Gentský oltář: poklad světového umění

V gentské katedrále svatého Bavona se nachází jeden z největších uměleckých pokladů v Evropě – tzv. Gentský oltář s motivem Klanění Božímu Beránku od bratrů van Eyckových. Jeho barvitá historie a umělecký význam by vydaly na rozsáhlou knihu a rozhodně by to nebyl nudný příběh.

Gentský oltář vznikl ve středověku, v roce 1432 – tedy v době, kdy většina dnešní Belgie spadala pod Burgundské vévodství. Oltář tedy brzy oslaví své šesti set leté narozeniny a to, že se dodnes těší takové pozornosti, je důkazem věčné hodnoty tohoto uměleckého díla.

Proč vlastně oltář vznikl?

Původně však oltář neměl být ničím neobyčejným – jeho zhotovení si objednal gentský občan Joos Vijd s manželkou Alžbětou pro rodinnou kapli v jednom gentském farním kostele. Vijd tehdy zřejmě vůbec netušil, jaké slávy toto dílo později dosáhne. A je na něm navíc zvěčněn i on sám – jeho portrét najdete společně s portrétem jeho ženy na zadní straně oltáře.

Autory díla jsou bratři van Eyckové a historikové umění se dodnes přou o to, který z bratrů namaloval kterou z částí. Na základě latinského nápisu na oltářním rámu se má za to, že dílo pravděpodobně navrhl a rozpracoval starší Hubert a po jeho smrti dokončil mladší a slavnější Jan.

Gentský oltář

Jak oltář vypadá a proč je obdivován?

Gentský oltář je tzv. polyptychem, tedy dílem rozděleným na několik částí s různými motivy. Těchto částí je celkem dvanáct a oltář je otevírací s otočnými křídly. Kdysi tvořil jakési „pozadí“ za hlavním oltářem a v rozevřené podobě býval k vidění jen při významných svátcích, ve všední dny pak byla křídla zavřena.

Celková rozloha oltáře je 25 metrů čtverečních a tato plocha na dubových deskách je pomalována milimetr po milimetru. Dílo obsahuje několik různých výjevů, mimo jiné celkem 284 postav a 47 různých druhů rostlin. Vše je dovedeno až do mikroskopických detailů – na detailní malbu používal van Eyck štětec tvořený jedinou koňskou žíní.

Tak můžeme některé detaily spatřit pouze za použití lupy. Díky tomu, že bratři Eyckové dobře zacházeli s optickými vlastnostmi perspektivy, uměli také vytvořit dokonalou iluzi prostoru. Barvy a tóny díla jsou podány tak realisticky, že i dnes působí jako nové. Každý, kdo oltář pozoruje, brzy získá pocit pochybností nad tím, zda disponuje dostatečným věděním a správnými slovy k tomu, aby dílo pochopil a popsal. Naše oči registrují každou chvíli tisíce věcí a na jedno pozorování je toho zkrátka moc.

Hlavní téma: Klanění Božímu beránku

Ústředním tématem oltáře je jedna z částí Janovy Apokalypsy. Znázorňuje svět, který se přichází klanět Božímu beránku, tedy symbolu oběti Ježíše Krista. Výjev je představen ve spodní části oltáře: stojí tu beránek Boží, z jehož hrudi pryští krev do kalicha.

Zajímavostí je, že když se na beránka pozorně zadíváte, zjistíte, že má čtyři uši. Je to důsledek restaurace díla v padesátých letech minulého století. Tehdy totiž restaurátoři tak spěchali s dokončením prací na oltáři, že již nestihli tento drobný detail opravit.

Celý výjev pak sledují postavy ze Starého a Nového zákona, světci a světice. Nahoře celé kompozici vévodí tři postavy – Bůh otec, Panna Marie a Jan Křtitel a po stranách jsou obklopeni anděly, Adamem a Evou a také výjevy z příběhu o Kainovi a Ábelovi. Ztvárnění Evy bylo mimochodem na svou dobu dost revoluční: jednalo se o sebevědomě a hrdě vyhlížející ženu, která byla navíc veřejnosti představena tak, jak ji Pán Bůh stvořil, což v patnáctém století rozhodně nebylo obvyklé.

Ze spodních bočních křídel se pak beránkovi přijíždějí poklonit další lidé – Spravedliví soudcové a Boží bojovníci zleva a svatí Poutníci a Poustevníci zprava. Levá část se Spravedlivými soudci je jedinou částí oltáře, která není původní. Originál totiž v roce 1934 ukradl neznámý pachatel.

Tato loupež je dodnes nevyjasněná a existuje kolem ní spousta hádanek a řadí se tak po boku krádeže Mony Lisy k nejnapínavějším loupežím v dějinách umění vůbec. Její spis dnes obsahuje na šest set stran a dodnes se těší zájmu bádání ze strany uměleckých historiků, hledačů senzací i laické veřejnosti.

Bouřlivé osudy Gentského oltáře

Dílo mělo za oněch téměř šest set let namále mnohokrát a jeho historie byla značně bouřlivá. Přitahovalo mocné krále a diktátory, uniklo několika požárům i protestanským bouřím, pokusům o zničení i odstraňování „nemravných“ částí. Uměnímilovný Napoleon nechal některé části oltáře odvézt do Paříže a mnoho nechybělo k tomu, aby byl oltář zničen nacisty. Adolf Hitler chtěl dílo získat pro své muzeum v Linci a na sklonku války bylo společně s dalšími uměleckými poklady nacisty málem zničeno v salcburských šachtách.

Gentský oltář však nakonec všechny bouře zdárně přežil a dnes jej můžete spatřit v Katedrále sv. Bavona. Nachází se v jedné ze zadních kaplí pod 33 milimetrů silnou skleněnou vitrínou. Abyste jej mohli spatřit, musíte zaplatit vstupné, i když do samotné katedrály je vstup zdarma.

Dejte si při vaší návštěvě také pozor na různou otevírací dobu katedrály a kaple Vijd, ve které je oltář uložen. Pokud se na oltář nestihnete v otevírací době přijít podívat, nachází se v katedrále několik jeho kopií, které slouží především pro první seznámení s velkolepým dílem, případně jako pomůcka k výkladu průvodců.

Tyto kopie zdárně splňují svůj účel, avšak pocit z originálu vám nemohou nahradit. Až uvidíte oltář v celé jeho kráse, zaplaví vás vzrušující pocit nad dokonalostí, precizností a mystikou tohoto velkolepého díla. A můžete zde v klidu rozjímat a přemýšlet. Třeba nad slovy, která jsou napsána na stěně kaple: „Ani oheň, ani čas ho nezničily. Nyní slouží slávě Boží.“