Když už jste na některém z Kanárských ostrovů, stojí za to naplánovat si návštěvu ještě aspoň jednoho sousedního ostrova. Z Lanzarote se nabízí hned několik možností: na severu malinký „Roztomilý“ ostrůvek La Graciosa (velké R je správně, ostrůvek se tak opravdu jmenuje, graciosa v překladu znamená roztomilý) nebo na jihu buď další z menších ostrůvků Isla de los Lobos (to pro změnu v překladu znamená Ostrov vlků), nebo větší Fuerteventura (což by se dalo volně přeložit jako Velké štěstí).
My se dnes podíváme právě na Fuerteventuru. A ten dnešní výlet bude stát rozhodně za to! Ostrov Fuerteventura je vyhlášený svými překrásnými plážemi, ale má co nabídnout i nám, kteří nemáme zájem jen o relax, ale chceme to tu prozkoumat skrz na0skrz.
Malý ostrov s poklidnou koloniální atmosférou, krásné vyhlídky, překvapivá zákoutí, historická městečka, zajímavá krajina vymodelovaná sopečnou činností v minulých staletích, písečné duny, přívětiví obyvatelé, kteří se s vámi rádi dají do řeči – to vše je Fuerteventura!
Brázdit vlny mezi ostrovy...
Projedeme si severní a střední část ostrova, kde se nacházejí ta nejzajímavější místa. Mezi jednotlivými ostrovy brázdí Atlantik trajekty několika místních lodních společností. Pro nás cizince je to trošku dražší než pro místní, kteří se pohybují mezi ostrovy pravidelně a je to pro ně tak běžné jako pro nás nasednout na autobus a jet třeba do práce. Takže se vesele prohánějí napříč celými Kanárskými ostrovy vlastním vozem, jako by se nechumelilo. Pro nás je to ale atrakce!
Vzdálenost mezi Lanzarote a Fuerteventurou, což je asi 14 km, zvládne náš trajekt zhruba za půl hodinky. Jen pro zajímavost, mezi ostrovy se můžete přesunout i letecky, je to jeden z nejkratších letů vůbec, trvá 11 minut. Ale nemějte strach, i ta půlhodina na trajektu strašně rychle uteče, protože je pořád na co se dívat.
Nejdříve se pokocháme výhledem na vzdalující se Lanzarote, pak budeme míjet ostrůvek Isla de los Lobos a nakonec začneme nedočkavě vyhlížet břehy Fuerteventury.
Vesnička La Oliva – něco pro romantiky
Malý romantický kostelík ve vesničce La Oliva.
Vylodíme se v Corraleju, toto přístavní město si ale prohlédneme až nakonec, až budeme čekat na zpáteční trajekt. Nejdříve se vydáme prozkoumat vnitrozemí. Naše první zastávka bude v malebné vesničce La Oliva, která dostala jméno (jak asi tušíte) od divokých olivovníků, které tu dříve hojně rostly.
Toto místo nacházející se v úrodné nížině bylo osídleno již před příchodem Španělů. Dnes je známé především tím, že zde sídlil vojenský velitel ostrova (španělsky coronel, tedy plukovník), který měl na chod celého ostrova značný vliv. Dodnes můžete navštívit jeho dům, jenž je ukázkou toho, jak zde v té době žili dobře situovaní vojenští hodnostáři.
V 19. století byla funkce „plukovníků“ zrušena a La Oliva ztrácí význam ve prospěch současného hlavního města, a možná i proto se tu tak krásně zachoval původní historický ráz městečka.
Čtení: Zájezdy na Kanárské ostrovy - srovnání a doporučeníKrálové-bojovníci a jiné skvělé vyhlídky
Vyhlídka se dvěma místními králi-bojovníky také stojí za návštěvu.
Další bod programu jsou dvě překrásné vyhlídky, na které se moc těším. Jednou mi nějaký cizinec řekl, že my Češi jsme posedlí vyhlídkami, že potřebujeme na všechno koukat z výšky, že je to naše úchylka! Asi měl pravdu. V mém případě teda určitě. Jen jsem do té doby netušila, že to vlastně není normální, že to tak nemají všichni, že je to asi opravdu určitá forma úchylky. Pokud tedy trpíte stejnou úchylkou jako já, tyto dvě zastávky vás rozhodně nezklamou.
První vyhlídka se nachází v jednom z nejvyšších bodů ostrova, v nadmořské výšce asi 700 m n. m. Multifunkční budovu s dechberoucími výhledy postavil známý lanzarotský umělec César Manrique, kterému jsem se podrobněji věnovala v nedávném článku o Lanzarote.
Na druhé vyhlídce na nás kromě výhledů do fuerteventurské krajiny čekají obří sochy dvou místních historických osobností – králů Guise a Ayose, po kterých získala tato vyhlídka své jméno. Tito králové vládli na přelomu 14. a 15. století, každý jedné půlce ostrova. Vzájemně spolu neustále soupeřili a válčili, což je vyčerpalo natolik, že poté podlehli invazi Normanů, kteří sem připluli v roce 1402.
Dnes nám tuto historii připomínají sochy obou králů, kteří se tu majestátně tyčí, spoře oděni, ve válečném postoji z výšky tiše střeží celý kraj. A navíc jsou celkem ochotni si s vámi zapózovat na selfíčko, tak proč toho nevyužít?
Fauna a flóra překvapivě v ruinách kláštera
Romantické ruiny kláštera najdete v bývalém hlavním městě Betancuria.
Nyní míříme do vnitrozemí, do bývalého hlavního města Betancuria. Ale nejdříve se vypravíme za kamenným pamětníkem zašlé slávy – nedalekým klášterem, respektive k tomu, co z něj zbylo. Není to daleko a je to příjemná procházka místní přírodou, při které můžeme obdivovat místní flóru. Mě zaujala třeba naše známá a oblíbená pokojovka tlustice, která tu ve volné přírodě dorůstá velikosti keře a zrovna byla celá obsypaná drobnými bílými kvítky.
Rozvaliny bývalého kláštera jsou zajímavou zastávkou, stojíme uvnitř, nad hlavou, tam kde kdysi bývala střecha, se nám klene azurové nebe, všude se rozprostírá klid a mír. Příroda se pomalu ale jistě dere dovnitř, aby pohltila zbytek stavby, na zbylém kamenném zdivu se vyhřívá ještěrka, která nás pozoruje svými bystrými očky a diví se, kde jsme se tu v jejím teritoriu vzali a co tu chceme. Prostě romantika každým coulem.
Bývalé hlavní město Betancuria
Bývalé hlavní město. Takto vypadalo v celé své kráse.
Po romantické vsuvce v podobě procházky ke klášteru už míříme do centra města, tedy spíše městečka. Betancuria je jedno velké překvapení! Úžasné místo, upravené dlážděné uličky, zrestaurované historické domky, rozkvetlá zákoutí, všude plno zeleně a kvetoucí nádhery, překrásné výhledy do krajiny, na každém rohu příjemná stinná kavárnička, ani jsme si mezi nimi nemohli vybrat, ve které si dáme něco dobrého. Nakonec jsme dokonce našli jednu s česky mluvící obsluhou!
Po příjemném občerstvení jsme navštívili zdejší kostelík, který uvnitř skrývá malé muzeum, a ještě jsme absolvovali povinné foto u místních skulptur: při vstupu do města tu mají vesničanku obklopenou kozami a vyrábějící vynikající tradiční kozí sýr a na druhé straně městečka je socha dalšího typického místního obyvatele – oslíka.
Ostatně, pokud máte chuť na zdejší kozí sýr, můžete ho ochutnat v malé sýrárně přímo tady ve městě. Poklidná atmosféra tohoto historického městečka nás doslova pohltila a vůbec se nám odtud nechce, ale čas běží a máme před sebou ještě další porci zajímavých míst.
Současné hlavní město berte „z letadla“
Ještě než se dostaneme ke slavným dunám na severu ostrova, projedeme si současné hlavní město ostrova. Ani tu nezastavujeme, není totiž důvod. Není tu nic moc k vidění.
Zajímavý je snad jen název, původně se toto město jmenovalo Kozí přístav (Puerto de Cabras), což asi místním nepřipadalo dost reprezentativní. Vzhledem k tomu, že se jedná o hlavní město ostrova, tak ho přejmenovali na Růžencový přístav (Puerto de Rosario), což už zní o poznání lépe. Ani kozy tu už po ulicích neběhají tak jako dřív.
Nekonečné duny písku Dunas de Corralejo
Písek všude, kam se podíváš aneb zdejší slavné duny „Dunas de Corralejo“.
A teď nás čekají nekonečné duny v přírodní rezervaci Dunas de Corralejo nedaleko stejnojmenného města. Pro nás suchozemce je to úchvatná podívaná. Jak to nejlépe popsat? Nádherné azurově modré moře, všudypřítomný větřík česající vodní hladinu do malých úhledných vlnek, blankytná obloha, sem tam romantický mráček a nekonečné hory bílého písku… Asi nejkrásnější je to tady v podvečer, když se slunce sklání k západu, stíny se pomalu prodlužují a písek se třpytí zlatavými odlesky posledních slunečních paprsků.
Nenecháme si ujít malou romantickou procházku. Procházka tímto písečným mořem je trochu náročná, boříme se, písek nám křupe pod nohama, kdo má delší rozpuštěné vlasy jako já, zalituje, že si nevzal nějakou pokrývku hlavy nebo aspoň čelenku, vítr mi na hlavě dělá docela zajímavé kreace, skrz které občas nevidím na krok.
Na koupání to tu sice v této době moc není, ale aspoň máme čas pokochat se nádhernými panoramaty a uměním kiterů (to jsou ti dobrodruzi, kteří z dálky vypadají, jako kdyby běhali po vodní hladině a marně honili stan, který jim právě uletěl).
A na závěr klasika: promenáda, obchůdky a něco na zub
Corralejo – to jsou zlatavé duny, rušné prázdninové letovisko a přístav na severu ostrova.
Kruh se uzavírá. Z dun míříme zpátky do Corraleja, kde jsme ráno náš výlet začali a kde ho také ukončíme. Ještě než nasedneme na trajekt, který nás odveze zpět na Lanzarote, máme trochu času, abychom si toto přímořské letovisko prohlédli z blízka. Na místní poměry je to živé městečko plné barů a hospůdek lákajících k posezení a ochutnání místních specialit.
Nejlepší je vybrat si některou na pobřeží s výhledem na přístav, abychom se při gastronomických experimentech mohli kochat krásnými výhledy. Ještě proběhneme místní hlavní promenádu vedoucí napříč centrem města, nahlédneme do pár obchůdků, abychom si odtud odvezli nějaký ten suvenýr, pak se nalodíme na trajekt a už nás čeká cesta zpět na Lanzarote. Na palubě se ještě naposledy otočíme, abychom mohli zamávat vzdalujícímu se ostrovu a zavolat do vln: „Adiós, Fuerteventuro!“
Poznávejte svět, poznávejte sebe!
