Furlansko-Julské Benátsko: Itálie šmrncnutá Slovinskem i Rakouskem

Furlansko-Julské Benátsko (Friuli-Venezia Giulia) je italský region, kde je Itálie tak trochu jinou Itálií a sousedské vlivy Rakouska a Slovinska jsou v některých jeho částech i hrdě převažující. Platí to třeba v hlavním městě regionu – v Terstu – dynamickém přístavním městě, jež bylo po více než 500 let spojeno s habsburskou monarchií. Vydáme se do míst, která vás dost možná mile překvapí…

Terst (Trieste) je bezpochyby jedním z největších (nejen turistických) magnetů regionu. Významné kosmopolitní přístavní město je plné honosných paláců, obchodní duch v něm sálá ze všech stran, nechybí mu „pláž“ u Jaderského moře i spousta jedinečných podniků, kde si lze pochutnat na výborné kávě, mořských plodech i štrúdlu. 

I mimo hlavní město ovšem Furlansko-Julské Benátsko nabízí spoustu zajímavých míst. Příjemným bonusem k jejich navštívení může být fakt, že nejsou tolik turisticky zprofanovaná jako jiné italské lokality, a navíc to do regionu z České republiky není daleko. Leží totiž hned za rakouskými hranicemi. 

Miramare, zámky a jadranské pobřeží 

Habsburský zámek Miramare nedaleko Terstu

Furlansko-Julské Benátsko má hory i pláže, táhne se od Alp až k Jadranu. A právě na pobřeží Jaderského moře byl na skalisku vystavěn i zámek Miramare s parkem plným exotických rostlin. Nechal si ho postavit vévoda Maxmilián a býval tak habsburskou rezidencí. 

Nedaleké Duino je přístavním a zároveň lázeňským městem, které se rovněž pyšní stejnojmenným zámkem s cimbuřím. V minulosti sloužil knížatům Thurn a Taxis. Na počátku 20. století v něm žil spisovatel Rainer Maria Rilke, který zde napsal Elegie z Duina. 

K nejvyhledávanějším letoviskům kraje patří Lignano Sabbiadoro či Grado. Kdo by se chtěl osvěžit v Jaderském moři přímo v Terstu, nechť zavítá do čtvrti Barcola. Mluvit o zdejší pláži je ovšem trochu nadsazené: ve skutečnosti se jedná o vybetonovaný kus pobřeží. V podstatě se tu leží na plážovém lehátku či prostěradle i na chodníku. 

Kras a Kras 

Grotta Gigante - jedna z největších turistům přístupných jeskyní na světě

Oblast je mimořádně bohatá na geomorfologické poklady, rozmanitou vegetaci, vodopády, vodou formovaná údolí i krasové jeskyně. Zdejší krasová oblast dokonce dala vzniknout geologickému pojmu „kras“. 

Kras, italsky carso, je obecně řečeno oblast tvořená mnoha horskými skupinami se stejným geologickým složením. Kras se také jmenuje tímto způsobem tvořená oblast na pomezí Itálie a Slovinska v oblasti Terstského zálivu. A právě ta stojí za obecným používáním slova kras. 

Na italské straně Krasu jako magnet k návštěvě láká Grotta Gigante – Obří jeskyně. Její hlavní prostora, označovaná jako Velká kaverna (Grande Caverna), je vysoké téměř 100 m. I její šířka je úctyhodná. A právě obrovské rozměry kaverny stojí za jejím zapsáním do Guinnessovy knihy rekordů. Až se do jeskyně vydáte na prohlídku stalaktitů a stalagmitů, připravte se na skutečnost, že průměrná teplota se v ní pohybuje kolem 11 °C a uvnitř je téměř 100% vlhkost. 

Čtení: Zájezdy do Itálie – srovnání a doporučení

Furlanské Dolomity a jejich zvonice 

Campanile di Val Montanaia - symbol Furlanských Dolomit

Pohoří Dolomity je rozeklanou „korunou Itálie“, táhnoucí se severem země přes regiony Benátsko, Trentino-Alto Adige i Furlansko-Julské Benátsko. Furlansko-Julské Benátsko přitom má proč být na přítomnost masivů na svém území patřičně hrdé. Furlanské Dolomity jsou divoké a vyhledávané skutečnými milovníky horských túr v čisté ryzí přírodě, stranou veškerého (i turistického) ruchu. 

Jejich symbolem je Campanile di Val Montanaia. Jak název napovídá, tento štíhlý kamenný útvar připomíná zvonici (campanile). Někdy se mu říká i Grido di Pietra – Výkřik z kamene. Stojí osamoceně a dostat se k němu vyžaduje vhodnou pohodlnou obuv a patřičnou zdatnost. Jeho vrcholek je přístupný jen horolezcům. 

Borghi: krása italských městeček 

Ďáblův most v Cividale del Friuli

Itálie je plná malých podmanivých městeček – tzv. borghi. Nejinak tomu je v regionu Furlansko-Julské Benátsko. Všechna lákají k prozkoumání. Jedním z tipů, kde začít, může být Cividale del Friuli. Jen si to představte: okouzlující domky různého stáří a stavu, úzké kamenné uličky, až pohádkově zelená řeka a přes ni prastarý Ďáblův most, kterým se vstupuje do centra města. 

Ďáblův most (Ponte del Diavolo) se jmenuje podle ďábla, který podle legendy pomohl místním nezkušeným obyvatelům most přes prudkou řeku postavit, ovšem jen pod podmínkou, že si následně vezme duši prvního, kdo přes most přejde. Na místní si ale nepřišel. Vychytrale nechali přes most přejít psa, duše všech obyvatel tedy zůstaly bez úhony. 

Venzone se řadí k nejhezčím italským městečkům tohoto typu (borghi). Bylo založeno na důležité obchodní stezce mezi Jaderským mořem a Alpami. Dnes tudy prochází cyklotrasa spojující italské Grado s rakouským Salzburgem, tzv. Ciclovia Alpe Adria Radweg. A je to především město „voňavé“: je totiž domovem levandule. Nezavítat tady do jednoho z mnoha obchůdků s levandulí a všemi souvisejícími produkty by byl hřích. 

Atmosféru Furlanska i Benátska nejlépe nasajete v Pordenone. Zde už ovšem v honosnějším duchu než v prostých borghi. Městské centrum je plné barů a kaváren, cukráren a elegantních obchodů a láká k procházkám s nákupním i uměleckým zaměřením. 

Jedinečnost ucítíte v městečku Palmanova, zapsaném i na seznamu UNESCO. Jiné takové ve světě nenajdete. Město bylo navrženo tzv. od stolu a jeho půdorys má hvězdicovitý tvar. Příjemná je procházka podél opevnění plného monumentálních bran i na centrální náměstí, protože v Palmanově více než kde jinde platí, že právě k němu se všechny městské cesty sbíhají. 

Univerzitní město Udine lze mezi borghi zařadit jen velmi obtížně: žije tu téměř 100 000 obyvatel. O tom, že město přes 400 let držely a ovládaly Benátky, vypovídá například řada památek, vystavěných ve stylu benátské architektury. Na hlavním náměstí uvidíte starou radnici, známou jako Loggia dei Lionello s hodinovou věží, připomínající baziliku sv. Marka v Benátkách. 

Gastronomická tečka 

Santuario del Monte Lussari pod zimní peřinou

Tečkou na závěr může být Santuario del Monte Lussari – svatostánek poblíž Tarvisia. Ten je totiž jedním ze symbolů regionu. Působivá je poutnická cesta z Tarvisia, která k němu vede, tzv. Sentiero del Pellegrino. Klikatí se mezi stromy a pozvolna stoupá směrem ke svatyňce. Kdo by nechtěl zvolit tuto cestu, může se svézt lanovkou, jejíž výchozí stanice se nachází v Camporossu. 

A co (sladká) tečka gastronomická? Zavřete oči a představte si plody a produkty moře i hor, přidejte pikantní koření a výrazné aroma, pomyslete na dlouhou tradici vídeňských sladkostí i ještě starší umění Keltů zpracovávat vepřové maso. 

K tomu si vybavte příjemné teplo, které doprovází pití destilátů… a otevřete oči: právě jste se ocitli před slavnostně prostřeným stolem regionu Furlansko-Julské Benátsko.