Jednu z nejslavnějších a nejnavštěvovanějších památek ve Španělsku najdete na úpatí pohoří Sierra de Guadarrama, 50 km severozápadně od Madridu, uprostřed nádherné krajiny. V mohutném žulovém komplexu se nalézá královský palác, klášter, hrobka rodu a jedna z nejlepších renesančních knihoven. Poznejte s námi blíže palác, jenž byl v době renesance vůbec největší španělskou stavbou!
Jak probíhala stavba obřího komplexu?
Budova byla postavena v rekordním čase
Stavbu nařídil král Filip II. Podle legendy Filip zvítězil nad francouzskou armádou u San Quentinu (severně od Paříže), kdy byl v této bitvě zbořen kostel zasvěcený sv. Lorenzovi, což Filipa, který byl velmi zbožný, moc mrzelo, a proto se rozhodl ve Španělsku vystavět monument, který by byl tomuto světci zasvěcen a zároveň by sloužil jako hrobka jeho otce Karla V. a dalších španělských vládců, čímž by zabil dvě mouchy jednou ranou.
V r. 1561 skoupil pozemky a začalo se stavět. Aby mohl být komplex postaven, muselo být nejprve srovnáno se zemí několik vesnic. Nejprve byl postaven klášter jeronymitů, což byl mocný řád působící pouze ve Španělsku. Celý komplex byl postaven v letech 1563–1584 podle projektu Juana Bautisty de Toledo, kterého později překonal jeho pomocník, architekt Juan de Herrera.
Stavba byla postavena na tu dobu v rekordním čase. Má obdélníkový půdorys s věžemi v rozích a na první pohled působí přísně, ale harmonicky. Je postavena v tzv. herrerovském stylu, což znamená, že zde zanechal svůj rukopis architekt Herrera.
V pozdějších letech byl komplex rozšířen pro potřeby královské rodiny, dvora i služebnictva. Filip II. si přál, aby komplex sloužil současně jako klášter, kde by mohl žít jako mnich. Pozdější vládci vedli daleko méně asketický způsob života, a tak se palácové komnaty rozrostly, a především zkrásněly.
Budova je určena hned k několika účelům: královská rezidence, bazilika, knihovna, královská hrobka, klášter a dnes i muzeum, ve kterém jsou takové skvosty, jako jsou díla Bosche, El Greca, Veronése, Tiziana, Tintoretta, Carracciho, Velázqueze a Ribery.
Co jste možná nevěděli...
Stavba leží ve vysoké nadmořské výšce
Pro zajímavost několik údajů, podle kterých si uděláte obrázek o monumentálnosti tohoto komplexu: budovy jsou postaveny na 33 000 m², fasáda zabírá 207 m, je tu 88 fontán, 16 nádvoří, 1 200 dveří a neuvěřitelných 2 673 oken.
V zimě tady může ležet i sníh, protože se nacházíme v nadmořské výšce 1 028 m n. m.
Nad vchodem je socha svatého Vavřince s nástrojem svého umučení – s grilovacím roštem, tento světec byl totiž upečen zaživa. Dokonce celý areál připomíná půdorysem grilovací rošt.
Čtení: Zájezdy do Španělska – srovnání a doporučeníInteriér – přehlídka umění známých mistrů
Interiér stavby má co nabídnout
1. Knihovna (Biblioteca)
Knihovna, to je překrásný sál s policemi, které navrhl Juan de Herrera. Ladí s celou místností a s nástěnnými malbami od Tibaldiho a jeho žáků (představují 7 svobodných umění). Celkem knihovna obsahuje 45 000 knih z 15. a 16. stol. a 5 000 arabských, latinských a kastilských rukopisů.
Součástí expozice je např. Osobní deník sv. Terezy, dílo sv. Augustina z 5. stol., chvalozpěvy Alfonse X., arabské rukopisy, florentské planetárium z r. 1572 demonstrující pohyb vesmírných těles a svědčící o tom, jak byl Filip II. fascinován vědou a astronomií. Možná vás udiví, že jsou knihy postaveny opačně, hřbetem dovnitř, důvodem je lepší konzervace těchto vzácných děl.
2. Královské nádvoří (Patio de los Reyes)
Toto nádvoří má název podle 6 soch králů Izraele na průčelí baziliky. Nalevo stojí škola, napravo klášter, obě instituce slouží svému účelu dodnes.
3. Bazilika (Basílica)
Bazilika tvoří jádro paláce a okouzluje svými 45 bočními kaplemi, je trojlodní, apsida přesahuje na západě čtvercový půdorys, čímž tvoří jakousi rukojeť pomyslného roštu. Budova je robustní, ale harmonická. Hned u vchodu je netradiční plochá klenba nad kostelními lavicemi (dílo Juana de Herrery), která není ničím podepřena. Také hlavní oltář je dílem Juana de Herrery.
Dalším dílem je monumentální socha Krista z bílého carrarského mramoru od Benvenuta Celliniho z r. 1576, kterou sem přinesli dělníci z Barcelony na vlastních bedrech. Je to jediný nasvícený objekt v bazilice. Když se hodí mince do automatu, stane se zázrak: celý hlavní oltář se rozzáří. Stropní fresky jsou dílem Lucy Giordana.
Východní konec patří italským umělcům, sochy pocházejí z dílny otce a syna Leona a Pompea Leoniových, kteří vytesali také dvě skupiny postav – Karla V. (prosícího, při pohledu k oltáři nalevo) s rodinou a Filipa II. (naproti Karlovi) s jeho třemi ženami, chybí pouze Marie Tudorovna. Zvenčí můžeme obdivovat krásnou centrální kopuli a dvě věže, které se tyčí nad klášterem.
4. Nádvoří evangelistů (Patio de los Evangelistas)
Nádvoří lemují arkády, které jsou pokryty freskami ve svěžích barvách, které vytvořil zejména Pelegrin Tibaldi koncem 16. stol. Součástí arkád je velkolepé hlavní schodiště kláštera.
Nahoře se vznáší pompézní stropní freska od Lucy Giordana (1632–1705), která oslavuje habsburskou monarchii. Na stěnách se nacházejí další Tibaldiho fresky.
5. Sakristie a kapitula (Sacristía y Salas Capitupares)
Zde se ukrývají největší poklady celého komplexu, malby mistrů z 15.–17. stol., např. olejomalby Tiziana (Poslední večeře), Velázqueze, Tintoretta, Hieronyma Bosche (Španělé mu říkají El Bosco: Kristus nesoucí kříž a Trnová koruna), El Greca (Sv. Petr) a Josého Ribery (Svatá trojice). Stropy zdobí propracované fresky z 80. let 16. stol. ze života Krista.
6. Královská hrobka (Panteón Real)
Královská hrobka je podzemní kaple nacházející se pod kostelem. Schodiště je zdobeno tmavým mramorem, což vystihuje ponurou atmosféru místa, je lemované jaspisem a zlatem. Barokní hrobka s osmiúhelníkovým půdorysem pochází ze 17. stol., byla realizována za panování Filipa III. pod vedením architekta Goméze de Mora.
Odpočívají tu téměř všichni španělští panovníci od Karla I. až po soudobé panovníky. Chybí zde pouze Filip V., který je pohřben v paláci La Granja (nedaleko Segovie) a Ferdinand VI., který je pohřben v Madridu. Panovníci jsou uloženi ve skvostných pozlacených hrobkách z tmavého mramoru, ve 4 patrech, uprostřed sálu se sarkofágy je velký Krucifix, dílo Pietra Tacca.
Králové a Isabela II. jsou uloženi na jedné straně, jejich manželky na druhé straně. Nad vchodem je samostatná místnost Pudridero Real, kde byla těla zhruba 20 let vystavena přirozenému rozkladu, aby mohly být do hrobek uloženy jen kosterní ostatky.
7. Hrobka infantů (Panteón de los Infantes)
Zde jsou uloženi členové královské rodiny, kteří nikdy neusedli na trůn, a královny bez dědiců. Hrobka levobočka Dona Juana, nevlastního bratra Filipa II. a vítěze v bitvě u Lepanta, je honosnější než královské hrobky.
8. Sál bitev (Sala de las Batallas)
Sál bitev je podélná galerie lemovaná řadami obrazů, které zachycují významné bitvy ze 17. stol. Jedná se o mimořádně velkou síň s okny na třech stranách a starými mapami. Místnost je pojata didakticky a s prestiží, hodnou středověké bitevní velmoci. Celá jedna zeď je věnována bitvě u Higueruela, kterou vedl Juan II. proti granadským Maurům.
Zajímavé je, že jsou zde zachyceny nejen taktické podrobnosti, ale také krásné detaily oblečení a zbraní, čímž se obraz stává výborným dokumentem, který nás seznamuje s podrobnostmi bitev, které byly sváděny v pozdním středověku.
Jsou zde i další bitvy, např.: ta u Azorských ostrovů, spojená s přechodem Portugalska pod španělskou nadvládu, nebo bitva u San Quentinu. Kuriózní sluneční hodiny vykládané v podlaze u jižního okna udávají „sluneční přesný čas“. Vytvořili je Wedlingen a Baumgarten r. 1755.
9. Královské komnaty (Salones Reales)
Královské komnaty jsou překvapivě strohé. Nacházejí se zde prosté komnaty Filipa II. včetně ložnice, kde r. 1598 zemřel. Odtud Filip II. vládl svému rozsáhlému království. Ložnice krále a jeho ženy Isabely Clary Eugenie vyzařují skromnost svých majitelů.
Malé prostory, jež kontrastují s komnatami, které obývali Bourboni, odrážejí přísnost a křesťanský duch. Z lůžka Filipa II. byl vidět hlavní oltář kostela, což králi dovolovalo účastnit se mše, i když byl nemocen.
Návštěvníky uchvátí krásné dřevěné dveře, dílo habsburského řezbáře, dále udiví přítomnost velkého množství náboženských předmětů: krucifixy, pozdně gotická Madona z francouzské slonoviny od Carracciho, scény ze života Krista atd.
10. Bourbonský palác (Palacio de los Borbones)
V severovýchodním křídle paláce se nacházejí noblesnější královské komnaty Filipových následovníků. Mimo jiné zde zaujme sbírka tapiserií, výrobků madridské královské továrny. Je zde řada tzv. Zlatých gobelínů z r. 1502 a také mohutný El Grecův obraz „Umučení sv. Matouše“.
11. Nová muzea (Museos nuevos)
Téměř všechny umělecké sbírky Escorialu byly přemístěny do muzea Prada. Zbývající kusy jsou vystaveny v prostorách Nových muzeí.
12. Muzeum architektury (Museo de Arquitectura)
Muzeum architektury vystavuje úžasnou sbírku architektonických nákresů, plánů, modelů a ukázek tesařských metod, které se používaly při budování paláce, jsou zde krásné klenuté stropy.
13. Muzeum malířství (Museo de Pinturas)
Najdeme zde zajímavý obraz El Greca „Utrpení sv. Mauricia“, což je obraz, který poslal malíř králi na zkoušku, zda ho přijme jako dvorního malíře. Filipovi II. se obraz nelíbil, ani styl ani kompozice, typické pro díla El Greca.
Zaplatil malíři za obrazy, ale nepřijal ho. Místo něho ke své škodě přijal mnohem méně známého italského malíře Rómula Cincinata. V muzeu můžete obdivovat italská, španělská a vlámská mistrovská díla.
Ostatní budovy v areálu aneb živé dějiny
1. Princův neboli Dolní zámeček (Casita del Príncipe, Casita de Abajo)
Princův neboli Dolní zámeček se nachází v zahradách Jardines del Príncipe pod klášterem (východně od kláštera). Je to zámeček, který postavil architekt Juan de Villanueva, nejslavnější španělský architekt éry neoklasicismu, v 18. stol. v dobách Karla III., speciálně pro prince následníka. Je v něm umístěna sbírka obrazů od Giordana, Goyi a jiných mistrů.
2. Infantův neboli Horní zámeček (Casita del Infante, Casita de Arriba)
Infantův neboli Horní zámeček leží ve svahu kopce, z něhož je báječný výhled na celý Escorial. Je to menší budova než Casita del Príncipe, sloužila k rekreačním účelům, např. se zde konaly koncerty.
Zámeček postavil také architekt Juan de Villanueva v 18. stol. Zde se učil na zkoušky i současný španělský král Juan Carlos.
3. Kostel v El Escorialu
Kostel v El Escorialu má podobný vzhled jako klášter, rovněž je postaven ze žuly, má stejné věže a kopule. Podoba je logická, je to další dílo Juana de Herrery.
4. Křeslo Filipa II. (Silla de Felipe II)
Křeslo Filipa II. je místo ve skále, kde měl Filip II. oblíbenou vyhlídku a odkud pozoroval, jak pokračuje stavba jeho sídla. Je to sice daleko, ale stojí to za to, je odsud nádherná vyhlídka na celý komplex.
5. Údolí padlých (Valle de los Caídos)
Údolí padlých je Frankův monstrózní pomník obětem občanské války. Nachází se 9 km severně od El Escorialu. Byl postaven v letech 1940–1959. Tyčí se zde gigantický žulový kříž vysoký 150 m, který spatříte již z velké dálky. Lanovka vás doveze k základně kříže, odkud je krásný výhled na okolní hory.
Dále se zde nachází bazilika vytesaná přímo do skalního masivu, která připomíná spíš bunkr. Má impozantní rozměry, byla větší než bazilika sv. Petra v Římě, takže ji papež odmítl vysvětit, prostor musel být zmenšen pomocí mříže, aby k vysvěcení vůbec došlo. Stavba je dílem Frankových válečných zajatců.
Sám generál Franko je pohřben u oltáře. V poslední době španělská vláda jedná o jeho exhumaci a přesunu jeho ostatků. Je to pro Španěly velice citlivé téma.
