Gibraltar sice leží celý ve španělské Andalusii, ale už od roku 1713, po jednom z mnoha válečných konfliktů, ho museli poražení Španělé postoupit Británii. Od té doby je to britské zámořské území. To znamená, že se tam mluví anglicky, platí se gibraltarskou librou, auta mají poznávací značky GBZ, no a to nejdůležitější je, že pro vstup potřebujete platný cestovní pas, jinak se tam nedostanete.
Necháváme se vysadit, tak jako to dělá drtivá většina jednodenních návštěvníků, na španělské straně hranice v městečku Línea de la Concepción. Pěšky absolvujeme nejdříve španělskou a potom britskou celní kontrolu, což spočívá v tom, že projdeme s otevřeným pasem kolem dvou celních úředníků, kteří líně pokynou, jako že vše je all right, a než se nadějeme, jsme ven z Unie a uvnitř Británie. Aby nebylo pochyb, vítá nás hned při východu krásná červená ikonicky britská telefonní budka.
Kousek Afriky v Evropě
Vyrazili jsme časně ráno z Málagy (po placené dálnici autopista je to zhruba 2,5 h minibusem) vyzbrojeni pro všechny možné varianty počasí, protože na Skále nikdy nevíte, zda vás potká vítr, mlha nebo pražící slunce. Poslední je ta nejpravděpodobnější varianta, vždyť vzdálenost mezi mytickými Herkulovými sloupy je jen něco kolem patnácti kilometrů a Sahara je tedy, co by kamenem dohodil. Však až vyjedeme lanovkou na Skálu, budeme se moci pokochat výhledem na africkou pevninu jako na dlani.
Přítomnost datlových palem, kaktusů či dračinců a švitoření zelených papoušků v místní botanické zahradě africkou blízkost jenom podtrhuje. Nejvíce se ale těšíme na opice.
Makakové: drzé opičky, které přišly z Afriky
Nejslavnějšími obyvateli jsou makakové
Nejslavnějšími obyvateli Gibraltarské skály, jíž místní říkají prostě jen The Rock, jsou berberští makakové. Jedině tady, z celého Evropského kontinentu, můžete na tyto bezocasé opice narazit. Přicházely ze severní Afriky ve vlnách už od prehistorie, podobně jako lidé a často v lidské společnosti. Makakové mají rádi vysoké skalní štíty, mrkev, ovoce a turisty, v nichž vidí užitečné tvory, kteří jim přinesou nějakou tu čokoládku, chipsy nebo nanuk až pod nos. Krmit je je samozřejmě přísně zakázáno, ale ne nadarmo se říká, že je někdo „drzý jako opice“: pokud si dost nehlídáte svačinu, než se nadějete, máte makaka za krkem a už se vám dobývá do baťůžku.
Hlídejte si taky sluneční brýle, foťáky, mobily a kšiltovky! Opice jsou tu sice chráněné, ale lidi se před nimi musí chránit sami! Držte se proto v bezpečné vzdálenosti, nenavazujte oční kontakt, nesnažte se jich dotýkat nebo je jiným způsobem znervózňovat. A nikdy se na ně nesmějte, i když krásně pózují před vašimi objektivy a jsou veskrze roztomilí, otevřená ústa nebo vyceněné zuby totiž berou samci jako výzvu k boji. A hádejte, kdo by vyhrál.
Čtení: Zájezdy do Španělska – srovnání a doporučeníČtení: Zájezdy do Anglie – srovnání a doporučeníKdo jsou dnešní Gibraltarci?
Gibraltarci, obyvatelé nejhustěji osídleného území v Evropě
Ale dost už o opicích, zajímají nás také lidé, Gibraltarci, obyvatelé nejhustěji osídleného území v Evropě. Na jednom, jako nudle velkém poloostrůvku o rozloze 6,8 km², se jich tísní na 33 000, a to nepočítám všechny ty tisíce zaměstnanců ze španělské strany „Čáry“, kteří sem jezdí na mopedech a elektrokoloběžkách každý den na otočku do práce.
Za dlouhá staletí historie se tu namixovala směska národů a etnik z celého Středomoří i všech bývalých britských kolonií, takže máte šanci tu narazit na Angličana či Malťana, stejně jako na Jamajčana.
Zdrojem příjmů pro místní jsou tato hlavní odvětví: námořní transport (přes Gibraltarskou úžinu údajně prochází víc než polovina všeho světového lodního nákladu), finanční sektor (sídla bank a daňový ráj využívaný zejména firmami zabývajícími se online gamblingem) a britská armáda, která tady má velkou námořní i leteckou základnu. Vše na Gibraltaru se točí kolem vojska a války, obrany a střežení tohoto strategického místa. O množství vojáků, kteří ztratili při obraně Skály své životy, svědčí obrovský vojenský hřbitov, přilepený těsně na letištní plochu. Je tu málo místa jak pro živé, tak pro mrtvé.
Další zdroj příjmů jsou pak turisté přijíždějící po pevnině, ale daleko více po moři na výletních lodích cruise ships. Pravidelné letecké spojení s domovinou zajišťuje sýrově bílým Britům slunečnou dovolenou.
Prvním doloženým praobyvatelem Gibraltaru, na něhož jsou místní patřičně hrdí, je pračlověk neandertálského typu a ženského pohlaví, jehož kosterní pozůstatky se nacházejí v místním muzeu. Jejich objev předcházel tomu v německém údolí Neanderthal o několik měsíců, takže kdyby byly dějiny spravedlivé, neučily by se dnes děti ve škole o neandertálském muži, ale o gibraltarské ženě.
Tunely, tunely a zase tunely (ale i jeskyně, mosty, lanovka a schody)
Pokud během jednoho dne chcete projít co nejvíce zajímavostí, nejlepší je nechat se vyvézt lanovkou nahoru na Skálu a postupovat pěšky směrem dolů. Hned u horní stanice lanovky vás přivítají opice a máte tu první terasovité vyhlídky do všech stran, od přístavu až po vrcholky africké pevniny. Když je dobrá viditelnost, v dálce na jihu se zatřpytí i sněhová pokrývka Velkého Atlasu.
Další atrakce v pořadí už jsou v rámci vstupu do přírodní rezervace The Rock, musíte si tedy spolu s lanovkou koupit i vstupenku do areálu, vyfasovat náramek s QR kódem, a tím pak pípat u jednotlivých vstupů na vyhlídky a do nitra Skály.
Nejpopulárnější vyhlídkou je Sky Walk, prosklená platforma (včetně podlahy) visící nad východním gibraltarským útesem. Odtud už je to jen skok k nádherné krápníkové jeskyni Saint Michael´s Cave, pojmenované tak proto, že jeden krápníkový útvar hned u vchodu připomíná archanděla Michaela s roztaženými křídly. Jeskyně je nádherná už sama o sobě, další rozměr ale návštěvě přidává světelná audiovizuální show.
Pro milovníky vojenské historie tu je nespočet bunkrů a baterií, jako například O´Harova baterie, za níž si od jeskyně ale musíte vyšlápnout asi 1 km zpět do prudkého kopce. Odtamtud vedou i příkré „Ďáblovy schůdky“ na nejjižnější bod poloostrova opatřený vyhlídkou a symbolickým památníkem Herkulovy sloupy.
Visutý most pro pěší Windsor Bridge
Od archandělovy jeskyně můžete traverzovat necelou hodinku na severní stranu ostrova a užít si po cestě další turistickou atrakci: visutý most pro pěší Windsor Bridge.
A pak už se ocitáme v království krtků: neuvěřitelných 48 km podzemních tunelů, vyvrtaných do skály postupně během historie britského panství.
Všechno to začalo takzvaným Velkým obležením 1779–1783, kdy španělská vojska využila britského oslabení za války o severoamerické kolonie a téměř 4 roky obléhala gibraltarskou skálu ve snaze dostat ji zpátky do španělských rukou. Nepovedlo se jim to.
Tunely byly rozšiřovány za napoleonských válek i za obou světových a další expozice, již můžete navštívit, vám v obrovských bunkrech přiblíží, jak to tady chodilo za druhé světové války. Další patra tunelů a děr pojala vojenský lazaret, garáže pro náklaďáky, radiostanice i protiletecké kryty.
Nejslavnější letiště v Evropě
Pozorovat letadla je tady zážitek
K večeru se vypotácíme z podzemí zcela ucaprtáni. Kolem maurské středověké pevnosti vede série schodů směrem do města na hlavní pěší zónu s nevynalézavým jménem Hlavní ulice (Main Street). Končí na Kasematském náměstí, dříve sloužícím jako buzerplac, dnes jako občerstvovna. Posilujeme se fish&chips a pintou anglického alu a míříme zpět na španělskou hranici.
Poslední atrakcí dnešního dne je procházka přímo po přistávací dráze místního malinkého letiště. Měli jsme štěstí a z vyhlídky jsme už dříve mohli pozorovat bravurní přistání malého letadýlka z Londýna. Teď si ještě na rozloučenou s Gibraltarem omrkneme letiště „na vlastní nohy“, než nás apatičtí siestu držící celníci vpustí zpět „domů“ do EU.
