj horor Ptáci). Proto se místní vláda snaží nabídnout a propagovat nové turisticky zajímavé cíle mimo dosah moře.
Bývalé doly byly dány na seznam, který předložila vláda k možnosti zapsání do seznamu světového kulturního bohatství UNESCO, a roku 2012 byla za finanční podpory 35 milionů liber ze státní loterie otevřena stezka, která spojuje technicky zajímavá místa v tomto hrabství, přičemž se stále pracuje na zachování a opravení některých dolů.
Nejvíce nadějí se však v současné době vkládá do Projektu Eden. Toto botanické veledílo se nachází na místě bývalého kaolinového lomu. Pro vlastní výzkumný a vzdělávací biologický program jsou tu postaveny zvláštní budovy, které připomínají golfový míček. Turisté si tu mohou prohlédnou dva biotopy – jeden tropický a druhý středozemní – projít mohou deštný prales, džungli, čeká je i procházka korunami stromů či kolem vodopádů. Za 13 let fungování se z něj stalo nejnavštěvovanější místo v Cornwallu.
Cornwall je ideálním místem pro život, pro turistiku i pro život. Zvláště Středoevropan tu pochopí zcela jiné rozměry bytí. A možná tu společně s Brity bude chtít strávit podzim svého života. Anebo jen tak občas přijet znovu nabrat energii z tohoto zvláštního poloostrova. A třeba objevit své sny.
