V Istanbulu si vyberete z mnoha druhů dopravy a nejspíše je i na vlastní kůži vyzkoušíte. Není totiž rozumné se pohybovat na větší vzdálenosti pěšky. Přece jen se nacházíte ve městě čítajícím více milionů obyvatel, než má celá naše republika, takže pochopíte, že přeprava z jednoho konce města na druhý, dá zabrat.
Většina dopravních prostředků se vyznačuje přeplněností, takže si musíte dát pozor na své kapsy a peněženky. Nicméně cestovat s tolika Turky zároveň, to je jeden z neotřelých zážitků, na které se nezapomíná.
Pokud se jako turisté pohybujete po centru města, vystačíte si s kolejovou dráhou či velkými taxi zvanými dolmuş. Opravdovým zážitkem jsou pak lanové dráhy či přeprava trajektem po Bosporu. Ale na větší vzdálenosti se hodí spíše velké městské autobusy, vlaky či klasické taxi. Většina turistů ale skončí u linky tramvaje T4, jelikož ta spojuje veškeré památky a zajímavosti v historickém centru města.
Autobus
Autobusy provozují buď soukromé společnosti, nebo společnost, kterou vlastní město zvaná IETT. Rozdíl je pouze v barvě autobusů. Ty modrozelené jsou soukromé. Červenomodré, zelené nebo červené jsou linky IETT. Není problém se za slušné peníze dostat z jednoho konce Istanbulu např. do centra města. Z hlavního autobusového nádraží, tedy otogaru, vás sveze mnoho linek. Stačí si vybrat.
Hlavní otogary jsou v Istanbulu dva, na evropské straně je to Esenler a na asijské Harem. Na otogarech si zakupujete jízdenky v kancelářích rozesetých kolem nástupišť v jednotlivých budovách. Pokud vyrazíte z jiné stanice, většinou uvidíte u zastávky malou budku, která slouží jako bufet a prodejna jízdenek zároveň. Zde si můžete koupit jízdenku. Je ale třeba znát směr a přesný název stanice, aby vás prodejce poslal k příslušnému číslu autobusu. Více k jízdnému a typům jízdenek viz níže.
Dolmuş
Tzv. dolmuşe někteří je označují jako obří taxi
Mezi další městské autobusy se řadí tzv. dolmuşe. Dolmuş není typický městský autobus, jelikož jsou provozovány většinou soukromě. Někteří je označují jako obří taxi. Nicméně je vždy poznáte podle velikosti a bílé barvy. Tyto jednoduché, řekněme minibusy, jsou rychlou a pohodlnou přepravou na menší vzdálenosti. Nemají většinou ani zastávky. Spíše se na jednotlivých trasách na dolmuş mává jako na taxi a jednoduše nasednete. Je poměrně složité se vyznat v tom, kolik máte řidiči zaplatit za trasu, kterou ujedete. Takže mu jednoduše na konci své cesty dáte nějaké drobné peníze a on si vybere, kolik je potřeba. Zbytek vám bez problémů vrátí zpět.
Výraz dolmuş znamená přeplněný a tento dopravní prostředek opravdu potvrzuje své jméno. Doprava je to přeplněná, ale o to více zážitků z ní máte. V létě se dokonce jezdí s otevřenými dveřmi kvůli větrání, což není vůbec bezpečné, ale o to více dobrodružné. Jediné, co je na dolmuşi trošku nepohodlné, je počáteční nasedání. Pokud totiž pojedete z první stanice, musíte si počkat, než se takový autobus naplní cestujícími. Až poté se vyráží. Řidič si totiž vydělává sám na sebe, takže je pro něj nejvýhodnější vyjet s plným autobusem. Jak dlouho na naplnění budete čekat, se ovšem neví.
Čtení: Zájezdy do Turecka – srovnání a doporučeníTrajekty
Mořské autobusy – deniz otobüs
U lodní dopravy je třeba zmínit tzv. mořské autobusy – deniz otobüs. Je to rychlejší varianta trajektu, ale pro méně cestujících. U trajektů převažuje výhoda přepravy více cestujících najednou, což ale také skýtá nebezpečí krádeže osobních věcí. Další variantou je rychlotrajekt, který jede 55 km/h. Záleží na vás, jestli potřebujete uspořit čas nebo jste spíše vybrali tento druh dopravy jako zároveň vyhlídkový dopravní prostředek. Přejezdy trajekty nebo mořskými autobusy trvající asi dvacet minut umožňují krásný výhled na Bospor. Tras na výběr je spousta, pro turisty je doporučena trasa Eminonu – Kavaklar.
Metro
První podzemní dráha tzv. Tünel vznikl již v roce 1875 a byla kolejová. Na ni navázala moderní linka metra na stranu evropskou a poté taky na stranu asijskou podmořským tunelem Marmaray pod Bosporem. Dnes jsou jednotlivé linky metra číslovány od M1 po M5 a každá má svou barvu. Velmi užitečná je jižní linka, která spojuje část města s letištěm Atatürk.
Kolejová doprava
K ní se řadí linky městské železnice, tramvaje moderní i historické a lanové dráhy. Jedna z nejvyužívanějších a nejznámějších je zmiňovaná linka T4, kterou využijete jako turisté pro dopravu mezi historickými čtvrtěmi města, částí Sultanahmet a částí Taksim. Doprava tramvají je využita především v oblasti Zlatého rohu, kde vedou její linky. Vzhledem k tomu, že potřebuje dráhu, je omezená a na větší vzdálenosti jsou využívány autobusy nebo metro.
Jízdné
Nákup jízdenek pro hromadnou dopravu v Istanbulu
Je více způsobů, jak ho zaplatit. Buď si jednoduše koupíte jízdenku v některém ze stánků na nástupištích autobusů nebo ve stáncích s novinami a tabákem, existují i automaty na drobné. Jízdenka je platná v autobusech IETT. V soukromých autobusech platíte u řidiče hotově. Někdy mají tyto autobusy i průvodčího, který účtuje jízdné v průběhu cesty. Další možností, pro ty, kdo chtějí používat hromadnou dopravu na více než jeden den, je si pořídit slevový čip AKBIL (což znamená ve zkratce „výhodná jízdenka“). Její hlavní výhoda spočívá v tom, že ji využijete na veškeré druhy městské dopravy.
Jedině v síti soukromých linek neuspějete, všude jinde ale ano, což znamená linky metra, místní trajekty, podzemní vlaky, tramvaje a autobusy. Také je výborná, pokud cestujete ve skupině. Lze ji totiž označit tolikrát, kolik je počet cestujících a navíc i pamatuje na přestupy, které jsou levnější než samotná jízda. Čip si na začátku pobytu koupíte kdekoliv u stanic místní dopravy nebo ve stáncích jako jízdenku, zde si ji můžete i průběžně dobíjet a nakonec před odjezdem z Turecka ji jednoduše na stejném místě můžete vrátit a oni vám vrátí nevyčerpané peníze zpět.
Taxislužba
Taxi poznáte jednoduše podle žluté svítící stříšky na střeše auta s nápisem taksi. Pronajmout si taxi je nejvýhodnější volba vzhledem k rychlosti přesunu z místa A do místa B. Navíc vás samozřejmě zaveze přesně tam, kam chcete a na to, že se chcete projet bývalým hlavním městem země, zaplatíte poměrně málo peněz. Nicméně tak jako v každém velkém městě, je třeba si dát pozor, aby vás taxikář neobral o peníze jednoduše proto, že trasu poněkud prodlouží. Vy to nejspíše nepoznáte a zapnutý taxametr mu bude dávat za pravdu v požadované částce. Proto je nejlepší se informovat předem u svých delegátů nebo průvodců, pokud máte tuto možnost a ověřit si, na kolik by vás daná cesta vyšla.
Můžete také zkusit říct řidiči, že máte na trasu tolik a tolik peněz a požádat ho, jestli vás tam doveze. Smlouvá se všude, a i když to není legální, vyplatí se to zkusit. Dejte si pozor, aby vám řidič nenaúčtoval padesátiprocentní příplatek za noční jízdu, na kterou má právo až od půlnoci do šesté hodiny ranní. Ještě jeden detail, když budete přejíždět přes Bospor, měli byste zaplatit mýtné. Auta mají zabudovaný čip, který si platbu stáhne, což ale pro vás znamená, že vám ji taxikář bez upozornění naúčtuje k ceně jízdy.
