Ačkoli mnoho lidí na celém světě má bohužel Němce spojené s nacionalismem, který ve 30. a 40. letech minulého století vyvrcholil nacismem, tento národ byl v minulosti velmi tolerantní. Vzpomeňme např. na Čechy, kteří v období tvrdé rekatolizace uprchli jako evangelíci právě do Německa. Tehdejší pruský král jim dokonce povolil zakládat české vesnice.
Obecně jsou Prusové nechvalně proslulí svými výboji po Evropě, ale v Postupimi naleznete i holandskou čtvrť, která byla postavena pro holandské řemeslníky, aby se zde cítili jako doma. Dalším takovým příkladem je i francouzská čtvrť, ve které sice už taky francouzskou menšinu nenajdeme, ale nějaké pozůstatky francouzské kultury ano.
Jedním z příkladů je Francouzský kostel, který se nachází v blízkosti náměstí Bassinplatz, jež bylo v minulosti jakousi neoficiální hranicí mezi německou a francouzskou částí města.
Kostel v centru města
Jedná se o kostel, jenž je spravovaný reformovanou církví, která patří do skupiny protestantských církví. Nachází se na ulici Charlottenstrasse téměř na náměstí Bassinplatz v samém centru Postupimi. Ve městě naleznete velké množství kostelů, převážně evangelických (protestantských), které obecně nejsou tak velkolepé a honosné jako katolické svatostánky.
Hlavním architektem kostela byl Němec Georg Wenzeslaus von Knobelsdorff, který se podílel i na stavbě budovy berlínské opery a zámku Sanssouci. Zajímavé je, že tento architekt zemřel ve stejný den, kdy byl Francouzský kostel oficiálně předán francouzské menšině. I když historie této historicky významné stavby sahá do poloviny 18. století, vlastní budova je relativně nová, protože kostel byl na konci II. světové války poškozen.
Historie stavby
Původní kostel nechal vystavět pruský král Fridrich Veliký v letech 1751–1753 jako dárek místní komunitě, což byli francouzští protestanti. Měl připomínat římský Pantheon, a jak bylo v tehdejší době zvykem, architektonicky se přibližoval antice. Staveb tohoto typu naleznete na území bývalého Pruska relativně mnoho. Podstatou výstavby bylo ukázat světu, že pruská politika je velmi tolerantní ve vztahu k imigrantům a věřícím různého vyznání.
První francouzští protestanti přišli na území dnešní Postupimi kolem roku 1685 na základě mimořádně tolerantní politiky tehdejšího pruského krále Fridricha Viléma. Nejprve k modlitbám využívali místní kapli. Teprve až Fridrich Veliký chtěl tuto kapli využívat pro soukromé modlitby, nechal místním francouzským protestantům postavit reprezentativnější místo pro jejich modlitby.
Problematickým obdobím pro kostel byly napoleonské války, kdy budovu obsadila francouzská kavalérie, která ji využívala pro ustájení koní. Poté byla na počátku 19. století nutná rekonstrukce, která probíhala až do 30. let tohoto století. Na obnově památky se podílel i slavný architekt Friedrich Schinkel.
Další pohromou byl rok 1945, kdy byla při silném bombardování téměř zničena celá francouzská čtvrť. Samotná budova kostela však zcela zdemolována nebyla, v porovnání s nejbližším okolím z tohoto bombardování kostel vyšel relativně dobře.
Po válce, kdy Postupim připadla bývalému Východnímu Německu, byl kostel po dlouhou dobu zavřený. K zatím posledním úpravám došlo po opětovném sjednocení obou částí země v 90. letech minulého století. V současné době kostel slouží jak věřícím, tak i veřejnosti, neboť se zde konají různé společenské události.
Čtení: Zájezdy do Německa – srovnání a doporučeníSloupová předsíň jako v antice
Jedná se o oválnou budovu s půdorysem v nejdelším místě cca 21,5 metru a v kratším úseku oválu cca 17 metrů. V jižní části naleznete sloupovou předsíň, ve které se budete cítit jako v antické budově. Zajímavá je i střecha pokrytá měděnou vrstvou s kopulí, která ale na první pohled působí ploše. Jedná se o zajímavou stavbu, kdy nejvyšší bod kopule jen velmi nevýrazně převyšuje vlastní budovu.
Vzhledem k tomu, že se jedná o protestantský kostel, není oltář nijak zvlášť vyzdobený a nenaleznete zde ani žádné malby či kříže. Interiér je celkově velmi chudý, pouze při vstupu vás přivítají dvě velké pískovcové sochy představující dobročinnost a naději. Velkou historickou hodnotu však mají barokní varhany z roku 1783.
